Znič nepřátelské hradby a staň se bránou pro Ježíše Krista

Znič nepřátelské hradby a staň se bránou pro Ježíše Krista

Aleš Mrázek

HRADBY

Hradby byly od pradávných dob ochranou sídlišť a měst. Byl to obyčejně vysoký hliněný násep, který byl z obou stran zesílen kameny. Síla hradeb bývala až 8 metrů, aby nemohly být nepřítelem prokopány. Později ve středověku pak byla celá města obehnána hradbami, též i Mělník jako královské město. Hradby měst tedy měly jednoznačný cíl chránit obyvatele uvnitř před okolními nepřáteli (2Kr 25,1-4). Hradby tedy měly vždy ochrannou funkci a funguje to tak i v duchovní oblasti. V duchovní oblasti však najdeme hradby jak pozitivní, tak i negativní.

1. Pozitivní hradby

Jsou to hradby, které nás chrání. Má sílo, budu tě opěvovat, neboť Bůh je můj nepřístupný hrad, můj milosrdný Bůh! (Ž 59,18) Hospodin je mi však nedobytným hradem, můj Bůh je mou útočištnou skálou. 94,22) Hospodin je na mnohých místech Písma přirovnáván k hradu, do kterého se máme utéci a skrýt se v něm zvláště v těžkých dobách. Tak to často vyznával a praktikoval král David, který se ve svém životě ocitl nejednou ve velmi těžké situaci.

Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího. Říkám o Hospodinu: Je mé útočiště, má tvrz, můj Bůh, v něho doufám. (Ž 91,1-2) Hospodin je bezpečný hrad se silnými hradbami, do kterého se můžeš v každý čas utéct. Chrání tě svým pokojem. A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění (mysl, rozum) bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. (Fp 4,7) Boží pokoj od našeho Pána má být strážcem ve tvém životě.

2. Negativní hradby

Písmo se však zmiňuje i o negativních hradbách nebo pevnostech působících především v lidských myslích. Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb. Jimi boříme výmysly (teorie) i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu. (2K 10,4-5 B21) Zde apoštol Pavel zmiňuje hned několik druhů negativních hradeb, které musíme bořit v našich myslích. Pamatujme na to, že naše mysl je bojiště. Z tohoto verše tedy vyplývá, co máme bořit:

a. Výmysly – lži, pověry, bludy od nepřítele: Satan je v Písmu nazván jako Otec lži (J 8,44). Když k tobě mluví, může to vypadat jako pravda, ale nakonec vždy vede do lži. Musíš to vždy razantně odmítnout. A nejčastější ďáblovy výmysly? Bůh tě už nemiluje. Zhřešil jsi a není možné vrátit se zpátky. Nemáš žádnou hodnotu. Jsi ošklivý nebo ošklivá. Jsi nevyléčitelně nemocný. Brzy zemřeš… Asi každý z nás už jsme nějakou z těchto lží slyšel ve svém životě. Jak jsi zareagoval? Nechal jsi tyto lži působit ve své mysli až tě postupně začaly ovládat, anebo jsi se vzepřel, jak nám radí Boží Slovo? Nedávejte místo (příležitost) ďáblu. (Ef 4,27) Podřiďte (poddejte) se tedy Bohu, postavte (vzepřete se) proti ďáblu a uteče od vás. Poddejte se (podřiďte se) tedy Bohu. Postavte se (vzepřete se) proti ďáblu, a uteče od vás. (Jk 4,7) Chraň tedy svoji mysl před výmysly nepřítele a skrze Boží slovo boř tyto hradby lží, které chce satan vystavět ve tvé mysli.

b. Teorie – protibožské nauky a –ismy: Zatímco skrze osobní lži a výmysly nepřítel napadá spíše jednotlivce, skrze protibožské teorie, nauky a -ismy zasahuje satan velké skupiny lidí, ras a národů. Tito lidé jsou pak doslova infikováni ďábelskými teoriemi a naukami. Jednou z největších protibožských teorií se stala tzv. Darwinova teorie, která popírá Boha jako Stvořitele. Na základě této teorie se podařilo nepříteli namluvit mnoha milionům lidí (především v Evropě), že Bůh neexistuje. Zasadil tak pevnosti do lidských myslí. O závažnosti evoluce mluvil na Škole Slova 2010 v Grazu i Alan Vincent. Po přečtení Ř 1,21-32, kde se píše o morálním úpadku lidstva (homosexualitě atd.), řekl toto: „Začalo to tím, že jsme přestali vyučovat děti ve školách o Bohu jako o Stvořiteli. Musíme naše děti ochránit před podvodem evoluce! Prostředí školy je dnes tím největším bojištěm v naší společnosti a sami naši teenageři musí stát bojovníky.“ Pro zajímavost: Vincentovi chránili své děti až do jejich 16-ti let před klamy evoluce a poskytovali jim vědecké důkazy (chodili do křesťanské školy).

