U nohou Ježíšových

U NOHOU JEŽÍŠOVÝCH - pokorné vztahy v těle Kristově

(Tomáš Korčák, Křesťanské společenství Juda © 10/2009)

 

Čtyři projevy pokorného člověka:

 

1.      Pokorný člověk naslouchá Pánu – posadí se k jeho nohám

 

U Marie, sestry Marty a Lazara v Betanii, bylo stupňování jejího vztahu s Pánem. Nejprve seděla u nohou Ježíšových a naslouchala jeho hlasu (L 10,38-42). Jen tak získáme zdravou mysl, podobně jako Gadarenský vysvobozený od démonů seděl oblečený u Ježíšových nohou a měl zdravou mysl (L 8,35). Den ve tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde. Zvolím raději stát (h.: ležet) na prahu v domě svého Boha, než pobývat ve stanech ničemů. (Ž 84,11)

 

Někdy budeš zklamán z toho, že jsi nestihl, cos chtěl. Ale já budu nadšený, neboť jsi učinil to, cos byl povinen učinit. Hleď na svou službu mýma očima. Hledání a odpočívání před mojí tváří je z hlediska tohoto světa neproduktivní, ale má nejvyšší hodnotu. Věnuj mnoho času tomu, co má nejvyšší hodnotu.“

 

Jak praktikuješ sezení u Ježíšových nohou?

 

 

2.      Pokorný člověk se pokoří před Pánem a uctívá ho – umyje mu nohy

 

Poté Marie v Betanii v domě Šimona malomocného šest dní před Velkou nocí v hlubokém uctívání pomazala Ježíšovi nohy velmi drahým olejem a otřela mu je svými vlasy a též olej vylila na jeho hlavu (J 12,1-8; 11,1-2; Mt 26,6-16; Mk 14,3-10). Marta zase obsluhovala.

Podívejme se na několik pro nás důležitých skutečností:

 

·        Marie rozbila nádobku pravého, velmi drahého nardového oleje (Mk 14,3). Jsi ochoten „rozbít“ svoji nádobu?

 

Nebude-li však alabastrová nádoba rozbita, nemůže ani vytéci drahocenný nardový olej. Kupodivu mnozí stále považují alabastrovou nádobu za velmi cennou a domnívají se, že má větší hodnotu než sám olej. Mnozí pokládají svého vnějšího člověka za cennějšího než člověka vnitřního. To vede v církvi k mnoha problémům. Někdo si velmi cení toho, jak je chytrý a bystrý, a myslí si, že něco znamená; jiný si zakládá na svých citech a považuje se za neméně důležitého; opět jiní jsou domýšliví a domnívají se, že jsou lepší než druzí: jsou přesvědčeni, že je vysoce předčí svou výmluvností, rozhodností, soudností atd. Ať je tomu jakkoliv, my nejsme sběrateli starožitností ani obdivovateli váz, patříme pouze k těm, jejichž jedinou touhou je výborná vůně nardu. Ale bez rozbití vnějšku nemůže vytéci to, co je uvnitř. … Od chvíle, kdy jsme se obrátili, se nás Pán mnohokrát různým způsobem dotýkal – vždy s jedním úmyslem: aby zlomil našeho vnějšího člověka. A tak je tedy poklad v hliněné nádobě. Ale kdo jej uvidí, nebude-li tato nádoba rozbita? Čeho však chce v nás Bůh docílit? Hliněná nádoba má být rozbita, alabastrová váza roztříštěna, slupka rozlomena. Bůh chce mít připravenu cestu, aby skrze své požehnal světu. (Watchman Nee: Osvobození ducha, Křesťanský život 1994, str. 17-18)

 

·        Olej byl velmi drahý – tři sta denárů (roční plat!). Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů. (Ag 2,7 ČEP)

 

·        Učedníci se rozhořčili a na ženu hněvali, řekli: „K čemu tato ztráta?“ Jidáše to tak rozčílilo, že od té chvíle hledal vhodnou příležitost Ježíše zradit. Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a ty dát chudým!

