Nejmenším společenstvím je domácnost

Nejmenším společenstvím je domácnost

Jan Amos Komenský

 

Nejmenším společenstvím je domácnost, kterou řídí hospodář s hospodyní. Základnu rodiny tvoří manželství, které Bůh posvětil a určil k rozmnožování lidstva. A když Bůh manželům požehná potomstvem, stávají se díky tomu z manželů rodiče, otec a matka.

 

Manžel je povinen živit a chránit manželku. Její povinností zase je přizpůsobovat se svému choti a ctít ho. Společnou povinností obou je vzájemně si projevovat lásku a věrnost, aby jeden druhému nebyl odporný a nevěrný.

 

Povinností rodičů je společně dozírat na výchovu. Jejím cílem má být, aby děti byly schopny prospívat Bohu, bližním i sobě, jakmile vyrostou. Nejprve mají být prospěšní sobě, ještě více však lidem a nejvíce Bohu.

 

Rodiče budou své potomky učit pracovitosti. Nedovolí jim zahálet, ale budou je navykat na to, aby od útlého věku něco dělaly, a to zpočátku něco zábavného, co by však později přinášelo skutečný prospěch. Budou je dále učit trpělivosti, mravnosti a zbožnosti. Když se děti dopustí nějakého poklesku, je třeba je pokárat. Také není možné snášet jejich odmlouvání. Od útlého mládí se také musejí učit úctě vůči Bohu.

 

Rodiče musejí děti učit nějaké dovednosti, jíž by se později živily a sloužily státu. Rovněž musejí děti učit poctivosti, otevřenosti a cudnosti, aby se naučily vyhýbat se temnotě a poučily se o tom, že veškeré jejich konání se má odehrávat ve světle. Ctnost a pravda se bojí jen toho, že budou zakrývány.

 

Povinnost řádných dětí je poslouchat své rodiče na slovo, vyhýbat se netrpělivosti a odmlouvání a ještě více vzdoru a tvrdohlavosti, aby rodičům nehýbaly žlučí a nedělaly jim ostudu.

 

(Pansofie prodromus aneb O pravé a plné moudrosti, Praha 2006, § 131 – 136)

 

 

Hlavní pedagogické názory Jana Amose Komenského

Vysoce oceňoval význam výchovy. Podle něj by žádné dítě nemělo být vyloučeno z výchovy, protože i to nejméně nadané dítě lze alespoň poněkud vychovat.

Výchova dítěte má podle něj tři hlavní cíle:

  • poznat sebe a svět – vzdělání ve vědách, uměních a řemeslech
  • ovládnout sebe – výchova mravní
  • povznést se k Bohu – výchova náboženská

Klade důraz na význam kázně. Odmítá tělesné tresty za neznalost, ale za porušení kázně je v určitých případech připouští.

Ve svých spisech navrhoval Komenský tuto školskou organizaci:

  • od narození do 6 let má být dítě vychováváno doma. Obsah výuky stanovil v příručce pro rodiče Informatorium školy mateřské
  • od 6 do 12 let navštěvují děti školu obecnou, která by měla být v každém městě i vesnici. Škola je pro chlapce i dívky. Vyučuje se čtení, psaní, počítání, náboženství, reálie (učení o přírodě a společnosti), zpěv, ruční práce. Vyučování probíhá dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne.
  • od 12 do 18 let má mládež navštěvovat školu latinskou, která by měla být v každém městě. Základem vzdělání je sedmero svobodných učení (gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a múzika), přírodní vědy, zeměpis, dějepis, matematika, a jazyky jako latina a řečtina. Komenský ovšem doporučuje i jiný jazyk, aby se každý dorozuměl se svými sousedy (němčina).
  • od 18 do 24 let slouží ke vzdělávání akademie, která by měla být v každé zemi. Jde o vysokou školu, kde by se studovalo bohosloví, práva nebo medicína. Důležité je i vzdělání náboženské a filosofické. Vysokou školu nazývá akademie, protože univerzity byly katolické, chtěl je tedy odlišit od protestantských.

Po ukončení vzdělávání by měl člověk cestovat. Zdůrazňoval ale, že vzdělávání nikdy nekončí, že je neustálé.

Poprvé definoval pojem školní rok, školní prázdniny a školní týden. Ve třídách by měli být žáci stejného věku a stejné úrovně znalostí. Pokud je ve třídě větší počet žáků, doporučuje pro učitele pomocníka (ve třídách bývalo 80 – 100 žáků). Každá třída by měla mít svou místnost pro výuku, každý rok by měla mít učebnice, učitelé by měli mít poznámky, jak s učebnicí pracovat.

Při výuce samé aplikoval Komenský tyto zásady:

  • zásada názornosti – přímá žákova zkušenost
  • zásada systematičnosti a soustavnosti – učivo by na sebe mělo navazovat, nejen v jednotlivých předmětech, ale i mezi nimi. Je třeba zajistit soustavný vzdělávací režim
  • zásada aktivnosti – žáci by měli své poznatky získávat vlastní zkušeností využívat je v praxi
  • zásada trvalosti – je třeba soustavně učivo opakovat
  • zásada přiměřenosti – učitel by měl vycházet z věkových a individuálních schopností dětí

Děti dělil podle nadání:

  1. bystré, dělají radost
  2. bystré, líné
  3. bystré, vzpurné
  4. s nedostatkem bystré mysli
  5. s nedostatkem bystré mysli, líné
  6. s nedostatkem bystré mysli, vzpůrné

Rodiče a učitel mají být vhodným příkladem pro dítě a vést jej ke správné životosprávě. Doporučuje vhodnou stravu, střídání práce s odpočinkem, dostatek spánku (8 hodin) a péči o hygienu těla.

http://cs.wikipedia.org/

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazeno, Výchova dětí, manželství a rodina se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.