Našla jsem nadpřirozený pokoj

„Proč tady jsem? Je v tom nějaký smysl, nebo je to jen náhoda či snad omyl, že jsem se narodila? Má vůbec cenu usilovat o dobré výsledky ve škole? K čemu je to dobré? Je mi 18 let, zanedlouho mě čekají zkoušky na vysokou školu. Užívám si život mladého člověka plnými doušky a zároveň mi vše připadá marné. Existuje duše? Bůh? Nevím.“ To byl můj život předtím, než jsem se setkala s tou nejúžasnější osobou svého života.

 

Stalo se to takto: Byl večer, ležela jsem v posteli a najednou jsem věděla, že v pokoji nejsem sama. Neviděla jsem ho a rozmlouvala jsem s ním jen na úrovni myšlenek. Bylo to však naprosto reálné. Rozmlouvali jsme spolu o životě i o smrti. Věděla jsem, že je se mnou někdo, kdo mě stvořil, kdo mě velmi miluje, kdo může udělat cokoliv. Celá má duše cítila pokoj. V příštích dnech, týdnech a měsících jsem se s ním chtěla znova setkat. Modlila jsem se, hledala jsem ho. Tak velkou láskou mě zahrnul. Kde je? Chci ho znát! Na své modlitby jsem však žádnou odpověď nedostávala. Po roce usilovného hledání jsem tuto kapitolu svého života uzavřela. „Bůh je všemohoucí, kdykoliv za mnou může přijít, já k němu asi ne. Proč? To nevím, ale kdyby to šlo, zřejmě bych ho našla.“

 

Přišel rok 1989, opájela jsem se svobodou a mládím. „Na Výstavišti bude mít přednášku americký astronaut, co byl na Měsíci,“ zavolali na mne spolužáci na chodbě školy. „Vstup je zdarma!“ A tak jsme šli. Jaké bylo naše překvapení, když jsme z úst tohoto astronauta slyšeli vyznání jeho víry v Boha. Když mluvil, cítila jsem Boží lásku.

 

„Přečtu si Bibli a uvidím.“ Koupila jsem si tedy Bibli a začala číst Nový zákon. Psalo se tam o Ježíši. Když se před smrtí loučil se svými přáteli, řekl jim: „Dávám vám svůj pokoj, který nezná svět.“ V tom okamžiku jsem poznala, že je to ten Bůh, kterého hledám – miluje mě a má nadpřirozený pokoj.

 

K lepšímu porozumění mi pomohl film Ježíš: dozvěděla jsem se, že Ježíš je Bůh, který mě stvořil a miluje mě. Proč jsem ho nenašla dříve, když jsem o to tolik usilovala? Protože mě od něj oddělovaly všechny špatné a hloupé věci, které jsem ve svém životě udělala. Proto se Bůh stal člověkem, narodil se před 2000 lety v Betlémě a zemřel na kříži, aby vzal moji vinu na sebe. Poprosila jsem ho, aby mi odpustil všechno špatné, co jsem učinila, a aby ze mě učinil takového člověka, jakým mám být. „Ježíši, buď mým Pánem,“ modlila jsem se. A on vstoupil do mého života. Mohu s ním hovořit o všem, co mě trápí, a on postupně napravuje můj život.

 

Po čase jsem vyhledala lidi, kteří ho také znají, a začala chodit do církve. Ale to nejcennější, co jsem získala, je, že znám Ježíše. On je Pánem celého vesmíru, a přesto má na mě čas. Je dokonalý, a přesto mě miluje.

Příspěvek byl publikován v rubrice Životní příběhy se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.