 

Pán miluje toto Božské plýtvání. Buď vyplýtván pro Ježíše – zmař svůj život pro něj. Ježíš řekl: Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli mně, ten ji zachrání. (L 9,24)

 

·        Ježíš se však Marie zastal a její pokorné uctívání velice ocenil: „Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na mně dobrý a krásný skutek. Učinila, co mohla.“

·        Ježíš Mariině jednání dal věčnou hodnotu slovy: „Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude vyhlášeno evangelium, bude se také na její památku mluvit o tom, co tato žena učinila.“ (Mk 14, 9)

 

Co je ztráta? Ztráta, mimo jiné, znamená dát více, než je třeba. … Ztráta znamená, že dáš něco příliš velkého za něco příliš nepatrného. Jestliže někdo od tebe dostal více, než si zaslouží, je to pro tebe ztráta. Uvědomte si však, že mluvíme o něčem, co se podle Pánova rozkazu mělo dostat všude, kde se bude kázat evangelium. Proč? Protože Pán chce, aby výsledek kázání evangelia byl stejný jako to, co udělala Marie, aby lidé přišli k němu a ztratili sebe pro něho. To on hledá. (Watchman Nee: Pravý život křesťana, Der Strom 1995, str. 174)

 

·        Dům se naplnil vůní toho oleje. (J 12,3)

 

Další ženou, která pomazala olejem a vroucně líbala Ježíšovy nohy asi uprostřed jeho veřejné služby, byla žena, hříšnice, u Šimona farizea (viz L 7,36 -50; srov: Ž 2,12).

 

Co je ve tvém životě nejvzácnější? Dal jsi již Pánu to nejvzácnější, co máš? Co to vypůsobí?

 

 

3.      Pokorný člověk si nechá od Pána (i od druhých) posloužit – umýt nohy

 

Petr a ostatní učedníci při poslední večeři (J 13,1-12)

 

Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází (byl si vědom svého postavení a povolání – měl zdravé sebevědomí), se pokořil a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, kterým byl přepásán. Učedníci si nechali posloužit – i to je výraz pokory – jinak by s Ježíšem neměli podíl! Uznej svoji závislost na Bohu, slabost a potřebu pomoci a nech si od Ježíše posloužit! Jen poté mu můžeš dobře sloužit.

 

V jaké oblasti svého života jsi ještě nenechal jednat Pána?

 

 

4.      Pokorný člověk slouží druhým – myje druhým nohy

 

Ježíš a podle jeho vzoru všichni učedníci (J 13,12-17; srov: 1Tm 5,10)

 

Ježíš poté řekl svým učedníkům: Jestliže tedy já, Pán a Učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte navzájem umývat nohy. Dal jsem vám příklad, abyste i vy činili, co jsem já učinil vám. Amen, amen, pravím vám, otrok není větší než jeho pán, ani apoštol větší než ten, kdo ho poslal. Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete-li to činit.

 

Deset projevů pokořování a mytí nohou druhým:

 

  1. Žehnej, přimlouvej se, dávej, miluj… (Mt 5,44-48; srov: L 6,27-38; J 13,34-35)
  2. Odpouštěj druhým z celého srdce (Ko 3,12-15)
  3. Povzbuzuj, potěšuj a buduj druhé (1K 14,3; Sk 9,31)
  4. Zapírej sám sebe (L 9,23; Ř 12,9-21)
  5. Naslouchej druhým (Jk 1,19; Př 18,13)
  6. Snášej slabosti druhých (Ř 15,1-3; 1K 6,7-8; Ef 4,1-3)
  7. Přiznej před druhými svoje slabosti a hříchy (Jk 5,16-18; Jk 1,12-16; Ef 5,8-14; J 3,17-21)
  8. Přijímej napomenutí (Př 1,7; 3,11-12; 6,23; 9,7-9; 12,1; 15,12; 15,31-33; 29,1.19)
  9. Napomínej v duchu tichosti (Ga 6,1-2; Mt 18,15-17; Mt 5,23-26; Ř 12,18; Př 28,23)
  10. Nes evangelium a snášej pro něj protivenství (J 15,20; 2Tm 1,8; 2,3; 4,5; Heb 11,24-25; 1Pt 2,20-23)

 

Jak můžeš umýt nohy člověku ve sboru, se kterým nemáš zrovna vřelé vztahy? Jak můžeš umýt nohy nevěřícímu sousedovi nebo kolegovi v práci?

Příspěvek byl publikován v rubrice Chvála, modlitby a duchovní boj, Nezařazeno, Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.