Tomáš Korčák

Reptáním do nemoci nebo vděčností do uzdravení

Král David rozuměl vratkosti lidské duše. Věděl, že nad svojí duší, která obsahuje mysl, city, vůli, představy a vzpomínky, musí vládnout. Svoji vůli poddáváme Bohu a skrze něho usměrňujeme a směrujeme naši duši. Ve svých žalmech David často mluví ke své duši a přikazuje jí. Podívejme se na známý Žalm 103, ve kterém jsou objevné souvislosti:

Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal. On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci. On vykupuje z jámy tvůj život, korunuje tě milosrdenstvím a slitováním. On napájí tvé trvání dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. (Ž 103,1-5)

David přikazuje své duši, aby dobrořečila Hospodinu – to znamená, aby byla vděčná a Bohu děkovala. Dále přikazuje celému svému nitru (doslova všem svým vnitřnostem), aby dobrořečily svatému Božímu jménu. A znovu následuje stejná výzva k duši. Naši mysl, emoce a představivost potřebujeme neustále správně směrovat. Nestačí jednou učinit správná rozhodnutí. Naše duše je náchylná zvláště k nevděčnosti, jejímž opakem je dobrořečení. Také je naše duše náchylná k zapomínání podstatných věcí.

Nemáme zapomínat na nic z toho, co Pán pro nás učinil. Jeho dílo bylo dokonáno na kříži v Kristu Ježíši. Toto dědictví si máme připomínat, poznávat a skrze víru uvádět do praktického života. Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho je třeba k životu a zbožnosti skrze poznání toho, který nás povolal vlastní slávou a mocí. (2P 1,3)

Jiná možnost překladu říká: Nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! (ČEP) Tedy namáhej se, přemýšlej, vzpomínej a připomínej si, co pro tebe Bůh ve tvém životě již učinil. Vyjdi z otupělosti vláčeného davu, kterého bolí myslet. Napiš si seznam vyslyšených modliteb a zázraků, které Bůh pro tebe již vykonal. Napiš si i seznam pozitivních vlastností tvého partnera a tvých dětí. A za vše Bohu děkuj!

Všechny naše vnitřnosti a nejhlubší složky naší osobnosti mají být skrze vděčnost navázané na dobrého Boha. Jenom On zná dokonale naše nitro, ani my sami často sobě nerozumíme. Pokud naše nitro nedobrořečí Hospodinu, rozmáhají se v něm negativní tendence hořkosti, nevděčnosti, kritiky, negativismu, sebelítosti atp.

Dále David vyznává: On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci. Všimněte si té božské posloupnosti vděčnost – odpuštění hříchů – uzdravení. Nevděčnost a reptání je hříchem, který nás otevírá pro rozličné nemoci. Vděčnost a chvála je naopak naším ochranným valem či hradbou proti zlému. Ne každá nemoc má příčinu v nějakém konkrétním hříchu, avšak uzdravení některých nemocí musí pokání předcházet. Některé nemoci přímo vyšly z hříšného životního stylu a myšlení a pokud to nezměníme, nebudeme mít v uzdravení průlom nebo nebude mít uzdravení dlouhé trvání. Jedním z těchto hříšných stylů je nevděčnost.

Dobrořečení naší duše a celého našeho nitra a odpuštění hříchů, nejen že způsobí uzdravení, ale také nás plně otevírá pro zažívání Boží dobroty, přináší čerstvost a obnovuje naše mládí v nadšení a chuti do života.

Pohled víry na kříž uzdravuje a zachraňuje

Podívejme se nyní na velmi plastický obraz ovoce nevděčnosti a reptání. Izraelci právě zažili mocné vítězství nad kenaanským králem, který proti nim bojoval a zajal z nich zajatce. Skrze modlitbu zasvěcení Bůh Izraelcům vydal jejich nepřátele. Poté však čteme: Pak vyrazili z hory Hóru směrem k Rákosovému moři, aby obešli edómskou zemi. Lid se stal cestou netrpělivý. (doslova: Duše lidu byla krátká; ČEP: Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti.) Lid mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: Proč jste nás vyvedli z Egypta, abychom zemřeli v pustině? Vždyť tu není chléb ani voda. Znechutili jsme si tuto mizernou stravu. (Nu 21,4-5)

Pokud nejsme bdělí, pokorní a vděční, pak se může pro nás stát čas po vítězství a průlomu velmi nebezpečným. Izraelci rychle zapomněli na svoji závislost na Hospodinu, před posledním vítězstvím. Měli za sebou výhru, vše se přece již posouvá dopředu, už nechtějí čekat, kde je ta zaslíbená země, vždyť jsou zde vítězové – machři! Jejich netrpělivost vyšla skrze jejich ústa jako reptání a hořké stěžování si proti Bohu a autoritám. Vůdcové je vyvedli prý z Egypta, aby zemřeli na poušti. Jaké odporné motivy vkládají svým zbožným vůdcům. Kolik zázraků již viděli, s kolika nadpřirozenými projevy se denně setkávali… Znechutili si manu, která jim každý den kromě soboty padala do tábora. Už jsem slyšel několik lidí, jak říkalo, že se již přejedli chleba a že jim již nechutná. Nevděčnost, nevěra a pýcha…

Hospodin poslal na lid ohnivé hady a ti lid kousali. Mnoho lidu z Izraele pomřelo. Lid přišel k Mojžíšovi a řekl: Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby od nás ty hady odstranil. Mojžíš se za lid modlil. (Nu 21,6-7)

Nevděčnost a reptání otevírá člověka pro zhoubce. Jedovatí kousaví hadi představují mocnosti temnoty, které chtějí lidi zahubit. Podívejme se, jak toto místo komentuje apoštol Pavel:

Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem, všichni byli pokřtěni v Mojžíše v oblaku a v moři, všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale ve většině z nich neměl Bůh zalíbení; vždyť byli pobiti v té pustině. Tyto věci se staly příkladem pro nás, abychom nebyli žádostivi zlých věcí, jako oni byli žádostiví.

