Budování svatyně

Budování svatyně

Tomáš Korčák

 

Jestliže jsi přijal Ježíše Krista jako Pána a stal ses Božím dítětem, Bůh ti dal několik nových jmen, která charakterizují tvůj nový stav. Izajáš zjevuje něco z těchto nových charakteristik, které i ukazují na tvé poslání: Ti, kteří z tebe vyjdou, vybudují odvěké trosky, upevníš základy, které trvaly z generace na generaci (nebo: starobylé základy; základy mnoha generací). A nazvou tě tím, kdo zazdívá trhliny a obnovuje stezky k obydlím (doslova: aby se tam dalo bydlet). (Iz 58,12) A jinde: Oni vybudují odvěké trosky, dají povstat místům (nebo: věcem) od počátku opuštěným, obnoví zpustlá města, opuštěná z generace na generaci. (Iz 61,4)

 

Dostáváš tedy tato nová jména: stavitel zbořenin – ten, kdo zazdívá trhliny a obnovuje stezky k bydlení. Dokonce je zde zaslíbeno, že naši potomci vybudují, co bylo od věků v troskách, a že vyzdvihneme dávné základy. To, co má Bůh od věků ve svém úradku, bude vybudováno. Na jeho věčných základech bude postavena slavná stavba v Duchu svatém.

 

Jsme Boží stavbou a Pavel jako apoštolský stavitel následně popisuje položení základu i vlastní stavbu: Neboť jsme Boží spolupracovníci; vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. Jestliže někdo na tomto základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy, dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni, a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. Jestliže někdo na tomto základě vystaví dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu, jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň. (1K 3,9-15)

 

Shrňme si to následovně:

*       jsme Boží stavbou

*       jediným základem této stavby je Ježíš Kristus

*       neseme zodpovědnost, jak na tomto základu stavíme

*       neseme zodpovědnost, jaký materiál při stavbě používáme

*       dílo každého bude jednou Bohem vyzkoušeno

*       bude-li vystavěno Božím způsobem z drahých materiálů, budeme odměněni

 

Jediným pevným základem je tedy ukřižovaný, vzkříšený a oslavený Pán Ježíš Kristus. Osobní poznání Ježíše Krista tě staví na věčný a nepohnutelný základ.Na něm vírou stavíme, jak i vybízí Pavel: Když jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, pak v něm žijte, zakořeněni a budováni v něm, upevňujte se ve víře, jak jste byli vyučeni, rozhojňujíce se v ní s děkováním (doslova: v ní v děkování). (Ko 2,6-7) Náš důvěrný vztah s Kristem je základem celé stavby. Uprostřed svatyně je Pán. Jeho přítomnost nás proměňuje a uvádí do připravených skutků. Již se nevracíme starou cestou do starých problémů a zranění, ale jdeme novou cestou v naději vstříc Pánu (viz Ez 46,9; Iz 43,18-19; Fp 3,12-14).

 

Na tomto základu máme stavět stavbu, kterou je svatyně pro svatého, dobrého a mocného Boha. Řecké slovo, které překládáme jako budovat, zní v originále OIKODOMEO a je převzato ze stavebnictví. Značí tedy vzdělávat, stavět, klást jeden kámen na druhý. Písmo jasně ukazuje, co nebo kdo je touto svatyní:

 

*       NAŠE TĚLO je svatyní Ducha svatého: Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní Svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji? Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem (ve svém těle a ve svém duchu, což obojí je Boží,) Boha. (1K 6,19-20)

 

*       CÍRKEV je svatyní Ducha svatého: Nevíte, že jste Boží svatyně a že ve vás bydlí Duch Boží? Ničí-li někdo Boží svatyni, zničí Bůh jej. Neboť Boží svatyně je svatá, a tou svatyní jste vy. (1K 3,16-17)

 

Nikdy nesmíme zapomenout, že Ježíš je základní a úhelný kámen a že stavba svatyně je jeho dílem. Ježíš buduje svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou (viz Mt 16,18). Buduje ji skrze Ducha svatého. Není to však automatické, musíme s Duchem svatým spolupracovat. Nezapomeň tedy, že svatyni pro Ducha svatého nemáš stavět sám, ale s tím, pro koho je tato svatyně určena a to je Duch svatý. Musíme stavět pouze podle jeho instrukcí, které nám zjevuje v Písmu.

