Bohu jde o celou lidskou osobnost

Když jsem byla malá, táta si mě vzal stranou a řekl mi: „Až ti bude v životě těžko, pomodli se k Bohu a on ti pomůže. Uvidíš, opravdu to funguje!“ Vzala jsem to naprosto vážně. Ta otcovská rada pro mne hodně znamenala a vlastně mi zachránila život.

 

Později se rodiče rozvedli a my jsme se s mámou a sestrou odstěhovaly k babičce. Vzájemné soužití v malém bytě silně poznamenalo naše vzájemné vztahy. Máma trávila dost času v práci a já jsem proto bývala nejčastěji s babičkou anebo u televize. O víkendech jsme s mámou jezdívaly do přírody, kde mi bylo nejlépe. Prožívala jsem tam uvolnění, radost ze všeho, co mě obklopovalo, a také vědomí Boží blízkosti. Citové útrapy, které se v mé dětské duši postupně nastřádaly, však způsobily, že jsem se začala dost uzavírat do sebe, nedůvěřovala jsem si a byla jsem podezřívavá k druhým lidem a pesimistická.

 

Během studií na střední škole jsem se začala zajímat o to, jaký má lidský život smysl. Odpovědi, které jsem dostávala, mě však plnily jen velkou beznadějí. Hledala jsem proto lásku v partnerském vztahu a znovu zakusila jen zklamání. Trpěla jsem různými komplexy a strachy, které mne trápily tak silně, že jsem začala vážně pomýšlet i na sebevraždu.

 

Obrat nastal v době, kdy jsem nebyla přijata na vysokou školu. Úplně se tak zhroutil scénář, který jsem si pro svůj další život vytvořila. Nevěděla jsem si rady s tím, co dělat dál. Tehdy jsem prožila, že na svůj život už sama nestačím. Požádala jsem Boha, aby mi pomohl. Jeho odpověď přišla téměř obratem. Nejprve jsem nalezla náhradní studium a potom jsem se setkala s dívkou, která mne pozvala mezi mladé věřící lidi.

 

Velmi se mi mezi nimi líbilo. Měli nefalšovanou radost, byli k sobě upřímní, takoví jakoby čistí a to mě přitahovalo. Křesťanská víra jim dávala to, co jsem celou dobu hledala: možnost začít znovu a najít opravdový smysl života. Chodila jsem mezi ně moc ráda. Postupně jsem v Bibli nacházela odpovědi na svoje otázky.

 

Po nějakém čase jsem si uvědomila, že jsem v životě udělala hodně věcí, které byly zlé, a že to chci změnit. Pochopila jsem, že tím, kdo mi umožňuje navázat osobně vztah s Bohem a začít od začátku, je Ježíš Kristus. Zaplatil za to totiž svým životem. Požádala jsem Ježíše, aby můj život začal vést. Ježíš přijal mé pozvání a začal můj život spravovat pečlivě a systematicky. Vrátil mi poničenou sebedůvěru. Naučil mě odpouštět, což do mých vztahů s druhými lidmi přineslo a přináší uzdravení. 

 

Protože Bohu jde o celou lidskou osobnost, uzdravil mne i z mnoha fyzických nemocí, které mne trápily. Od kinetózy, přes různé alergie, patní ostruhu, bradavice a chronické ječné zrno až po astma a rakovinu. U rakoviny se jednalo o největší zápas. Nebýt víry v Boha, asi bych bývala zemřela jen z toho strachu. Místo toho jsem dnes úplně zdravá a dokonce mohu povzbuzovat druhé, kteří procházejí podobou zkušeností. Ježíš mi vrátil radost ze života, odstranil vnitřní neklid a obavy o budoucnost. Postupně mě zbavil nejrůznějších strachů, z nichž největší byl asi právě strach ze smrti. Dal mi krásnou rodinu – manžela a tři děti, ale i křesťanské přátele, kteří mi stojí po boku.

Příspěvek byl publikován v rubrice Životní příběhy se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.