Nebuďte ani modláři jako někteří z nich; jak je napsáno: ‚Lid se posadil, aby jedl a pil, a potom vstali, aby se rozpustile bavili.‘ Ani nesmilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc; ani nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a hynuli od hadího uštknutí; ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a byli zahubeni Zhoubcem. Tyto všechny věci se jim staly jako příklady pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, které zastihlo dokonání věků. A tak kdo si myslí, že stojí, ať hledí, aby nepadl. Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést. (1K 10,1-13)

Je zde novozákonní pohled na putování Izraelců pouští. Vidíme, že po celou dobu byl s nimi i Kristus, kterého tehdy ještě neznali. Nevděčnost a reptání je zde popsáno jako pokoušení Krista, které otevírá dveře pro zhoubce. Nemoc a předčasná smrt je výsledkem působení této mocnosti (viz Žd 11,28). Tyto hříchy již nemusíme opakovat, avšak pyšní jsou odsouzeni k opakování. Bůh nás vydává našim žádostem (viz Ř 1).

Izraelci nakonec přišli k Mojžíšovi (proti kterému tolik předtím brojili), činili pokání a prosili o přímluvu. Dobrý vůdce se v odpuštění a Božím slitování za ně modlí. Jaká je však odpověď? A jakou bychom čekali odpověď? Očekávali bychom, že jako mávnutím proutku hadi přestanou kousat a nejlépe v mžiku zmizí (aby na zemi nesmrdělo množství chcíplotin) a všichni pokousaní najednou budou v pořádku. Bůh však odpověděl jinak a to může být náš problém. Bůh někdy odpovídá jinak, než čekáme. A protože Boží odpověď není podle našeho očekávání, můžeme ji i přehlédnout. Očekávejme, že Bůh odpoví, ale způsoby odpovědi či řešení nechme na něm. On je Bůh!

Hospodin řekl Mojžíšovi: Udělej si ohnivého hada a umísti ho na korouhev. I stane se, že každý kdo je kousnut, když se na něj podívá, zůstane naživu. Mojžíš udělal bronzového hada a umístil ho na korouhev. I stalo se, když had někoho uštkl a ten se podíval na bronzového hada, že zůstal naživu. (Nu 21,8-9)

Řešení problému je zde principiální. Je to řešení víry. Mojžíš měl vytvořit a pak vyvýšit bronzového hada, který byl obrazem daného problému. Jednoduchý pohled víry na vyvýšeného hada stačil na uzdravení a záchranu. Kdo se nepodíval, zemřel. Mohl si při tom říkat, že přece takové hlouposti nebude věřit, kdo to kdy slyšel, vždyť to nemá vědecké opodstatnění… Má to však duchovní podstatu. Bohu se líbí lidé, kteří mu věří. Možná někdo z kraje tábora musel po uštknutí rychle běžet k bronzovému hadu, aby ho uviděl a byl uzdraven. Ti, co byli skeptičtí a fixovaní na své představy, jak by Bůh měl jednat, zemřeli.

Pán Ježíš měl jednou setkání s Nikodémem, v Písmu vzdělaným členem židovské rady. Ukazoval mu na důležitost znovuzrození z vody a z ducha, aby mohl vstoupit do Božího království. Nikodém mu odpověděl: „Jak se to může stát?“ Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel Izraele, a toto nevíš? (J 3,9-10) Všimněte si tohoto Ježíšova údivu. Podle Ježíšova úsudku měl Nikodém z písem Starého zákona dobře rozumět tomu, jak se má člověk znovu narodit do Božího království. A dále ukazuje na princip Božího jednání zde na zemi:

Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme, co víme, a svědčíme o tom, co jsme viděli, a vy naše svědectví nepřijímáte. Když jsem vám pověděl věci pozemské, a nevěříte, jak uvěříte, povím-li vám věci nebeské? Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi. A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ (J 3,11-15)

Tímto principem je pohled víry. Ježíš na kříži vzal nejen na sebe naše hříchy, ale on se stal ztělesněným hříchem (viz 2K 5,21). Ježíš nevzal na sebe jen naše prokletí, on se stal prokletím (viz Ga 3,13). Nejen, že vzal na sebe naše nemoci a bolesti, ale stal se mužem bolestí a nemocí (viz Iz 53,4). Nejen, že vzal na sebe naši chudobu, on se stal pro nás chudobou (2K 8,9). Ježíš se stal na kříži tím hadem, kterého Mojžíš vyvýšil na kříži. Stal se pro nás ztělesněným zlem do té míry, že se od něj odvrátil i jeho nebeský Otec (Mt 27,46; Mk 15,34). To všechno z lásky k nám, abychom v něm mohli být přijati za syny a dcery. Kéž je Ježíšovo dílo na kříži mocně vyvýšeno mezi vámi a kéž z něho každý den čerpáte vše, co potřebujete k životu ve zbožnosti. Kéž je vám tento pohled víry zdrojem vděčnosti po celý váš život.

