Studené náboženství bylo vystřídáno vroucím láskyplným vztahem

Považoval jsem se za spořádaného mladíka, oddaného dobrým mravům a přísné disciplíně. Plánoval jsem si život v luxusu jako člověk, který svou vlastní pílí získal velké bohatství a velké uznání. Peníze a materiální vlastnictví jsem považoval za skutečně určující hodnotu člověka. Nějakým způsobem ale peníze nesplnily mé očekávání. Přestože jsem měl spoustu dobrých kamarádů, cítil jsem se ve škole nejistý a vyčleněný z celkového kolektivu – a to jsem skutečně byl. Neuměl jsem sportovat ani jsem nehrál hazardní hry, nezlobil jsem jako ostatní a byl jsem pro ně spíše nudný šprt. V období dospívání se ze mě však stal víceméně lenoch a mé původní ideály o práci a penězích ustoupily do pozadí.

 

I když jsem byl doma veden ke křesťanství, Bůh pro mě moc neznamenal. Má oficiální příslušnost k církvi mé hříchy nesmazala, naopak, byl jsem o to víc vinen, protože jsem věděl, co je dobré a co je špatné, ale nechtěl jsem se podle toho chovat. „Malý“ hřích mi býval příjemnější než velké zásady. Bohu jsem chtěl dát jen trošičku místa, tak abych po smrti odešel do nebe. Vůbec jsem nepřemýšlel o tom, že by má láska k penězům mohla být před Bohem hříchem. A rozhodně nešlo o jedinou špatnou v mém životě. Zasluhoval jsem peklo – ne však peklo s čertíky s vidlemi, ale peklo, kde je člověk úplně sám, bez lásky a bližních v nekončící samotě, trápení a nepřátelství se všemi.

 

Ale díky Bohu jsem skrze další poznání a rozhodnutí změnil svoji životní cestu. Díky vedoucímu v církvi jsem byl zastaven a uviděl jsem, že můj život potřebuje projít změnou. Pochopil jsem, že nejsem takový křesťan, jakým bych měl podle Bible být. Mnohé věci jsem dělal špatně a to jsem nutně potřeboval napravit. Stále více jsem chápal, kdo je Ježíš, a mé modlitby se stávaly opravdovějšími. Namísto naučených básniček jsem začal s Ježíšem mluvit jako se skutečnou osobou, která o mě má zájem. Chápal jsem, že je na čase odevzdat mu celý život. Toužil jsem slyšet jeho hlas. Řekl jsem tedy nahlas: „Pane Ježíši, dělal jsem strašné věci a prosím tě za odpuštění. Chci žít podle toho, co ty chceš.“

 

Studené náboženství bylo vystřídáno vroucím láskyplným vztahem. Cestu pouhých pravidel a zákazů vystřídala svoboda a radost! Nyní Ježíše znám jako svého staršího bratra a Boha jako svého milujícího otce. Krize identity v mém životě byla navždy odstraněna. Nyní vím, kdo jsem a kam patřím. Netvrdím, že mé problémy byly vyřešeny ihned, ale Ježíš se chopil vlády v mém životě a začal mi pomáhat. Má o mě zájem a miluje mne, i přesto, že nejsem dokonalý. Ježíš Kristus vstoupil do mého života, odpustil mi a odstranil mé zlé věci. Neodvážím se ani domýšlet, kde bych bez něho byl dnes.

 

Nyní je Bůh mým ochráncem. Dává mi sílu, naději a radost ze života. Vždy se mám o koho opřít. Nikdy nejsem sám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Životní příběhy se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.