Zabíjení much

Jentezen Franklin: Zabíjení much

 

Na počátku každého nového roku pořádáme v našem společenství Free Chapel společný jednadvacetidenní půst. Každý člen sboru se ho nějakým způsobem účastní. Někteří lidé se postí jeden den, další tři dny, někteří týden a jsou lidé, kteří se účastní celého dvacet jedna dní trvajícího půstu. Když se takto, jako tělo, společně po dobu dvaceti jedna dní postíme, je tím Bůh poctěn a tuto oběť odmění jak v životě jednotlivců, tak i u celého společenství. Jsou však lidé, kteří se nespokojí pouze s málem. Setkal jsem se s lidmi, kteří dosvědčovali, že poté, co se tři dny postili za milovanou osobu, trpící rakovinou, byla rakovina úplně vyléčena! Syn jedné ženy umíral na extrémně vysoké teploty, jež doprovázely onemocnění leukémií.

 

Během prvního dne půstu tyto teploty zmizely a po původním poškození jeho mozku již nebylo ani stopy! Obě tyto ženy byly od Pána za svoji oběť zázračně odměněny. Ale to ještě nebylo všechno. Tyto sestry se rozhodly pokračovat v půstu dvacet jedna dní a poté ještě dále, plných čtyřicet dní. Došlo nejenom k remisi onemocnění rakoviny u syna jedné z těchto žen, ale zároveň byly nadpřirozeným způsobem zlomeny finanční problémy, se kterými se ve svém životě potýkala.

 

Proč nebyli tito lidé spokojeni, dokud nedosáhli průlomu, který ve svých životech potřebovali? Půst totiž není pouze určitým fyzickým úkonem; může se pro nás stát určitým duchovním svátkem. Pokud totiž jednou prožijete to, o čem hovoří žalm: „Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý…“ (Ž 34,9); váš hlad po zakoušení Pánovy přítomnosti stále více a více zatlačí do pozadí všechna omezení, která by bránila vašemu chápání. Pán ví o tom, co potřebujete ještě lépe, než vy sami. Veškeré půsty, o kterých se Bible zmiňuje – ať již trvaly jeden či čtyřicet dní – přinesly výsledky. Na číslovce čtyřicet je však v souvislosti s půsty zmiňovanými v Písmu něco velmi pozoruhodného.

 

Před několika lety jsem pročítal knihu od Richarda Gazowského s názvem Prorocký šepot, kterou mi kdosi daroval. Je v ní popisována jeho životní dráha, kdy následoval Pánovo povolání a vybudoval strukturu křesťanských televizních sítí.

 

Na začátku této knihy popisuje událost, která mě opravdu velice zaujala. Pan Gazowsky a jeho žena byli právě v období půstu a modlili se na pláži v Kalifornii. Jeho žena se zrovna procházela o něco dále po pláži a právě se začala modlit za jednu ženu, která byla v daném období pokoušena dopustit se cizoložství. Ve chvíli, kdy nahlas vyslovila jméno dotyčné ženy, zvedl se odkudsi z povrchu moře, jakoby na pokyn neviditelného dirigenta, roj much a roztáhl se jako přikrývka směrem od mořské hladiny až na pláž. Manžel rychle utíkal za svoji ženou aby zjistil, zda je v pořádku. Když mu řekla, že se právě modlila za jejich známou, odhalil mu Pán to, co Gazowský nazývá jako „zranitelné místo v satanově království“, a to se týká právě much.

 

Když jsem tento příběh četl, okamžitě jsem si vzpomněl na text z Matouše 12,24: „Když to farizeové uslyšeli, řekli, „Tento člověk vyhání démony jedině v moci Belzebuba, vládce démonů.“ Obviňovali Ježíše z toho, že slouží skrze moc ďábla, anebo jej nazývali Belzebubem, což znamená „pán much.“ Jak zajímavé je, že během modlitby za někoho, kdo je pokoušen démony, se odkudsi z neznáma objevil roj much a sestoupil na ženu, která se za dotyčnou osobu modlila.