Jako vsuvku chci zmínit, že téměř každé Boží jednání jde zneužít a uzavřít do náboženské modlářské či magické formy. Pak ale z toho začíná místo života a požehnání vycházet smrt a prokletí. Bronzový had, který měl být původně symbolem víry a předobrazem Krista se za doby Chizkijáše stal modlou, kterou Izraelci uctívali. Čteme: Odstranil Chizkijáš návrší, roztřískal sloupy a pokácel posvátné kůly. Rozbil též bronzového hada, kterého udělal Mojžíš, protože až do oněch dnů mu synové Izraele obětovali. Nazývali ho Nechuštán. (2Kr 18,4) To se děje i v dnešní době, kdy úžasné Kristovo dílo kříže, které je mocné skrze víru, se u některých lidí smrsklo na uctívání křížů, křížků a ukřižovaných. Je to ohavnost, která nemá se vzkříšeným Pánem Ježíšem a jeho dílem na kříži nic společného.

Zatemňující smrad nebo pročišťující vůně

Na jaře roku 2011 jsem měl při uctívání vidění tří bahenních sopek (podobných jako v přírodní rezervaci Soos u Františkových Lázní). Z každé vycházel jedovatý plyn či kouř a naplňoval celé ovzduší. Najednou jsem vnímal, že tyto tři zasmraďující sopky vycházejí z mapy České republiky a svým kouřem celou zemi zastírají a přikrývají. Ptal jsem se Boha, co to znamená a věřím, že toto je výklad: Tyto tři bahenní sopky vyjadřují tři druhy slov, které vycházejí ze srdcí lidí v této zemi. Působí temný jedovatý kouř, který zatemňuje a přikrývá Českou republiku. Způsobují pak dezorientaci, zmatek, nevěru a chaos.

První je braní Božího jména nadarmo. Bůh již v Desateru říká: Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo. (Ex 20,7) Je potřeba toto slovo vzít vážně a prosit Pána, aby tuto neúctu odpustil naší zemi, ve které jsme v braní Božího jména a klení někde na špici mezi národy. Musíme být příkladem a jít v opačném duchu, což je chvála a uctívání Božího svatého jména. Většinou lidé klejí, aniž si uvědomují, co vyslovují. Je to podobné, jako když někteří vyslovují za každou větou „ty vole“, zde však používají drahé a svaté jméno Boží.

Zde je slovníček některých používaných výrazů klení (často jde o zkomoleniny):

ježiš, jéžiš                                Ježíš

sakra                                        svatá; svatý (sacratus)

sakrament                               svátost

himl                                           nebesa

hergot                                       Pán Bůh

panebože                                 Pane Bože

ježišmarjá, šmarjá                 Ježíš Maria

prokristapána                          pro Krista Pána

prokristovyrány                         pro Kristovy rány

kristepane                                Kriste Pane

kruci, krucinál, krucifix            kříž, Ukřižovaný

mordijé                                     smrt Bohu (Bůh je mrtvý)

Další smrdutou bahenní sopkou byla nevděčnost, projevující se reptáním a stěžováním si. Reptající lidé otevírají dveře svého života Zhoubci (viz Nu 21,4-9; 1K 10,9-13; J 3,14-15). Všechny tyto zlé postoje vycházející skrze jejich ústa jim a jejich okolí způsobují vážné potíže. Nevděčnost způsobuje nemoci a smrt. Celé naše nitro má naopak dobrořečit Hospodinu a nezapomínat na vše, co pro nás vykonal a jaké nám projevil dobrodiní (viz Ž 103,1-5). To má pozitivní vliv i na naše zdraví a celý náš život.

Třetí sopkou bylo kritizování, které mělo za cíl se povyšovat a srážet druhé. Tento nečistý duch kritiky je naprosto destruktivní a chce naplnit všechny vztahy a celou společnost. Dobrá konstruktivní kritika jde v opačném duchu se třemi pé: povzbuzením, pomocí a přímluvou. Jejím cílem je pomoc a rozvinutí člověka nebo projektu.

Jestliže půjdeme jako Boží lid v opačném duchu s chválou, vděčností a povzbuzováním, budeme přinášet životodárnou vůni poznání našeho Pána (viz 2K 2,14-16). To bude způsobovat rozjasňování a pročišťování našich vztahů a celé naší společnosti. Nezapomeň, že stačí jen trocha kvasu, aby prokvasila celé těsto (viz Mt 13,33; L 13,20). Jsi dobrým kvasem, který je vložen do této společnosti, dokud…

Rick Joyner

Bibli jsem přečetl dvacet až třicet krát a udělal jsem mnoho dalších studií jejího obsahu. Ale ještě jsem nenašel ani jeden z rozporů, o kterých mnozí tvrdí, že tam jsou. Když jsem poprvé začal své studium Písma, byla tam celá řada záležitostí, které se zdály být protikladné, ale další studium nevyhnutelně ukázalo, že genialita za Biblí je vysoko nad lidským rozumem.

