Proč se probuzení opožďuje

Godson Onyekwere: Proč se probuzení opožďuje

 

Byli jste někdy velmi zklamaní? Nebo jste někdy věděli, že jak by věci mohly fungovat, ale nefungují? Je to podobné, jako byste věděli, co znamená chodit, ale kvůli ochromení a omezení těla byste se nemohli ani pohnout. Právě to vnímám ohledně Polska a Evropy – zpustošení a ruiny. Jako chození po poušti. Jako snaha vysázení zahrady na Sahaře. Žádný déšť. Jen sucho a prach.

 

Pracujeme a pracujeme, ale nic z toho není. Neseme jen malé ovoce, abychom o něj nakonec přišli. Církve upadají. Kazatelé jsou znechuceni a rozčarováni. Někteří už zrezignovali, a přijímají tuto situaci jako Boží vůli. Někteří by raději dělali pojišťovací agenty, než aby byli nositeli evangelia. A jsou i tací, kteří bojují za to, aby dokázali, že je Boží vůlí, aby šli lidé do pekla, aniž by se ve svém životě setkali s evangeliem. Jsme spokojeni s naší neplodností. Jaká ostuda! Namísto plátěných pytlů a sypání si hlavy popelem, nářku a návratu, se pokoušíme utíkat a co hůř – odsuzovat a zabíjet Boží proroky, kteří nám ukazují naše chyby.

 

Podobná situace byla před pár lety v Nigérii. Hodně kazatelů bylo unavených. Někteří se pustili do podnikání, jiní do politiky, ale bylo pár těch, kteří vytrvali, zapustili kořeny a nikdy se nevzdali. Drželi se Boha a byli připraveni zemřít. Milovali Boha a Bůh miloval je. Ale neuspokojoval je fakt, že miliony dalších bylo zajatých a slepých díky Nepříteli. Bojovali, modlili se. Postili se a získali ovoce. Boží věčné ovoce.

 

Na evangelizaci v Polsku se vynakládá spousta práce a peněz. Na vydávání traktátů, a evangelizace se vydává spousty peněz. Zároveň se dělá spousta věcí, aby byli přivedeni do sborů noví lidé, ale přes to všechno se zdá, že nejsou žádné skutečné výsledky. Pokud by se stejné množství práce a peněz investovalo v Nigerii, tak by k Ježíši přišly miliony nových lidí.

 

Proč je nebe zavřené nad naší zemí (sám se totiž pokládám za Poláka)? Proč je v naší zemi sucho? Proč investujeme hodně, ale sklízíme málo (pokud vůbec něco)? Ve svém srdci silně prožívám, že to, co za chvilku uvedu, jsou důležité klíče k pochopení toho, proč se v Polsku a Evropě opožďuje probuzení. Je to samozřejmě subjektivní pohled a mohou existovat další příčiny, ale uvedu ty, o kterých jsem přesvědčen, že jsou těmi klíčovými.

 

1. ZEMĚ JE ZNEČIŠTĚNA KRVÍ A NIČEMNOSTÍ.

 

Kvůli krvi nevinných lidí, kteří byli zavražděni, je nad naší zemí prokletí. Volání nevinné krve je silné. Bůh řekl Kainovi, že krev jeho bratra volá po pomstě. „Vylévali nevinnou krev, a země byla potřísněna krví.“ (Ž 106,38)

 

Incident v Jedwabne (polské městečko, kde Poláci v roce 1941 nahnali své židovské sousedy do stodoly a zaživa je upálili) je pouze zlomkem toho, co se stalo. Není čas hledat vinu na straně Němců, či Rusů, ale je potřeba hledat vlastní hříchy, odvrátit se od nich a dělat to upřímně. Pokud jsme jim zabrali jejich majetek, tak je přirozené, aby se vrátil k jejich původním majitelům. Lítost je provázena změnou myšlení. Bůh je skutečným Bohem a je spravedlivý.