 

Máme budovat Boží příbytek v Duchu svatém. Pavel to popisuje následně: Byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš, v němž se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyni v Pánu; v něm jste i vy všichni spolu budováni v Boží příbytek v Duchu. (Ef 2,20-22) Apoštolským a prorockým základem je Ježíš Kristus a jeho dílo kříže. Apoštolové a proroci jasně na tento základ ukazují a pomáhají Božímu lidu v církvích, aby na tomto základu stáli a pod režií Ducha svatého se spolubudovali v Boží příbytek.

 

Bůh nepřebývá v domech zhotovených lidskýma rukama (viz Sk 7,48-50; 17,24-25; J 2,13-22). Bůh v této době nechce obnovit Mojžíšův, Šalomounův nebo Zerubábelův chrám. Jeho touhou je vybudovat novozákonní Davidův stánek jako místo důvěrného vztahu skrze víru, chválu a spravedlnost (viz Sk 15,16-18; Am 9,11-15).

 

Božím domem je církev Boha živého, je to dokonce sloup a opora pravdy (1Tm 3,15; srov.: Žd 3,6). Tímto místem stability a pravdivosti se stává, když se opírá o dva sloupy, které byly v Šalomounově chrámě a měly symbolické názvy a významy. Čteme o Chíramovi, který postavil sloupy do předsíně chrámu. Postavil pravý sloup a nazval ho Jakín a postavil levý sloup a nazval ho Bóaz. (1Kr 7,21) Jakín znamená, že On (Bůh) upevňuje, utvrzuje, podpírá, zakládá a ustanoví. Bóaz znamená, že V něm (v Bohu) je síla a naše záštita. pokud se vírou opíráme o tyto duchovní sloupy, stáváme se také pevným sloupem pro druhé na svém – Bohem určeném místě (srov.: Zj 3,12; Ga 2,9; Ž 144,12; Ž 75,4).

 

Tato stavba je velice dynamická, plná života a růstu. Základem je přece přátelský každodenní vztah s naším milujícím Pánem! Není zde nic statického – stojaté vody bez života zde nemají místo. Jako živé kameny se máme budovat v duchovní dům podle Petrových slov: Když přicházíte k němu (Kristu), kameni živému, jenž byl od lidí zavržen, ale před Bohem je vyvolený, vzácný, i vy sami jako živé kameny jste budováni jako duchovní dům ve svaté kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti, příjemné Bohu skrze Ježíše Krista. (1P 2,4-5) Kam tě Pán postavil jako živý kámen? Které živé kameny jsou okolo tebe? Kde je tvoje místní církev, kde se máš budovat a kde máš budovat druhé?

 

Bůh touží abychom měli silné církve. Potřebujeme budovat sami sebe, abychom nebyli zmítáni kdejakými větry a okolnostmi. A potřebujeme budovat druhé. Jedno s druhým úzce souvisí. Už i jen to, že myslíme na druhé (Pánovo dílo), nás vnitřně buduje. Ne nadarmo řekl náš Pán: Blaženější je dávat než brát. (Sk 20,35) Jak tedy podle Písma stavět duchovní dům? Jak stavět na dobrém základu to zlato, stříbro a drahé kamení, které má trvalou hodnotu a vezme odplatu?