 

Pan Gazowsky zjistil, že výraz „slabost“ vyjadřuje cosi z životního cyklu much. Pokud totiž studujete podrobnosti o kterémkoli živočišném druhu, zjistíte, že jejich reprodukční cyklus se pohybuje v rozmezí od jednoho do čtyřiceti dnů. Z toho důvodu je nutné, pokud se například potřebujete zbavit zamoření určitým druhem škůdce na zemědělské úrodě, rozprašovat pesticidy po dobu čtyřiceti po sobě následujících dní. Jedině tak je možné úplně škůdce zlikvidovat. Pokud tento cyklus čtyřiceti dní zkrátíte, zahubíte pouze již existující generaci, další generace však přežije. Právě tak, jako nám pomáhají postřiky pomocí pesticidů, které je zapotřebí provádět po celou dobu čtyřiceti dnů a zlikvidovat tak zamoření mouchami, vstoupíme-li do období čtyřicetidenního půstu a modliteb, můžeme zlomit svázanosti, které se vyskytují ať již v našich vlastních životech či v životech dalších generací. Jak dále zmiňuje ve své knize Gazowsky „ďábel je zápasník na krátkou vzdálenost.“

 

Ježíš se nepostil dvacet pět dní, ani třicet osm dní. „Byl na poušti čtyřicet dní a satan ho pokoušel; byl mezi dravou zvěří a andělé ho obsluhovali“ (Mk 1,13). Později, když se blížilo jeho ukřižování, mluvil přímo se svými učedníky a hovořil s nimi o věcech, které měly nastat. Řekl: „Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže.“ (J 14,30) Satan byl považován za „vládce tohoto světa“, neboť se zmocnil Adamovy autority poté, co mu ji on sám předal. Proti Ježíši však nezmůže nic. Ježíš jej porazil dávno předtím, díky tomu, že na poušti neupadl ani do jednoho ze satanových pokušení.

 

Někteří z vás možná zápasíte s obtížnými hříchy, které se stále opakují, anebo, což je ještě horší, jste možná uvězněni v poutech, která jste se snažili alespoň zmírnit, avšak čas od času do nich znova upadáte. Anebo jste již osobně osvobození od následků těchto hříchů prožili, jste však svědky toho, jak se celý cyklus opakuje v životech vašich dětí. Bude proto zapotřebí nasadit se více, než jen pomocí plácačky na mouchy, abyste byli schopni ve svých životech zlikvidovat nejrůznější zamoření těmito Belzebubovými oblíbenci.

 

Pozoruhodnost čísla čtyřicet

 

V celé Bibli symbolizuje číslo čtyřicet očištění a pročištění. Potopa za časů Noé trvala čtyřicet dní a očistila celou zemi od bezbožnosti. Mojžíšův život by mohl být rozdělen do tří různých období: prožil čtyřicet let v Egyptě, čtyřicet let na poušti a čtyřicet let prožil tak, že osvobozoval a přiváděl Boží lid do Zaslíbené země. Také se při dvou příležitostech čtyřicet dní postil: poprvé, když přijal od Hospodina Zákon v podobě Desatera přikázání a podruhé, když se přimlouval za hříchy lidu.

 

Když byl Jonáš poslán do Ninive, dal obyvatelům města čtyřicet dní jako příležitost pro pokání či pro očekávání soudu. Bible tuto událost popisuje takto: „I uvěřili ninivští muži Bohu, vyhlásili půst a oblékli si žíněné suknice od největšího až po nejmenšího.“ (Jon 3,5) Král nařídil, aby se do tohoto půstu zapojila celá zem. Potom dal v Ninive rozhlásit: „Podle vůle krále a jeho mocných rádců! Lidé ani zvířata, skot ani brav ať nic neokusí, ať se nepasou a nepijí vodu. Ať se zahalí do žíněné suknice, lidé i zvířata, a naléhavě ať volají k Bohu. Každý ať se odvrátí od své zlé cesty a od násilí, které mu lpí na rukou. Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme.“ (verš 7-9). Bůh viděl jejich pokoru, pokání a uctívání a proto byli namísto soudu odměněni milosrdenstvím.