Našli bychom ještě mnoho protibožských teorií a nauk. Za všechny uvedu dva nejhorší ďábelské systémy, které v minulém století zničily životy mnoha milionů lidí. Jak jistě tušíte jsou to komunismus a fašismus. V současné době se v naší společnosti musíme vypořádávat i s jinými tzv. -ismy, které narůstají v naší společnosti. Jedná se o humanismus, materialismus, náboženský synkretismus, relativismus atd.

c. Nadutost – pýcha: Pýcha se musí stát naším úhlavním nepřítelem. Bůh nenávidí pýchu a pyšné postoje (myšlenky). Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic. (Ž 10,4 KP) Pýcha člověka zaslepuje, člověk pak přestává vidět i slyšet. S pyšným člověkem toho moc nesvedete. Pýcha je otevřený vzdor vůči Bohu, proto Bůh v Jeremjášovi 50,31 (KP) říká: Aj, já jsem proti tobě, ó pýcho, praví Panovník Hospodin zástupů. Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost. (1Pt 5,5) Musíme být ostražití a střežit svoji mysl i srdce. Skrze oklamání pýchou padlo mnoho úspěšných Božích mužů a žen. Nepříteli se podařilo postavit hradby pýchy a nadutosti kolem jejich mysli. Tyto nepřátelské hradby musíme bořit hned v zárodku. Každou namyšlenost, pyšnou myšlenku, že jsme něco více než ostatní.

Takto, moji milí, přemýšleli farizeové. Stačí si vzpomenout na příběh farizea a celníka z L 18,9-14. Farizeus se zde modlí a děkuje, že není jako ti ostatní hříšníci venku. Postí se dvakrát týdně. To je dobré, ne? Dává desátky! Kéž by všichni lidé Bohu dali to, co mu náleží. Ten farizeus byl zbožný člověk a tuhle modlitbu jistě myslel upřímně. Nebo ne? Tak v čem byl problém? Problém byl v jeho srdci. Navenek všechno splňoval, ale uvnitř jeho srdce byla pýcha a sebespravedlnost. Farizeus nebral svoji spravedlnost z víry v Boha, ale skrze svoje skutky. To ho pak vedlo i ke srovnávání s druhými. Mimo jiné srovnávání se s druhými je jeden z projevů pýchy nebo méněcennosti. Proto se prosím nesrovnávejme s druhými. Ani jako jednotlivci ani jako sbor. Máme od Boha jedinečné poslání. To nás ale nenadřazuje nad ostatní.

Na závěr tohoto slova o hradbách bych se chtěl vrátit na začátek, kde jsem mluvil o významu hradeb kolem středověkých měst. Jak jsem zmiňoval, hradby měly chránit města od okolních nepřátel. Věřím, že to platí i v duchovní oblasti. Kolem našich měst musí být vybudovány duchovní hradby, které budou chránit naše města před invazí nepřátel. Nepřítel se snaží pronikat skrze rozbořené hradby a neobsazené brány do našich měst a znečišťovat naše města (skrze okultismus, nemorální a zkorumpované politiky, sexuální nečistotu, gamblerství, drogy, herny, organizovaný zločin…). To jsou věci, kterými chce infikovat naše města. Jako křesťané jsme povoláni být strážci na hradbách.

Nedávno jsem měl vidění mého města. Viděl jsem kolem něj pobořené hradby. To je duchovní stav mnohých měst v naší zemi. Bůh v tomto čase hledá ty, kteří budou zazdívat trhliny v hradbách našich měst skrze naléhavou a vytrvalou přímluvu. I hledal jsem mezi nimi muže, který by stavěl zeď a postavil se za tu zemi před mou tvář do trhliny, abych ji nezničil, ale nenalezl jsem. (Ez 22,30) To je úkol strážce. Postavit se před Boha a skrze přímluvu a zástupné vyznávání hříchů zazdívat trhliny. Krásným příkladem takovýchto strážců jsou pro nás Abraham, Mojžíš, Nehemjáš a Daniel. Obnovené hradby jsou velmi důležité.