 

1.      Budujeme svatyni skrze Slovo milosti

 

Pavel při svém posledním osobním setkání se staršími z Efezu, kde předtím působil asi dva roky, klade poslední důrazy a říká: A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. (Sk 20,32) Pánovo slovo je Duch a život (viz J 6,6) a je plné milosti, což znamená, že má v sobě moc, která nás uschopňuje činit to, co říká. Úžasným způsobem je to popsáno již ve Starém zákoně: Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Budeš nad ním rozjímat ve dne i v noci, abys zachovával a konal všechno, co je v něm zapsáno, protože tehdy dosáhneš na své cestě úspěchu (doslova: učiníš svou cestu úspěšnou) a tehdy budeš rozumně jednat. (Joz 1,8)

 

Když beze spěchu rozjímáme nad Božím slovem s Duchem svatým, doslova vyteče na nás milost, povzbuzení, moc a uschopnění od Ducha svatého (viz Př 1,23; Iz 59,21). Tím jsme budováni a uváděni do dědictví, které nám na kříži vydobyl Ježíš. Duch svatý nás uvádí do veškeré pravdy (viz J 16,13). Když pozorně rozvažujeme (viz 1S 15,22) nad Slovem milosti, jsme uschopňováni zachovávat a činit všechno, co je v něm zapsáno.

 

Buď proto dychtivý po osobním rozjímání nad Slovem i po vyučování Božího slova v církvi. Pečlivě a pilně pracuj s Božím slovem. Spoj ho s vírou ve svém srdci (viz Žd 4,2). Buď moudrým stavitelem, který stavěl na skále tím způsobem, že slyšel a činil Boží slovo. Bláznivý stavitel stavějící na písku pouze slyší, ale nečiní Boží slovo (viz Mt 7,24-27).

 

2.      Budujeme svatyni skrze přijímání a dávání Boží lásky

 

Pavel píše: Poznání činí člověka domýšlivým (nadýmá), ale láska buduje. (1K 8,1b) Toto slovo je psáno v souvislosti s poznáním ohledně masa obětovaného modlám. Pavel zde však neklade poznání s Boží láskou do protikladu. Věřím, že touha po poznání je do nás vložena samotným Bohem (nemyslím však tělesnou zvědavost: „Jak chutná to zakázané ovoce?“). Musí však vyvěrat ze srdce nasyceného Boží láskou, jinak se pro své poznání nadmeme. Máme poznat lásku Kristovu, která převyšuje poznání (Ef 3,19). Z důvěrného vztahu s Pánem, kde ho duchovně poznáváme a skrze naši upřímnost jsme poznáváni od něho (viz 1K 8,3), vychází naše naplňování se Boží láskou (viz Ř 5,5). Proto Petr vyzývá: Rosťte v milosti a poznání našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista. (2Pt 3,18)

 

Důležitost správného poznání popisuje Písmo na dvou místech:

 

*       Boží lid jde do zajetí pro nedostatek poznání (viz Iz 5,13)

*       Boží lid hyne, protože odmítá poznání (Oz 4,6)

 

Sám Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“ (J 8,31-32)

 

Láska buduje! Tedy každodenní přijímání, poznávání a prožívání Boží lásky tě buduje v pevnou svatyni. Každý den žádej Ducha svatého, aby ti zjevoval Boží lásku. Připomínej si Boží zaslíbení týkající se lásky, milosrdenství a přízně Páně. Vírou přijímej a vztahuj na sebe tyto nádherné skutečnosti. Člověk, který je sytý přízní Páně, je pevný, silný a stabilní. Abys mohl plně prožívat Boží lásku, potřebuješ poznat a poznávat Boha jako svého Otce. Bez tohoto zjevení je člověk labilní. Skutečná láska k Bohu se projevuje zachováváním jeho slova a to nás plně otevírá Boží lásce a vztahu s ním (viz J 14,23-24). Nezapomeň však hned dávat lásku dál. Vždy jsi též budován tím, když dáváš – tedy když miluješ a buduješ druhé. Měj o druhé zájem. Demonstruj milujícího Boha. Měj nelíčenou – upřímnou lásku projevující se činy.