 

Po porážce čtyři sta padesáti bálových proroků a po výhrůžce jejich potrestáním, utekl Elijáš na poušť, aby tak unikl smrtelným hrozbám ze strany Jezábel. Bůh seslal anděla, který na něho dohlížel a sytil jej. Poté, co Elijáš snědl pokrm od anděla, strávil čtyřicet dní bez jídla. Během tohoto času hovořil s Bohem a dostal nové nasměrování. Nebezpečí a pochybnosti byly odstraněny a útlak od nepřítele byl zlomen.

 

Stalo se však ještě něco dalšího. Slovo, které Elijáš během tohoto čtyřicetidenního půstu obdržel ovlivnilo dokonce celou další generaci. Následoval Hospodinových pokynů a pomazal Jehú, Elíšu a další pro dokončení díla. Jehú byl také pověřen vykonáním Božího spravedlivého soudu nad ženou jménem Jezábel. Příběh dále vypráví, že ti, jenž přišli, aby Jezábel poté, co byla vyhozena z okna pohřbili, nalezli pouze její lebku, nohy a ruce. Ohlásili Jehúovi: „To je to Hospodinovo slovo, které vyhlásil skrze svého služebníka Elijáše Tišbejského: »Na dílu pole v Jizreelu budou psi žrát tělo Jezábely.« A Jezábelina mrtvola bude na dílu pole v Jizreelu jako hnůj na poli, takže nikdo neřekne: Toto je Jezábel.“ (2Kr 9,36-37)

 

Mouchy v Božím slově představují démony, stejně tak, jako i další zvířata. Kdybychom měli vhled do duchovního světa, mnoho démonů na sebe bere podobu zvířat. V Bibli se například píše o tom, že když se rozsévá semeno Božího slova, „přilétají nebeští ptáci, aby je vyzobávali.“ (Mt 13,4.19) Když Ježíš řekl: „budou brát hady do ruky“ (Mk 16,18), měl na mysli démonické mocnosti. Bible také hovoří o tom, že budeme „šlapat po hadech a štírech.“ (L 10,19)

 

 

Když král David předpovídal, jakou zkušenost prožije Ježíš na kříži, řekl: „Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.“ (Ž 22,13) Tito duchové se na něho sesypali a nabírali jej na rohy takovým způsobem, jako to dělají býci. Takoví démoničtí duchové se mohou přichytit našich životů v podobě generačních kleteb, svázaností, nepřátelských pevností v naší mysli, žádostivosti, perverze či závislostí všeho druhu.

 

Problémem bývá to, že většina církví na mouchy udeří pouze po dobu několika málo dní, zatímco ony nám sedí přímo na obličeji. A tak mouchy sice na chvíli odletí, avšak potom se opět vrátí. Nadešel čas svůj dům vyčistit! Nastal čas pro to, abychom se duchovně očistili. Démoni se nesmí začít rozmnožovat nejen ve vašem životě či ve vaší generaci, ale také v budoucí generaci vašich dětí.

 

Šalomoun napsal: „Mrtvé mouchy způsobí, že mastičkářův olej páchne a kvasí.“ (Kaz 10,1) Mouchy by mohly proniknout do speciální masti, která tvoří pomazání. Uvízly by v ní, uhynuly by tam a tak by zničily její vůni. Mouchy brání proudění pomazání ve vašem životě. Vaše uctívání se může stát znečištěným pro mouchy žádostivosti či převrácenosti. Jsme předurčeni k tomu, abychom chodili v pomazání, které proniká do srdcí, láme jha, vysvobozuje od různých svázaností a uzdravuje nemocné. Je čas zbavit se „much“ ve vašem podnikání, vašem manželství, ve vaší mysli, ve vašem domě. Ony prostě nebudou moci snést moc Ducha svatého a také důvěrný vztah v přítomnosti Ježíše, jenž vychází z období čtyřiceti dnů, ve kterých doslova útočíte na nebesa.