Z knihy Nehemjáše však víme, že Boží lid obnovoval nejen Jeruzalémské hradby, ale také brány. Měly zásadní význam pro celé město. Stejně strategický a klíčový význam, jak si ukážeme, mají i dnes.

BRÁNY

Úvodem nejprve několik definic: Brána je stavební prvek, umožňující průchod obrannou linií do nitra opevněného celku. Má zpravidla bezpečnostní charakter – používá se k řízení toho, kdo může vstoupit do oploceného či obezděného prostoru nebo jej opustit. Právě proto, že brána je hlavním komunikačním prvkem oddělujícím nebezpečný a divoký svět „vně“ a relativně bezpečný a civilizovaný svět „uvnitř“, nabývá také význam symbolický a reprezentativní. Každý objekt, vybavený hradbami, měl zpravidla jednu hlavní bránu a několik vedlejších bran s různými funkcemi. Myslím, že to podobně funguje i v duchovní oblasti.

Strážní funkce bran: Hlavní brány měst a hradů jsou často spojeny s věží na níž stojí hlídka, která varuje obyvatele před požárem nebo útokem nepřátel. K tomuto účelu bývá strážní věž vybavena zvonem, kterým se bije na poplach. Brána je pak často sídlem městské stráže nebo zbrojnice.

Správa brány skrze strážce brány: Města zpravidla měla svého pověřeného strážce brány. Tzv. branný nebo strážce byl vybírán z řad důvěryhodných občanů, protože mu byly svěřeny klíče od města. Strážce brány měl také pravomoc některé cestující branou nepustit, např. žebráky, potulné hudebníky, nevěstky a další. Brány najdeme i v některých znacích měst. Stejně jako u hradeb i brány jsou nejen fyzické, ale i duchovní. Ve své podstatě jsou však neutrální. Důležité je však to, co nebo kdo jimi prochází.

Je důležité porozumět, co to brána je a dobít ji. Ve středověku bylo zvykem dobít bránu nebo ji opanovat. Skrze brány města něco do měst vchází a něco vychází. Už jste určitě viděli mnoho měst s hradbami a bránou. I na Mělníku se nám dochovaly historické brány města. Brána je běžně v nějaké zdi a ta zeď nebo hradba odděluje dvě oblasti. Spojením mezi městem a tím co je venku je brána. Abychom porozuměli duchovní bráně, je nutné porozumět duchovní oblasti. Jsme duchovními potomky Abrahama a máme vejít do bran našich měst a obsadit je. Tvé potomstvo obdrží bránu tvých nepřátel. (Gn 22,17)

Jakou má brána funkci? Skrze bránu je kontrolován vstup do města. V biblických městech se v blízkosti bran nebo přímo v bráně zdržovali starší města. V bráně směli zasedat jen význační členové obce. V Písmu čteme např. o Lotovi (Gn 19,1), Boazovi (Rt 4,1), Davidovi (2S 19,9), Jóbovi (Jb 29,7). Jób měl dokonce jako starší města v bráně své sedadlo.

Brány sloužily také k dalším účelům jako místa pro veřejné setkávání a pro přijímání návštěv (Gn 19,1 a Gn 23,10), jako místa pro veřejnou správu a soudnictví, jako audienční místnosti krále, vladaře nebo vyslance (Dt 16,14-18; 21,19; 25,7), pro obchod a uzavírání obchodních smluv (Gn 23,10 a Rt 4,1). V pohanských městech bývalo poblíž brány místo pro obětování, oltář nebo výsost (Sk 14,13 a 2Kr 23,8). Brána tedy byla velmi koncentrovaným bodem vlády a kontroly. Biblicky viděno, brána je takový vstup, který může vést k životu nebo smrti. Když je dobře používána, může skrze ni přijít požehnání. Když je brána používána špatně, je umožněn přístup nepříteli. Všechna naše města mají brány a zaslíbení od Boha je, že my ty brány opanujeme. Nejprve je ale potřebujeme zabrat.

Jak vzniká brána k městu nebo oblasti? Nejprve je potřeba říct, že duchovní mocnosti, ať už dobré nebo zlé, se chtějí projevovat skrze člověka. Satan chce v lidech bydlet a projevovat se skrze ně. Když nenajde žádný přístup k lidem, tak jeho moc není veliká a vlastně nemůže nic dělat. Duchovní síla jen tak nemůže vejít do člověka bez jeho rozhodnutí. Platí to pro křesťany a v menší míře i pro nevěřící.