 

3.      Budujeme svatyni skrze víru, modlitby v Duchu svatém a očekávání Božího milosrdenství

 

Juda nám ukazuje na nádherný způsob budování věřících: Vy však, milovaní, budujte se ve své nejsvětější víře, modlete se v Duchu Svatém, zachovejte se v Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. (Ju 1,20-21) Větná skladba v originále používá přechodníky (v češtině je nacházíme v Kralickém překladu) a je zde doslovně řečeno následující: Střežte a chraňte se v Boží lásce (vždyť láska buduje!) tím způsobem, že budete činit tři věci:

 

*       Budujte se ve své nejsvětější víře: Juda na začátku dopisu píše: pokládal jsem za nutné vám napsat povzbuzení, abyste vytrvale zápasili o víru, která byla jednou provždy svěřena svatým (3). Víra nám byla dána a my neseme zodpovědnost za její růst a rozvoj. Naše míra víry roste skrze slyšení a činění Božího slova. Spravedlivý žije z víry a věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme (Žd 11,1 ČEP). Tedy všechny situace, kde se opíráme o neviditelného, ale přitom tak skutečného Boha, jsou úžasným časem pro tvůj růst a budování. Často to jsou různé zkoušky a situace, kdy nemáme žádnou lidskou oporu. Když se neopíráme o lidské viditelné jistoty a spoléháme se na neviditelného Boha a jeho věčné Slovo, jsme budováni. Čím více se naučíme žít v závislosti a důvěře na Otci (jako nám to demonstroval Ježíš), tím více budeme stabilnějšími a velikou posilou pro své okolí. Víra pochází od svatého Boha, proto může být rozvíjena pouze u člověka, který posvěcuje svůj život. A svatost také přichází skrze víru, jsou to „spojené nádoby“. Víra se projevuje vděčností ještě dříve než vidím výsledky a vděčností je též rozvíjena a upevňována (viz Ko 2,7; F 4,6).

 

*       Modlete se v Duchu svatém: Modlitba založená na Písmu a vedená Duchem svatým uvolňuje moc budující jak tvůj život tak i životy druhých. Pavel píše: Každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete duchem (doslova: v Duchu) a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté. (Ef 6,18) Modlitba v Duchu svatém je modlitba inspirovaná Duchem svatým. Jsou to chvály, děkování, modlitby v jazycích, prosby, přímluvy… Přímo k přímluvě vedené Duchem svatým nás vyzývá Pavel: A stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit slovy. A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké je myšlení Ducha, totiž že se podle Boha přimlouvá za svaté. (Ř 8,26-27) Přímluvná modlitba za druhé je mocným nástrojem budování.

 

*       Očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu: Naděje projevující se v očekávání dobrých věcí je základním postojem živého křesťanství. Víra, naděje a láska je trojice klíčových vlastností (viz 1K 13,13). Očekávání jednání našeho dobrého nebeského Otce je též známkou duchovní zralosti a dospělosti (viz Iz 40,28-31). Možná všemu Božímu jednání nebudeš hned rozumět, Bůh ale projeví své milosrdenství. Dokonce i zlé proměňuje a obrací v dobré a tak ti všechno může napomoci k dobrému (Ř 8,28; Gn 50,20). Hospodin nachází zalíbení v těch, kdo se ho bojí; v těch, kdo očekávají na jeho milosrdenství. (Ž 147,11) Lidé ve světě se budou třást z nejisté budoucnosti a ze zpráv, které uslyší. Křesťané však budou demonstrovat Boží pokoj, neboť očekávají milosrdenství, pomoc a ochranu od svého Pána. Naše naděje vyvrcholí slavným druhým příchodem Pána Ježíše Krista.