 

2. MALOVĚRNOST

 

Tam, kde chybí víra, je Boží jednání omezené. Právě v takové situaci se teď nacházíme. Voláme k Bohu, ale ve skutečnosti nevěříme, že udělá to, co řekl, že udělá. Jsme jako obyvatelé města Nazaret. Známe Ježíše, ale ve skutečnosti v Něj nevěříme. Bible říká: „Neučinil tam mnoho zázraků kvůli jejich nevíře.“ (Mt 13,58). Kéž bychom uvěřili. Kéž bychom volali: „Pane, pomoc naší nevíře.“ Bůh nemůže jednat, pokud neuvěříme.

 

3. MNOHO INTELEKTUÁLNÍ PÝCHY A AROGANCE

 

Jedním z největších hříchů Evropy je intelektuální pýcha a arogance. Právě kvůli tomu se rozmohla nevíra. Všechno víme a na druhé se díváme skrz prsty. Raději spoléháme na náš intelekt a vzdělání, než na Boha, dárce života. Afričani mají dětskou víru a důvěru v Boha. Oni ví, že pokud jim nepomůže Bůh, tak jim nikdo jiný nepomůže. Nespoléhají na své filosofie, nebo lidské vědecké výklady. Oni ví, že existuje jen jeden pramen a proto je nejlepší jít k Bohu.

 

4. NEDOSTATEK JEDNOTY

 

Potvrzujeme nedostatek jednoty. Každému jde jen o své věci, svou službu, svůj sbor apod. Ale aby mohlo přijít probuzení, tak musíme posvětit naše zvyky, naši službu, naše sbory pro Jeho cesty, Jeho služby, i Jeho církev. Musíme spojit svoje úsilí s dalšími, kteří se namáhají a modlí se za probuzení.

 

5. SLABÉ MODLITBY, POPŘ. JEJICH ABSENCE

 

Myslím si, že jednou z nejdůležitějších příčin toho, proč probuzení nepřichází je to, že se nemodlíme. To, co obvykle máme, je pouze slabá, nebo jen náboženská touha. Takové modlitby nepřinášejí probuzení. Modlitba, která přináší probuzení je vytrvalá a neustálá. Je založená na čekání před Bohem. Je to volání v duchu. Znamená to být tak pohlcen touhou a břemenem, že skutečně zápasíme. Je to takové pohlcení, že nás nic jiného netěší.

 

Jiným aspektem téže věci je půst. Ježíš řekl svým učedníkům, že některé věci se nemohou podařit jinak, než skrze modlitby a půst. Vnímám ve svém srdci, že Bůh volá tento národ, aby byl národem, který se postí. Po 40 dnů jsme se postili a věřím, že se v duchovním světě určité věci změnily, ale je potřeba opět povstat a pokračovat v půstu. Bůh vede některé lidi k tomu, aby se postili za Polsko a církev jednou za týden. Jiné vede k životu v půstu tak, jako Annu a Jana Křtitele. To jsou Boží Nazorejští.

 

Bůh nehledá lidi, kteří budou o probuzení pouze mluvit, ale nikdy nezaplatí cenu za to, aby viděli jeho příchod. Bůh hledá takové lidi, jako byli Mojžíš, nebo Jákob, kteří se ho budou držet a nikdy se nevzdají.

 

6. VEDOUCÍM CHYBÍ PŘÍPRAVA

 

Mnoho z nás neví co dělat a jak to dělat. Cítíme se nepřipravení k dílu. Ale nejhorší na tom je, že si mnozí myslí, že všechno ví a nepotřebují se učit. Věřím tomu, že nikdo nemůže být vedoucím, dokud se sám nejprve nestane učedníkem. Mnozí se stali bezcitnými a tvrdými, protože se přestali učit. Bratři a sestry, učme se. Nemůžeme být takoví, jakými nás Bůh chce mít, pokud zůstaneme takoví, jací jsme. Změna je nevyhnutelná.