Jak získá satan nebo duchovní síla vliv na nějakou oblast? Ten duch se zjeví lidem a říká jim, jakým způsobem má být uctíván. To je případ např. ducha královny nebes. Lidé se otevřou těmto nečistým silám a tyto zlé duchovní mocnosti získávají vliv. První bezprostřední branou pro satana se stala v zahradě Eden Eva. Pak se to rozšířilo na Adama a oba se stali bránou, skrze kterou satan získal přístup a vliv na stvoření. Je nutné si uvědomit, že když přinášíme nějaké duchovní mocnosti svoje uctívání, ta duchovní mocnost začne mít vliv na náš život. To je duchovní zákon. Funguje to s Bohem i s jinými duchovními silami.

Církev v nějakém městě by měla vytvářet bránu k nebesům. Má být něčím, kde se Kristus manifestuje jako brána a skrze kterou mají přicházet lidé k Otci. Bible říká, že my máme Davidovy klíče od brány. Co přijde do města, vchází přirozenými nebo duchovními branami. Oltáře uctívání, kde se slouží určitému duchu, jsou brány v našich městech. Církev, která ve městě uctívá Ježíše Krista je branou pro Pána a jeho anděly, aby mohli do města přicházet. Dříve nebo později musíme vědět, kde jsou brány našich měst a jak je ve jménu Ježíše můžeme obsadit. Tyhle brány do města mají dva způsoby, jak se projevují.

Brány jsou místa, kde se odehrává uctívání v městě a na těch místech se nacházejí osoby, které jsou také branami. Např. Bohem ustanovený vedoucí sboru, ale i každý znovuzrozený křesťan je takovou branou. Víš, že jsi branou, kudy má Ježíš přicházet k lidem ve tvém okolí, na tvém pracovišti, ve škole, ve tvém domě, kde bydlíš, na místa, kam chodíš?

Duchovní bytost potřebuje dům, ve kterém může bydlet (Mt 12,43-45). V první řadě jsou to lidé, ale také to mohou být určitá místa. Bůh chce přebývat v lidech. Ty jsi Božím chrámem pro Pána (2K 6,16). Bůh také pozvedá ve všech národech duchovní válečníky, kteří jen tak nepřenechávají ďáblu svá města. Je důležité, abychom se naučili bojovat. V našich městech jsou oltáře falešného uctívání a jsou i lidé, kteří na těchto místech mají kněžskou funkci, funkci prostředníků, funkci vrat, dveří a to vede k tomu, že do našich měst přichází vliv, který není od Boha. Potřebujeme však proti tomu bojovat ne přirozenými, ale duchovními zbraněmi, abychom mohli tuto situaci zvrátit. Je také důležité udělat ve městě průzkum a zjistit, kde jsou ty body falešného uctívání. To se děje tak, že procházíme v modlitbách naše města a máme otevřené oči. Také to znamená seznámit se s dějinami našeho města, naslouchat prorocky obdarovaným lidem a shromažďovat informace.

Před duchovním bojem je třeba určitých věcí:

  1. Naučit se správně zacházet se svými zbraněmi (Boží Slovo, přímluva, chvála a uctívání…).
  2. Vybudovat ve svém životě kázeň a disciplínu a žít posvěcený život.
  3. Potřebuji duchovního vůdce, který už je léta vycvičený v boji.
  4. Potřebuji informace o nepříteli.
  5. Potřebujeme plán a správný čas od Boha

Takže vidíte, že se nedá jen tak vyjít a modlit se za celý svět. Je důležitá pečlivá příprava. Potřebujeme bušit do jednoho místa a ne do všech najednou. To se většinou nic neděje. Nedosáhneš průlomu, když bušíš do mnoho míst. Ale když bušíš do jednoho místa se správným nástrojem, po čase tam vznikne díra. Na skrytém místě s Pánem dostáváš od Boha autoritu, sílu a vedení. Když se modlí dva nebo tři v jednotě, je uvolněna daleko větší síla, ale je důležité, aby kvalita jednotlivců v modlitbě byla dobrá. Mnoho zmůže modlitba spravedlivého. Abychom dobyli město potřebujeme různé modlitební aktivity (vytrvalé modlitby, nepřetržitá stráž…). Je to jako oheň na oltáři, který nesmí nikdy vyhasnout.

Lidé z našich měst jsou nesprávně vedeni a infikováni z těch míst, kde se nepříteli podařilo zabrat brány našich měst. Naše společnost má 7 hlavních bran. Lidé, kteří se pohybují v těchto oblastech mohou být otevřeni falešným vlivům.