 

4.      Budujeme svatyni skrze pokoj, chození v Pánově bázni a povzbuzování Ducha svatého

 

A shromáždění (církve) v celém Judsku, Galileji a Samaří měla pokoj a budovala se; chodila v Pánově bázni a v povzbuzování Ducha Svatého, a tak vzrůstal jejich počet (nebo: rostla povzbuzováním Ducha Svatého). (Sk 9,31)

 

Pokoj a společné budování spolu úzce souvisí. Potřebujeme žít ve vzájemném smíru, odpuštění, kázni a světle. Pokoj musí naplňovat naše vztahy. A tak usilujme o to, co vede k pokoji, a o to, co slouží k společnému budování. (Ř 14,19) Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi. (Ř 12,18) Jeruzalémská církev musela káznit tělesně horlivého Saula a odeslala ho do Cesareje a pak ještě dále do Tarsu, kde v ústraní budoval svůj život a připravoval se pro budoucí službu. Saul se tomu poddal a tak církve v celém Judsku, Galileji a Samaří měly pokoj (viz Sk 9,26-31).

 

Církev nesmí strnule stát na místě, ale musí být v pohybu – má kráčet dopředu v bázni Páně. Úcta, respekt a bázeň před Hospodinem je něčím, co se musí projevit v našem jednání na naší cestě a co je klíčovým pro budování církve i jednotlivce.

 

Duch svatý je na několika místech označen jako Zastánce (J 14,16.26; 15;26; 16,7). V řečtině je použit výraz PARAKLÉTOS, což doslova znamená – Ten, který je pozván ku pomoci. Duch svatý přichází k těm, kteří ho milují, aby pomáhal, uschopňoval, budoval a povzbuzoval. Řecký výraz pro povzbuzování je PARAKALEIN, ve kterém můžeme slyšet souvislost s Duchem svatým. Církev rostla povzbuzováním Ducha svatého a Duch svatý chce povzbuzovat, potěšovat a dodávat odvahu skrze tvoje ústa.

 

Proto Pavel na mnoha místech naléhavě vyzývá: Z vašich úst ať nevychází žádné špatné (doslova: shnilé) slovo, nýbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší. A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. (Ef 4,29-30) Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, jak to již činíte. (1Te 5,11) Před Bohem v Kristu mluvíme, a to všechno, milovaní, pro vaše budování. (2K 12,19)

 

Z našich úst nemají vycházet žádná mrzutá a reptající slova, ale dobrá a budující slova, která dávají posluchačům milost. Při jednom modlitebním shromáždění k nám Bůh důrazně mluvil: „Střezte si poklad, který jsem vložil do vašeho srdce. Neboť z plnosti srdce mluví ústa. Odňal jsem od vás slova, která ničila – smyl krví Beránka. Jsi ten, který buduje zbořeniny. Budovatel s posvěcenými ústy zjevujícími Ježíše.“ Máme budovat jedni druhé skrze povzbuzování.

 

5.      Budujeme svatyni skrze dary Ducha svatého

 

Apoštol Pavel nikdy nekladl do protikladu dary Ducha svatého a lásku (či ovoce ducha). Neříkal: „Buď budete mít lásku nebo duchovní dary.“ Bylo by to stejně hloupé jako říkat: „Buď budete mít auto nebo silnici.“ Můžeme přece mít auto a s ním jezdit po silnici. Mít ho pouze v garáži na okrasu, nebo ho zničit na lesních cestách, není zrovna to nejlepší. Pavel řeší problémy v používání duchovních projevů v Korintu, ale nešlape na brzdu, má však pevně ruce na volantu. Nezastavuje zdravou touhu po duchovních projevech, ale dává jasná kriteria pro jejich řádné používání v církvi. Ukazuje, že dary a nadpřirozené projevy Ducha svatého jsou důležitým vystrojením pro mocné budování církve a láska je cesta, po které máme při tom chodit (viz 1K 12,31).