 

Někdo by mohl říci: „Ale čtyřicet dní je příliš dlouho!“ Opravdu je to tak? V našich lokálních novinách jsem četl článek o muslimských oslavách měsíce Ramadánu, kdy se všichni Muslimové – staří, mladí a dokonce i děti – od východu slunce do jeho západu po dobu třiceti dnů postí. Na konci každého tohoto dne se všichni společně sejdou, aby půst přerušili a modlili se ke svému bohu Alláhovi. Je to pro ně určitým druhem uctívání, který jim pomáhá nasměrovat se na duchovní potřeby více než na ty pozemské. Po celém světě se takto společně scházejí po dobu čtyřiceti dnů k tomuto náboženskému svátku, posvěcují se, oslavují a modlí se k bohu, který dokonce ani nežije; jehož kosti stále leží v hrobě. Věděli jste, že Islám je ve Spojených státech nejrychleji rostoucím náboženstvím? Odhaduje se, že během několika let bude jeden ze čtyř obyvatel naší planety vyznavačem Islámu.

 

Záznamy o skandálech a korupci na předních stránkách našich novin a velká nečistota, jež převažuje na téměř každé rovině naší společnosti, nám ukazují, jak velice potřebuje naše zem duchovní probuzení. A proto, o co více bychom se my, křesťané, měli vydat postu a modlitbě? Bůh nám zaslíbil: „a můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi.“ (2Pa 7,14) Bůh nelže. Jeho sliby platí, jeho odměny čekají na to, až budou uvolněny, tak na co vlastně čekáme? Nezáleží na tom, jak hustá je temnota, či na tom, co se děje v Bílém domě nebo kdesi v zahraničí.

 

Vezměme si například půst Daniele. Daniel řekl: „Chutný chléb jsem nejedl, maso a víno jsem nevzal do úst.“ (Da 10,3) Obecně se za „lahůdky“ považuje sváteční jídlo, jako jsou například sladkosti a podobné pochutiny. Toto se vám možná nebude zdát jako tak velká oběť, dokud se nezamyslíte nad tím, že jsme ve skutečnosti závislí na cukru! Podle výzkumu, který provedl Dr. Colbert, zkonzumují Američané za svůj život přibližně 5063 kilogramů cukru. Pokud byste se postili pouze od sladkostí, vaše tělo by se tak zbavilo mnoha škodlivých látek a pravděpodobně byste i několik kilogramů zhubli. Pro některé z vás by právě toto mohlo být tou největší obětí!

 

Daniel také nepil žádné víno. Pro věřícího v tomto čase a období by toto pravděpodobně nebyl žádný problém. Dále však řekl, že nebude jíst ani žádné maso anebo masné výrobky. A něco takového by pravděpodobně velmi těžce zasáhlo mnohé z nás!

 

Žádné limonády, sladké tyčinky, sušenky, zákusky, cereálie obalované v cukru (ano, cukr se v americké stravě vyskytuje téměř všude), párky v rohlíku, hamburgery, steaky, mexický hovězí sendvič, opékaná žebírka, šunkové keksy… a tak bych mohl pokračovat stále dál.

 

Ale Bůh takovouto oběť vidí! Když si například o polední přestávce zajdete s kolegy z práce do Steak House (restaurace specializované na steaky) a namísto středně propečeného, více než půl kila vážícího steaku si dáte zeleninový salát, opečené brambory (ale ne opečené na slanině) a sklenici minerálky, Bůh si toho všímá. Pročišťujete se tak, posvěcujete se a ničíte tak mouchy!

 

Dokážete se odpoledne vzdát například své oblíbené tyčinky Snickers (či Tatranky, pozn. překladatele), abyste přijali osvobození od hříchu, který se ve vašem životě neustále opakoval? Můžete čtyřicet dní pít vodu namísto slazených či kávových nápojů?

 

Podobně jako to řekl Ježíš svým učedníkům u studny v Samaří, pokud se otevřete pro poznávání a činění Otcovy vůle, nevyrovná se to žádnému požitku z dortu či steaku. Nic vás nedokáže naplnit či uspokojit tak, jako právě toto. Připravte se, že ve svém životě budete zakoušet přítomnost Pána Ježíše takovým způsobem, jaký jste nikdy předtím nepoznali.

 

Kapitola z knihy Fasting, přeložila Renata Korčáková. celou knihu vydal Kontakt.cz (Postilla) 2010, možno objednat zde…

Příspěvek byl publikován v rubrice Chvála, modlitby a duchovní boj, Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.