Když Napoleon přečetl evangelium Jana, došel k úvaze, že buď byl Ježíš syn Boží nebo jím byl ten, kdo toto evangelium napsal. Řekl, že lidi zná a že pouhá lidská bytost by nebyla schopna vytvořit takový příběh. Po třiceti pěti letech, kdy mi na každou námitku nebo otázku odpovídá takovou ohromující moudrostí, moje úcta k Bibli neustále roste. Je to prostě daleko nad jakoukoli lidskou moudrostí nebo genialitou stvořit takovou knihu.

Miluji zázraky. Vím, že zázraky pomáhají lidem uvěřit v Ježíše, ale on neexistuje kvůli zázrakům, i když pečuje o svůj lid. Upřímně si myslím, že největším zázrakem ze všech, dokonce větším než jakýkoli zapsaný v Bibli, je Bible samotná. Ti, kteří tvrdí, že Bible je plná rozporů nebo je prostě představou duchovně orientovaných lidí, mají pravděpodobně pouze povrchní znalost této knihy. Samozřejmě duchovní slepota nemůže být odňata pomoci pouhé lidské inteligence nebo stu­dia. Jedině Duch svatý může otevřít slepé duchovní oči, takže i když největší génius studuje Bibli, může být slepý na její skutečný obsah. To je důvod, proč je téměř vždy bezvýsledné diskutovat se skeptiky, kteří chtějí zůstat v nevěře.

Avšak existuje i dobrý skepticismus. Dobrá skepse chce věřit, ale nepřijme plytké nebo nedostatečné důkazy. Je nám řečeno o Berojských ve Sk 17,11­-12: „A tamější Židé byli ušlechtilejší než ti v Tesalonice: přijali Slovo se vší dychtivostí a denně pečlivě zkoumali Písma, zdali je tomu tak. Tak mnozí z nich uvěřili…“ Takoví lidé byli zřejmě vzácní tehdy a jsou i nyní; jsou však pokladem v Království, který může přinést mnoho síly tělu Kristovu, protože pravda je naše nejzákladnější zboží.

V Bibli nejsou žádné skutečné rozpory, to, co nejdřív vypadá jako rozpor, je někdy paradox. Paradox je „zdánlivě protikladné tvrzení, které je ve skuteč­nosti pravdivé“. V Bibli jsou tyto paradoxy použity jako skvělá pomoc pravdě, která nám pomáhá zůstat na cestě života. Také pomáhají upřímnému hledači pravdy zůstat mimo extrémy. Možná, že pomyslíš na to množství extrémních pohledů biblického učení, které máme, ale většina z nich je výsledkem toho, že se lidé soustřeďují na malou část Bible a ignorují zbytek. Proto je nám řeče­no v Žalmu 119,160: ,,Úhrnem tvého slova pravda je.“ (B21)

Samozřejmě, největší paradox ze všech je mezi Starým a Novým zákonem. Mnoho jejich nařízení vypadá, jako by si navzájem protiřečila, dokud nepo­rozumíte Ga 3,24-25: „Takže se Zákon stal naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry. Když však přišla víra, nejsme již více podřízeni vychovate­li.“ Jakmile uvidíme, jakým způsobem byl Zákon vychovatelem, aby nás vedl ke Kristu, budeme si ho cenit více, ne méně. Pokoušet se získat naše postavení vůči Bohu na základě dodržování záko­na, znamená zříci se Krista a jeho kříže, který je nyní naší spravedlností.

Petr poznamenal o části vyučování apoštola Pavla: „Jsou v nich některé těžko srozumitelné věci, které neučení a neupevnění lidé překrucu­jí, jako i ostatní Písma, ke své vlastní záhubě.“ (2Pt 3,16) Nezralí, nestálí, povrchní a nejistí lidé mají tendenci vytvářet si Boha podle vlastního obrazu a budou proto překrucovat jeho obraz i jeho učení. To je důvod, proč je nám řečeno, že musíme vidět jeho slávu s „odhalenou tváří“, abychom byli změněni k jeho obrazu. (viz 2K 3,18) Když vidíme slávu Pána jen přes závoj našeho vlastního pokřiveného vnímání, nemůžeme ho vidět takového, jaký je, a budeme si o něm utvářet špatný obraz.

I když jsem strávil většinu svého života ve snaze poznat Boha a jeho cesty, určitě netvrdím, že jsem úplně svobodný od těchto lidských „závojů“. Moje základní úsilí i modlitba je být svobodný tak, abych ho mohl vidět takového, jaký je, a byl změněn ke stejnému obrazu, ale v žádném případě se nedomní­vám, že už tam jsem. I během toho, co toto píšu, jedná hlubokým způsobem v mém životě, aby vyřešil některé závoje, které pořád ještě mám a o kterých jsem ještě před několika měsíci nevěděl, že je mám. To způsobuje, že jsem překvapen, kolik toho ještě ve mně je, co potřebuje takové jednání. Neznechucuje mne to, protože moje naděje je v Pánu a v jeho schopnosti dokončit dílo, které ve mně začal. Udržuje to ve mně pocit, že ještě nejsem v cíli, ale pokračuji v neustálém a velmi vzrušujícím hledání, abych ho poznal a byl jím změněn.

Kromě základních doktrín víry, můj koncept církve, služby, Království, biblických proroctví a dalších věcí se neustále rozšiřuje. Nestávám se kvůli tomu nejistým, ale neustále je tak udržován můj zájem. Myslím, že mi to taky pomáhá zůstat otevřený na perspektivu jiných lidí nebo být poučitelný, což si myslím, že je podstatné, pokud má člověk zůstat na stezce života. Když se staneme příliš nepoddajní a nepružní, abychom mohli přijmout nové víno Ducha, téměř určitě se staneme nepřáteli Ducha svatého i jeho současného díla.