 

Boží láska je také mocnou motivací pro používání duchovních darů – chceme totiž budovat druhé a musíme k tomu být nadpřirozeně Bohem zmocněni. Naše lidské prostředky nestačí, vždyť je to Boží dílo! Proto Pavel říká: Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali. Neboť kdo mluví jazykem, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu; nikdo mu nerozumí, duchem mluví tajemství. Kdo však prorokuje, mluví lidem k budování, povzbuzení a útěše. Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe, ale kdo prorokuje, buduje církev. Chci, abyste všichni mluvili jazyky, avšak ještě více, abyste prorokovali. Kdo prorokuje, je větší než ten, kdo mluví jazyky, ledaže by i vykládal, aby se budovala církev. (1K 14,1-5)

 

Pro budování osobního života je velice důležité mluvit v jiných jazycích. Někteří lidé to ignorují, zřejmě jsou již dokonale zbudováni. Někteří zas povýšili svůj intelekt nade vše a čemu nerozumí, je pro ně nepřijatelné. Pokud však důvěřujeme našemu dobrému Bohu, nebojíme se a činíme to, k čemu nás vybízí. Pavel sám vyznává: Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni. (1K 14,18)

 

Pro budování církve slouží další duchovní projevy (viz 1K 12,4-11), nejvíce však Pavel zdůrazňuje prorokování (nebo jazyky s výkladem). Prorokování vytyčuje jasné mantinely – slouží k budování, povzbuzování a útěše. Utěšitel Duch svatý, který v nás přebývá a který se chce skrze nás nadpřirozeně projevovat, chce potěšovat a dávat odvahu svému lidu. Vždyť církev roste a buduje se potěšováním Ducha svatého (viz Sk 9,31). Dva mocné obrazy této služby nacházíme ve Starém zákoně:

 

*       Když vytáhneš do boje proti svému nepříteli a uvidíš koně a vozbu, lid početnější, než jsi ty, neboj se jich, neboť s tebou je Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země. I stane se, když se přiblížíte k boji, že přistoupí kněz, promluví k lidu a řekne jim: Slyš Izraeli! Blížíte se dnes do boje proti svým nepřátelům. Vaše srdce neochabne! Nebojte se, nepodléhejte panice a nemějte z nich strach, protože Hospodin, váš Bůh, jde s vámi, aby bojoval za vás proti vašim nepřátelům a zachránil vás (pomohl vám, dal vám vítězství). (Dt 20,1-4) Prorocká služba je kněžskou službou, která stojí před Boží tváří, slyší od Boha a předává slova povzbuzení a odvahy posvěcenému Božímu lidu.

 

*       Tu prorokoval prorok Ageus a Zacharjáš, syn Idův, proroci, Judejcům v Judsku a v Jeruzalémě ve jménu Boha Izraele nad nimi. Tehdy povstali Zerubábel, syn Šealtíelův, a Jéšua, syn Jósadakův, a dali se do budování domu Božího v Jeruzalémě a s nimi Boží proroci, kteří je povzbuzovali (posilovali, podpírali). (Ezd 5,1-2) Izraelci se nechali zastrašit svými protivníky a zastavili práci na obnově Jeruzalémského chrámu. Více než 10 let práce stála a Izraelci byli v ochromení, malomyslnosti a odrazení. Duch svatý jednal skrze prorockou službu Zacharjáše a Agea a Boží dílo bylo znovu obnoveno a dokončeno. Zerubábel a Jéšua znovu povstali v odvážném vedení lidu. Boží proroci stáli při svých vedoucích a posilovali je, aby naplnili vizi, kterou jim Bůh dal. Byli tak podobni Áronovi a Chúrovi, kteří podpírali Mojžíše (viz Ex 17,8-16). Když Mojžíšovi ruce ochably, vzali kámen a položili pod něho, aby se na něj posadil (neodtáhli vůdce ke kameni, ale přinesli kámen k vůdci!), a Áron a Chúr podpírali jeho ruce jeden z jedné a druhý z druhé strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. (12) Skutečná prorocká služba podpírá ruce vůdců, takže vytrvají ve svých zápasech a naplní od Boha určené úkoly. Na stejném základu je založená i přímluvná modlitba, která podpírá a žádá od Boha dobré pro životy druhých.

 

Věřím, že tato místa velmi plasticky ukazují na Boží touhy a záměry pro tento čas: Bůh chce obnovit v místních církvích zdravou prorockou službu vycházející z vnitřního nasycení Boží láskou, která bude dodávat povzbuzení a odvahu jeho lidu v zápasech a která bude podpírat vedoucí.