 

7. KOMPROMIS A ZBABĚLOST

 

Hodně vedoucích je spíše diplomaty, než Božími proroky. Mnozí z nás hledají pozici a přijetí, takže žijeme v kompromisech a zbabělosti. Ježíš žil v pravdě. Zvěstoval a učil pravdu. Jan Křtitel říkal pravdu otevřeně, i když ho to stálo vlastní hlavu. Pavel hlásal pravdu i tehdy, když byl kamenován. Pravda stála Štěpána život. Opravdovými Božími služebníky jsou ti, kdo se nebojí za pravdu zemřít. To je úzká a někdy opuštěná cesta, ale je to cesta kříže. Bůh hledá muže a ženy, kteří by žili tak, jako Ježíš. Lidi, pro které by byl jediným vzorem Ježíš. Lidi, kteří se budou ptát „Co udělá Ježíš?“ v situaci, do které se dostanou. Lidi, kteří se nebudou bát zvěstovat Boží slovo na ulicích a na tržištích, v autobusech, tramvajích, dům od domu… otevřeně tam, kde jsou hříšníci. Takové lidi, kteří vybojovávají Království a ustanovují Kristovu vládu v zemi, a ne takové, kteří se zavírají ve svých domech, sborech a kancelářích v naději, že Bůh přijde a spasí ztracené.

 

8. ABSENCE SMĚLÉHO PROROCKÉHO HLASU V ZEMI

 

Potřebujeme prorocký autoritativní hlas v zemi. Je jím člověk, který může povstat a povědět to, co říká Bůh a nebude se za to omlouvat. Člověk, který může přijít za kazateli a vedoucími a oznámit Boží slovo bez strachu a kompromisu. Člověk, který bude oznamovat Boží výroky které se týkají země, jako kdysi Elijáš. Člověk, který obnoví v církvi i v našem národě bázeň Boží. Ne světský člověk, který propaguje sám sebe a stará se sám o sebe, ale člověk, jehož jediným cílem bude Kristovo kralování v tomto národě.

 

9. KŘESŤANÉ NEJSOU DOBRÝMI PŘÍKLADY NÁSLEDOVÁNÍ KRISTA

 

Vlastním příkladem můžeme změnit svět, anebo zadržet evangelium. Ježíš nás povolal k tomu, abychom kráčeli v jeho stopách. Probuzení nepřijde, dokud nezačneme kráčet v jeho stopách a žít podle jeho příkladu. Křesťanství není jen navštěvování sboru a dělání různých křesťanských věcí. Je následováním Ježíše. Můžeme zpívat a modlit se a vést duchovní boj, ale dokud se nerozhodneme jít za ním v jeho stopách, tak to k ničemu nebude. „Kdo říká, že zůstává v něm, ten má také chodit tak, jak chodil on.“ (1 J 2,6) „Kristus trpěl za nás a tak nám zanechal vzor, abyste následovali jeho šlépěje.“ (1 P 2,21)

 

Víte, co by se stalo, pokud bychom tato slova vzali vážně? Víte, kolik lidí by bylo zasaženo, pokud bychom si položili otázku „Co by v této situaci dělal Ježíš?“ Kéž by nám Bůh dal odvahu a víru potřebnou k tomu, abychom opravdově šli za ním a nesli ovoce jemu ke chvále. On nás povolal k tomu, abychom nesli ovoce. Povolal nás k tomu, abychom dostali zemi za dědictví, až přijde. Jsme jeho vyslanci. Choďme jeho cestou.

 

Jde to vůbec? Věřím, že ano. Věřím, že to přichází. Vydejme se Bohu v modlitbě a půstu. Přestaňme chodit podle těla a začněme žít v poslušnosti Bohu. Posvěťme mu náš život. Dál se dobývejme do nebeské brány. Nebo si myslíte, že Bůh bude navždy oddalovat svoje požehnání? „Nezjedná snad Bůh právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? A bude jim otálet pomoci?“ (L 18,7)

 

Godson Onyekwere je nigerijský kazatel sloužící v Polsku. Hlavní vizí jeho služby je “probuzení”, které přichází skrze vášnivou a vytrvalou přímluvnou modlitbu a smělé nekompromisní kázání Božího slova. Spolu se svou ženou Anetou a jejich čtyřmi dětmi žijí v polském městě Lodž.

Příspěvek byl publikován v rubrice Novozákonní církev se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.