V 1K 13,9 je nám řečeno: „Neboť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme.“ Tak si můžeme být jisti, že žádná osoba nemá celou pravdu, a proto budeme potřebovat jeden druhého, abychom měli celkové poznání anebo předpověď budoucnosti. To by nás mělo udržovat v dostatečné pokoře, abychom byli poučitelní druhými, což je jedna ze základních definicí pokory.

Je projevem Boží geniality, že dává ty části, které potřebujeme k úplnosti našeho poznání, lidem, kteří nám nejvíce jdou na nervy. To bude od nás vyžadovat větší pokoru a větší lásku k pravdě. „Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.“ (Jk 4,6) Naučit se přijímat od těch, které nemáme rádi, nebo od těch, kteří nejsou jako my, je velkou příležitostí k projevení pokory. Pokud chceme dobré měřítko toho, jak jsme doopravdy pokorní, měli bychom zkontrolovat naši reakci ve chvíli, kdy jsme napomínáni někým, kdo nás dráždí, nebo tím, koho považujeme za menšího v poznání, než jsme my.

Způsob, jakým lidé vyučují Písmo, může být plný protikladů, ale to není chyba Bible. Naučit se vyrovnávat se způsobem, jakým lidé překrucují věci kvůli svým vlastním předsudkům, zraněním nebo selháním (obvyklé příčiny), pomůže těm, kdo skutečně dozrávají v Kristu, protože to je pro ně výzvou, aby Ježíše hledali hlubším způsobem.

ZÁKLADNÍ PARADOX

Ten nejzákladnější paradox, který probíhá Písmem, je citován apoštolem Pavlem v Ř 11,22, kde nám říká: „Považ tedy dobrotu i přísnost Boží…“ Bůh je jak nejvýše přísný tak i nejvýše laskavý a on se nemění, takže to neznamená, že jeden den bude přísný a příští den laskavý. On je jak maximálně laskavý, tak maximálně přísný zároveň. Ve skutečnosti jeho přísnost je zako­řeněna v jeho laskavosti. Jak je napsáno v Žd 12, jeho přísná kázeň je svědectvím o jeho lásce k nám.

Když procházíte vojenským výcvikovým táborem pro nováčky, každý má tendenci nenávidět a bát se výcvikových instruktorů, ale později, když se dostanete do bitvy nebo obtížných situací, pohlédnete zpět na tyto výcvikové instruktory s láskou a oceněním. Tehdy porozumíte, jak jejich přísnost byla k vašemu prospěchu, a ti, kteří byli nejtvrdší, měli v úmyslu se o vás postarat nejvíce, protože se dostatečně postarali o to, aby vás připravili na to, co má při­jít. Výcvikoví instruktoři, kteří jsou nedbalí v disciplíně a tréninku, jsou ve skutečnosti ti, kteří způsobují nejvíce ztrát na frontě.

Je to proto, že nás Bůh tak velice miluje, že nás vede skrze zkoušky a soužení, aby nás přivedl ke zralosti. Často slyším chlubit se nezralé křesťany, jak se jim podařilo dosáhnout něčeho velice rychle a lehce, a přitom si neuvědomují, že to svědčí o jejich nezralosti víc než o Boží přízni. Čím mladší jsou naše děti, tím jednodušší věci pro ně děláme.

Existuje základní duchovní princip, že to, co je dosaženo rychle nebo jednoduše, je obvykle bezvý­znamné. Podívejte se, jak byl Mojžíš, David, Pavel a jiní v Písmu připravováni na své vysoké povolání. To je důvod, proč když byla napadána jeho apoštol­ská autorita, ukázal na své zkoušky jako na důkaz svého povolání.

Ale i přesto jsou období, kdy nám Bůh velice rád požehná věcmi, tak jako každý milující otec nebo manžel. Několikrát jsem řekl svým spolupracovníkům v MorningStaru, že my to tady máme tak skvělé, že doufám, že za to nebudeme potrestáni v nebi. Napůl jsem žertoval a napůl jsem to myslel vážně a považuji tuto situaci za zkoušku. Tak jak to vysvětloval apoštol Pavel, že se naučil žít v hojnosti i v nedostatku, i my se musíme naučit žít v obojím a udržet stejné odhodlání, disciplínu a soustředěnost.

Život v hojnosti může ve skutečnosti být těžší zkouškou, ale přiznávám, že se mi líbí mnohem víc a žiji ho s vděčností a ne s pocitem viny. Musíme také přijmout období, kdy jsme ponižováni, se stejným děkováním. Existují lidé, kteří ve vás budou vyvolávat pocit viny, když máte hojnost, a jiní, kteří ve vás vyvolávají pocity viny, když máte nedostatek, a kárají vás za nedostatek víry. To je důvod, proč moudří lidé získávají uznání nebo nesouhlas od Boha a ne od lidí.

