Člověk prázdnotu srdce nedovede naplnit

Vždycky jsem byla přemýšlivá holka, povrchnost mi není sympatická. Když mi bylo asi 13 let, hodně jsem přemýšlela o smyslu života, o důvodu proč žít. Říkala jsem si, že přece není možné, abychom žili úplně zbytečně a po smrti už nic nebylo. Moji rodiče v té době neměli šťastné manželství, maminka měla problémy s alkoholem a vypadalo to, že se rozvedou. To mi hodně bralo chuť do života, protože jsem okolo sebe neviděla skoro žádná šťastná manželství a pro majetek a kariéru se mi žít nechtělo.

 

Začala jsem mít depresivní nálady. Měla jsem pocit, jako když padám do černé díry, a nevěděla jsem, jak se z ní dostat. Uvažovala jsem i o sebevraždě, ale zdálo se mi to jako příliš zbabělé řešení. Také jsem si uvědomovala, že jsem si sama život nedala, a tak si ho ani nemohu sama brát. Hodně jsem se uzavřela sama do sebe. Nedovedla jsem navazovat vztahy s druhými. I když jsem si přála mít dobrou přítelkyni, dobrá přátelství se mi vyhýbala. Byla jsem hodně sama se svou prázdnotou. Jedinou útěchou mi byla hudba, a tak jsem trávila hodiny u piána a přehrávala všechnu možnou hudbu, která mi přišla pod ruku. Maminka se mi snažila pomoci, ale člověk prázdnotu srdce nedovede naplnit.

 

Můj tatínek byl katolík a k této víře vedl celou rodinu. Věřila jsem, že Bůh je, ale to bylo tak všechno. Po nějaké době k tátovi začal chodit na návštěvy jeden mladý muž, který věřil v Ježíše. Povídali si o něm a já jsem občas nenápadně poslouchala. Víra tohoto mladíka mě přiváděla k závisti, protože znal Boha podstatně víc než já. Přesně řečeno, měl s Bohem vztah a ten jsem já neměla. Jednoho dne se mě zeptal, jestli vím, co se mnou bude po smrti. V Bibli mi potom ukázal, že ten, kdo přijme Ježíše Krista jako Pána svého života, je zachráněn. Viděla jsem, jak moc mě má Ježíš rád. Zemřel skutečně hroznou smrtí, protože miloval lidi. Tehdy jsem dala svůj život Ježíši. Řekla jsem Bohu všechny špatné věci, které jsem udělala, a on mi je odpustil. Také já jsem odpustila lidem, proti kterým jsem něco měla. Bylo to, jako kdyby mi ze srdce spadly kameny.

 

Můj život se od té doby hodně změnil. Dostala jsem důvod, proč žít – začala jsem žít pro Boha. Bůh mi pomohl s depresemi, stal se mým nejlepším přítelem, po kterém jsem toužila. Našla jsem v něm dobrého Otce a Rádce do života. Prosila jsem Ježíše, aby vysvobodil moji maminku ze závislosti na alkoholu. Dlouho s alkoholem zápasila. V současné době úspěšně abstinuje již mnoho let, věří v Ježíše stejně jako já a je oporou řadě lidí. Rodiče se nakonec nerozvedli, naopak mají manželství lepší než před dvaceti lety.

 

I mě Bůh přivedl k dobrému manželovi. Máme spolu dva syny, ze kterých máme radost. V manželství není vždy vše jednoduché, ale Bůh nám dává sílu vším projít.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazeno, Životní příběhy se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.