Sedm hlavních bran:

  1. Politika (vláda)
  2. Vzdělání (školství)
  3. Sociální systém
  4. Církev (sbory)
  5. Právní systém (soudy, justice, policie)
  6. Média (tv, rozhlas, internet, atd.)
  7. Ekonomika (hospodářství)

Jednou z věcí, kterou bych chtěl zmínit, je modlit se intenzivně za naše politiky. Ve většině národů jsou lidé velice dobří v kritizování. My Češi jsme v tom možná jedni z nejlepších. Boží Slovo nám ale neříká, že máme politiky kritizovat. Především tedy prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi, za krále a za všechny ty, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti. To je dobré a milé před Bohem, naším Zachráncem, který chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy. (1Tm.2,1-4) Vidíte, že pro Boha jsou takovéto modlitby velice důležité.

Na jaře roku 2010 jsme při parlamentních volbách mohli vidět, jakou moc má intenzivní modlitba Božího lidu. Bůh před našimi zraky svrhával pyšné a svévolné politiky. Tento týden jsem toho byl svědkem i ve svém rodném městě Roudnici nad Labem. Musíme si uvědomit, že každý politik stojí téměř pod vražedným tlakem duchovních sil. Naše modlitba za politiky neznamená, že budeme obhajovat jejich hříchy. V přímluvě ale politiky chráníme v duchovní oblasti a vedeme je před Boha. Platí to i pro ostatní brány.

Ve všech těchto 7 oblastech jsou vůdčí osobnosti – starosta, finanční rada, velitel policie, kulturní rada atd. Pokud se nám podaří skrze modlitbu ochránit starostu a srdce dalších vlivných lidí, pak bude Bůh měnit jejich srdce a zlepší se jejich rozhodování ve prospěch města. Královo srdce (nebo vůle) je v Hospodinově ruce jako proudy vody, nakloní ho, kamkoli se mu zalíbí (rozhodne). (Př 21,1) Naše modlitba chrání politiky před vlivem nepřítele a to vůbec nesouvisí s tím, jestli ti je politik sympatický nebo nesympatický. Franz Lippi říká: „Nebudeme mít trvalé výsledky, pokud vláda v našem městě nebude naplněna modlitbou.“ Nauč se v modlitbě přinášet před Boha jednotlivé osoby. Skrze naše modlitby se vytváří duchovní hradba kolem těchto bran. Starosta města je duchovně viděno jednou z hlavních bran našich měst. Neviďme jenom místa falešného uctívání, ale také těchto sedm bran i s jejich hlavními představiteli. Když se ve spravedlnosti a čistotě za ně modlíme, je uvolněna Boží ruka, aby se jich dotýkala a v našem městě se změní atmosféra (v Grazu se modlí i za ředitele škol). Lidé často říkají: „Ale on není křesťan!“ Tak čti Př 21,1 a místo král si tam dosaď starosta, ředitel, vedoucí kulturního zařízení atd.

Jak se stát duchovní bránou, skrze kterou bude Pán přicházet do tvého města, rodiny a okolí? Úžasným příkladem v Písmu je pro nás Daniel. Daniel byl modlitebním válečníkem. Jeho modlitby mnohé vypůsobily. Přinesl mnoho světla do různých oblastí, protože žil čistý život ve spravedlnosti. Daniel byl muž vysokých kvalit. Takové muže a ženy z nás Bůh chce učinit. Lidi, kterým není lhostejné, co se v jejich městech a okolí děje. Lidi, kteří zápasí a stráží na modlitbách svá města. Lidé, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v branách svých měst skrze Ježíše Krista. Bůh pozvedá v Kristově církvi takové lidi. Když vystoupíme proti démonickým mocnostem, tak to můžeme učinit pouze tehdy, když víme, kým jsme v Kristu. Satan se nebojí člověka. S tím už si nejednou poradil. Satan se bojí Krista v tobě. V Ga 2,20 se praví: Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Satan a jeho démonické mocnosti se bojí Krista, který je v tobě. Pak už tedy nejde o to, kým jsi ty, ale kým je Kristus v tobě! Nestačí se jenom modlit, rozhodující je, kdo se modlí. Víš, kdo jsi v Bohu?

Příspěvek byl publikován v rubrice Chvála, modlitby a duchovní boj, Nezařazeno se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Komentáře nejsou povoleny.