NEOBRACEJ SE DOPRAVA ANI DOLEVA

Napětí mezi těmito druhy paradoxů, pokud ho správně uvidíme a promys­líme, nám pomáhá udržet se na cestě života, která se téměř vždy nachází mezi extrémy. Na každé straně stezky života jsou příkopy, kterými může být mnoho různých věcí v závislosti na tom, kde zrovna jsme. Někdy jsou těmito příkopy zákonictví na jedné straně a bezzákonnost na druhé straně. Ten, kdo vidí pouze Boží přísnost, aniž by také viděl jeho laskavost, bude mít tendenci padat do příkopu zákonictví. Ten, kdo dokáže vidět pouze jeho laskavost, aniž by viděl jeho přísnost, bude mít tendenci padat do příkopu bezzákonnosti. Potřebujeme napětí mezi těmito dvěma pohledy, aby nás udrželo na pravé stezce.

Nyní ve vztahu ke Království je mnoho zdánlivě protichůdných učení o tom, jak a kdy přijde. Naučil jsem se nepodceňovat žádné z nich, aniž bych ho důkladně prostudoval, i ta, která si zdánlivě navzájem odporují, nebo jsou v protikladu s tím, čemu osobně věřím. Asi nebudeme schopni přijmout celé učení, ale téměř v každém z nich jsem našel části, které vypadají, že sedí do děr v těch ostatních. Z tohoto důvodu moje vlastní eschatologie ve skutečnosti nezapadá do žádné z hlavních kategorií – je to kompilace částí z téměř všech ostatních a přiznávám, že pořád ještě hledám některé chybějící části v mé prorocké perspektivě konce tohoto věku.

Z toho důvodu občas rádi zveme do MorningStar School of Ministry učitele, kteří mají opačné nebo alespoň zdánlivě opačné pohledy na danou věc. Neříkáme jim, jaký je náš pohled, a snažíme se mít v úctě oba pohledy. Neděláme to proto, abychom zmátli naše studenty, ale abychom je podnítili jít hlouběji a určovat to, čemu věří, než aby pouze naivně přijímali to, co je jim předkládáno. Chceme, aby také respektovali ty, kteří mají jiné pohledy, a učili se od nich přijímat, pokud to jsou upřímní křesťané, kteří se drží základů víry.

Naučil jsem se naslouchat druhým, se kterými nesouhlasím, a ještě pozor­něji naslouchám těm, kteří učí něco, co jsem ještě neslyšel. Avšak neustá­le zjišťuji, že některé ze zdánlivě nejskvělejších hypotéz obyčejně nejsou založené na Písmu, ale na lidském rozumování. To je nebezpečná past. Vět­šina herezí je výsledkem toho, že lidé dotáhnou k logickým závěrům to, co Bůh zjevil jen z části. Proto mezi největší moudrost patří přijmout to, že nemáme všechny odpovědi – že poznáváme pouze z části a z části vidíme a jsme ochotni to tak nechat, dokud se Ježíš nevrátí.

PROROCTVÍ A UČENÍ

Další chybou, která může dovést hnutí k tomu, aby se stalo sektou nebo dokonce kultem, je snaha používat proroctví pro ustanovení učení. Proroctví nikdy nebylo dáno k tomuto účelu a nikdy nebude. To je doména jen Bible samotné. Avšak občas může být proroctví použito k tomu, aby pomohlo objasnit proroctví nebo učení Písma, které nebylo plně pochopeno. Vidíme to v případě Petra, když byl poprvé veden kázat evangelium pohanům. To, že Ježíš bude světlem pohanům, bylo jasně napsáno v Písmu, ale bylo to před učedníky zakryto, dokud nepřišlo Petrovo zjevení plachty, která se snášela dolů plná nečistých zvířat, a nebylo pak vyloženo zkušeností v domě Kornélia.

Ale ani Petrovo zjevení se nestalo učením církve, dokud nebylo prezentováno apoštolům a starším společně se svědectvím o jeho ovoci, což bylo, že Duch svatý byl dán pohanům. Pak to bylo potvrzeno objasněním z Písma a vzpomínkou na věci, které je učil sám Pán Ježíš.

Kniha Skutků není jen historická kniha, ale je to i praktický návod. Způsob, jakým tuto záležitost řešil Petr, je model toho, jak bychom měli tyto věci řešit v církvi. Je pravděpodobné, že kdyby šel Petr do Jeruzaléma, aby mu bylo potvrzeno toto zje­vení ještě před tím, než by šel do domu Kornélia, nikdy by k tomu nedošlo. Určitě by neměl ovoce a svědectví o tom, že Duch svatý byl dán poha­nům. Takže musí existovat svoboda poslechnout takové zjevení, ale potom toto zjevení i jeho ovoce musí být předloženo starším a potvrzeno v Písmu, před tím, než je vyučováno jako doktrína církve.

Samozřejmě dnes nemáme takovou radu apoštolů a starších, kteří jsou vše­obecně uznávaní a která by proto mohla rozhodnout o takových otázkách pro celou církev. Jsou rady, které mohou rozhodnout záležitosti pro své vlastní denominace nebo hnutí, ale žádná, která by byla respektována celou círk­ví. Avšak můžeme si být jisti, že se taková objeví ještě před koncem tohoto věku.

Musíme také rozumět, že skutečná jednota není jednotou konformity, ale mnohem víc je to jednota v rozmanitosti. Tak jako se izraelský národ skládal z dvanácti různých kmenů, tělo Kristovo by se podobně mělo skládat z růz­ných hnutí. Ale jako Izrael se měl shromažďovat několikrát za rok, aby udrželi svou společnou vizi, tak i my potřebujeme shromáždění, na která lidé přicházejí z různých proudů a hnutí a která inspirují společnou vizi. Také potřebujeme mít svobodu ke shromážděním, která podporují naši vlastní vizi, důrazy nebo jedinečnost pro naše vlastní lidi nebo „kmen“ pokud chcete.