 

Božím záměrem pro každou místní církev je nemít nedostatek v žádném daru milosti (viz 1K 1,4-7). Pavel proto vyzývá: Tak i vy, poněvadž horlivě usilujete o duchovní projevy, snažte se, abyste se v nich rozhojňovali pro budování církve. Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat. (1K 14,12-13) Co z toho tedy plyne, bratři? Když se sejdete, jeden má chvalozpěv, druhý má učení, jiný má zjevení, jiný má jazyk, jiný má výklad; všechno ať je k budování. (1K 14,26)

 

Jak začít? Začni o tyto dary Boha horlivě a vytrvale žádat. Uč se být citlivým na Ducha svatého a reaguj na jeho jemné vedení. Buď otevřený pro vedení a rozsuzování od tvých vedoucích. Modlitba v jazycích je branou do nadpřirozena. Hojně tedy používej tento dar a je velmi pravděpodobné, že dříve nebo později budeš uveden do dalších projevů Ducha svatého. A především rozvíjej společenství s touto úžasnou osobou – Duchem svatým. A tak, moji bratři, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky. Všechno ať se děje slušně a spořádaně. (1K 14,39-40)

 

6.      Budujeme svatyni skrze dary Pána – služebnosti

 

A on dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova, dokud nedospějeme všichni k jednotě víry a plného poznání Syna Božího, v dospělého muže, v míru postavy Kristovy plnosti, abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti, v chytráctví k nastražené cestě bludu, nýbrž abychom byli pravdiví v lásce a rostli všemi způsoby v toho, který je hlavou, v Krista. Z něho celé tělo, spojované a držené pohromadě pomocí každého kloubu podpory, která je podle činnosti a míry jedné každé části, bere výživu pro svůj růst ke svému vybudování v lásce. (Ef 4,11-16)

 

Pro své vybudování potřebuješ přijmout službu Božích služebníků ve svém místním sboru i obecné církvi. Jsou to ti, kteří ořou, sejí, zalévají a sklízejí. potřebuješ závazné místo ve společenství. Jen tak tě Bůh může vychovávat jako svého syna (viz Žd 12,5-8).

 

Církev nemůže vyrůst do dospělosti a nemůže být dobře a správně vybudována bez patera služebností z Efezským 4,11. Těmto služebníkům (apoštolům, prorokům, evangelistům, pastýřům a učitelům) Bůh dává k budování církve své pomazání a potřebnou autoritu (viz 2K 10,8; 13,10).

 

Je potřeba rozeznat, uznat a přijmout Krista v lidech, kteří stojí v těchto služebnostech (viz J 13,20; L 10,16) Přitom musíme mít vždy na paměti, že Kristus přebývá v hliněných nádobách (viz 2K 4,7). Vedoucí a služebnosti nemusí být dokonalí, někdy je vidět jejich „hliněnost“ a nedokonalost. Jestliže se urazíme nad „hliněností“ služebníků Kristových, budeme tím ochuzeni a nedosáhneme plnosti a dospělosti. Jistěže však nemluvím o setrvávání v nějakém hříchu. Tvoje důvěra a přijetí daru v druhých určí míru požehnání, kterou přijmeš (viz Mt 10,40-42; 2Pa 20,20).

 

Velký stavitel duchovní svatyně apoštol Pavel vyzýval církve a křesťany: Všecko ať směřuje k budování. (1K 14,26 Žilka) Sobectví nás vede do středu našich zájmů, ale Boží láska nás vede k budování církve. A skrze církev se má mocně šířit Boží království (viz Iz 9,6). Sláva této poslední svatyně z živých kamenů bude daleko větší než, co bylo doposud postaveno (viz Ag 2,9; Ez 36,11). Celou zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře (viz Iz 11,9). Proto s důvěrou a úsměvem můžeme vyhlížet budoucnost.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazeno, Novozákonní církev, Vítězný život křesťana se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.