To je důvod proč organizujeme každoročně konferenci slavnosti stánků. Zveme různé misijní organizace, sbory, hnutí a dokonce denominace, aby měly vlastní stánky a propagovaly svou vlastní službu, poselství nebo vizi. Neplánujeme to tak, ale často jsou tyto stánky uspořádány tak, že dva sousední jsou velice odlišné a každý rok nastává úžasné navazování vztahů. Pro některé začíná na těchto setkáních vzrůstající a velmi obohacující komunikace, která pak pokračuje celý rok. Jednota a láska je mnohem větším svědectvím, když je mezi lidmi, kteří jsou velmi odlišní, než mezi těmi, kteří jsou stejní, což je důvod, proč si myslím, že Bůh dává větší požehnání pro jednotu, když se společně sejdou ti, kdo jsou různí.

I tak se potřebujeme vyhýbat sektářským hnutím. To jsou ta, která zabraňují nebo zakazují vzájemnou komunikaci s druhými skupinami. Takový postoj ukazuje buď na extrémní nejistotu nebo na extrémní pýchu, přičemž obojí je devastující pro následování pravdy a Kristovy podoby. Stádo ovcí, když mu je dovoleno se křížit pouze mezi sebou, se bude stávat slabší s každou následující generací, což je hlavní důvod, proč se hnutí stávají denominacemi, které obvykle veli­ce rychle upadají v pravém duchovním významu a moci. Jak nám je řečeno v Ef 4,14-16: „Abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vinami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti, v chytráctví k nastražené cestě bludu, nýbrž abychom byli pravdiví v lásce a rostli všemi způsoby v toho, který je hlavou, v Krista. Z něho celé tělo, spojované a držené pohromadě pomocí každého kloubu podpory, která je podle činnosti a míry jedné každé části, bere výživu pro svůj růst ke svému vybudování v lásce.“

Zde je napsáno, že pokud máme „růst všemi způsoby v něj“, bude to „celé tělo, spojované a držené pohromadě“. I toto je paradox, který musíme překo­nat. Jak jsem slyšel vyjádřit jednoho člověka: „Největší důvod víry v existenci Boha je církev. Největší důvod pro nevíru v existenci Boha je také církev.“

Můžeme růst v poznání, dokonce i v poznání pravdy a přitom nerůst duchovně. Pokud nás naše poznání nevede k větší lásce k Bohu i k jeho lidem, pak je to marnost. Bůh je láska a pokud ho vidíme a jsme měněni k jeho obra­zu, budeme milovat víc. To je pravé poznání a pravá zralost. Zamyslete se nad 1K 13, která je považována velkými křesťany v každém věku za nejdůležitější kapitolu Bible.

„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící zvon. A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznáni a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdy­bych dal pro nasycení chudých všechen svůj majetek a kdybych vydal své tělo k spálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehle­dá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo. Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. Láska nikdy nezanik­ne. Proroctví – ta pominou; jazyky – ty utich­nou; poznání – to pomine. Neboť jen částečně poznáváme a částečně prorokujeme. Když však přijde to, co je dokonalé, pomine to, co je čás­tečné. Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětin­ských věcí. Neboť nyní vidíme jako v zrcadle, zastřeně, potom však uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, potom poznám důkladně, jak jsem byl také sám poznán. Nyní zůstává víra, naděje a láska, tyto tři věci. Ale největší z nich je láska.“

Není zde řečeno, že proroctví, víra k přemísťování hor nebo poznání jsou špatné. Vždyť sám Pán Ježíš nás napomínal, abychom je hledali. Pokud však nejsou založeny na lásce, vůbec nám neprospějí. Bůh je láska, takže pokud vrůstáme v něj, porosteme v lásce. Láska je autorita Království.

KLÍČOVÁ OTÁZKA

Jak už jsem se toho dříve krátce dotkl, jeden z velkých paradoxů biblické­ho proroctví, přes který jen málokdo už od prvního století proplul dobře, je způsob, jak máme očekávat bezprostřední návrat Krista a zároveň plánovat do budoucna se strategií a vizí. Abychom byli dobře vyváženi v našem pohledu na svět, musíme být schopni dělat obojí.

V očekávání na bezprostřední návrat Krista je ukryta moudrost. Je důležité mít moudrost k „udržení oleje v našich lampách“ tak, abychom se nepočítali mezi pošetilé panny (viz Mt 25,1-13). Moudrost nás udržuje v soustředění se na nebeské řešení problémů světa spíš než na humanistické. Je také poslušností Bohu, který nás vede tak, abychom nebyli překvapeni jeho příchodem.

Moudrost je také v porozumění toho, že Ježíš může odložit svůj příchod ještě o celkem dlouhou dobu, na chvíli až po našem období života, a pořád být věrný svému Slovu. I když znaky poslední doby jsou nyní hojnější než kdy­koli předtím, je to něco, co si myslí každá generace. Do této chvíle se mýlilo každé pokolení, které si myslelo, že uvidí jeho příchod během svého života. Avšak bude generace, která se v tom mýlit nebude. Můžeme být tou generací? Možná.

Také je pravda, jak už bylo mnohokrát napsáno a už jsme o tom hovořili v minulých článcích, jedna z nejtragičtějších chyb evangelikální církve byla, že jsme nebudovali se strategií a vizí pro budoucnost, protože jsme byli tak zaměřeni na bezprostřední návrat Krista. Musíme odpovědět na otázku, jak prakticky dělat obojí: toužit po jeho návratu i budo­vat pro budoucnost.

POZNÁNÍ DOBRÉHO A ZLÉHO

Dostojevský a Tolstoj byli dva prorocky obdaro­vaní spisovatelé, kteří jsou stále považováni za dva z pravděpodobně největších romanopisců veškeré doby. Psali ve stejné době o stejné zemi, Rusku, ale ze dvou zcela odlišných perspektiv. Hrabě Tol­stoj psal z perspektivy šlechty a Dostojevský psal z perspektivy nižších tříd. Oba si mysleli, že vidí v Rusku znaky buď příchodu Božího království nebo antikrista. Samozřejmě to, co přišlo, byl ten nejvíce antikristovský systém vlády, který kdy svět poznal – komunismus, který v mnoha ohledech byl jedním z nejjasnějších modelů pekelné antiteze Božího království.

Protože oba tito romanopisci byli tak duchovně vnímaví, jejich díla dávají pozoruhodný vhled do toho, co se stalo v Rusku a co by se mohlo stát v jakém­koli jiném národě, pokud by otevřel dveře takovému zlu. Mnoho bolševiků si myslelo, že pomáhají připravovat cestu Božímu království, když ve skutečnosti pomáhali příchodu ďáblovy napodobeniny. Podobně jsem slyšel některá učení, která se považovala za „teologii Království“ a která měla příliš podobnou teolo­gii té, která vznikla v Rusku před Říjnovou revolucí a v Německu předtím, než převzali moc nacisté.

To, co chci říct, je, že i když dnes vidíme znaky přicházejícího Božího krá­lovství, musíme být schopni rozeznat znaky uchvatitele, který je určitě připra­ven unést energii církve a použít ji pro své vlastní záměry. Existují paradoxy a my se často musíme naučit žít mezi extrémy, ale to neznamená, že bychom měli zkompromitovat naši integritu. Základem Božího trůnu je spravedlnost a právo a my nesmíme být náchylní k vytváření aliancí s kýmkoli, kdo nepřichází od jeho trůnu, jen proto, abychom se dostali k našim cílům. Připravovat cestu na příchod Království je velmi odlišné od způsobu, jakým získáváme vliv v lidské politice.

Miluji svoji zemi a jsem velmi vděčný, že jsem občanem Spojených stá­tů. Považuji je za největší a nejsvobodomyslnější národ, z těch, co dosud povstaly ve veliké moci. Avšak není to Boží království a podobně jím není žádný jiný národ na světě včetně moderního Izra­ele. Jsem vděčný za křesťany, kteří jsou povoláni k ovlivňování vlád nebo dokonce k přítomnosti ve vládě, ale musíme rozumět rozdílu mezi mandátem světské autority tohoto věku a příchodem Božího království a udržet je odděleně.

Myslím si, že současný výklad oddělení církve a státu je opakem toho, co bylo záměrem otců zakla­datelů, což bylo udržet světskou vládu mimo církev a ne obráceně. Otcové zakladatelé velmi uznávali víru v Boha jako základ k zachování svobody, která byla získána za tak vysokou cenu. Jako občan, který se stará o svou zemi, jsem hluboce a vážně znepokojen tím, jak naše základní svobody, které jsou výsledkem vlivu křesťanství, jsou nyní křesťanům odpírány.

Jako občan proti tomu budu hovořit a hlasovat podle svého svědomí, což zahrnuje i nepodporování firem, které ctí dohody s perverzí více než sprave­dlnost a právo. I tak Písmo přetrumfne otce zakladatele a autorita Božího krá­lovství brzy překoná všechny pozemské vlády. Moje naděje je v přicházejícím Království, ne ve vadnoucí slávě jakéhokoli království tohoto světa.

Tento předmět by si zasloužil mnohem víc času a prostoru než mu mohu dát zde, ale musíme mít na paměti, že teologické paradoxy neznamenají kom­promis, zvláště ne kompromis našich základních přesvědčení. Malé kompro­misy upřímných křesťanů v Rusku a Německu uvolnily ty nejhorší důsledky pro celé lidstvo a ne Boží království, které očekávali. Jak velcí ruští tak i velcí němečtí autoři té doby nás mohou mnoho naučit o silách, které pořád působí ve světě – brány pekla, skrze které peklo získává silný vliv v tomto světě.

PROSPERITA A KRÁLOVSTVÍ

I když přiznávám, že můj život se asi stává lepším a lepším s každým dalším rokem, a že cítím, že dosahujeme každý rok víc pro Království, také mám rostoucí touhu po návratu Ježíše i rostoucí uspokojení z toho, co budujeme. To je dobrý problém, něco jako platit velikou daň kvůli tomu, že jsme vydělali hodně peněz. Avšak podobně jako daně, bez dobrého plánování a řízení to může být vážný problém.

Jeden z velkých paradoxů, kterému jsme čelili minulý rok, bylo to, co jsme ve skutečnosti prorokovali po léta – že když se svět začne hroutit, církev se bude budovat. Minulý rok jsme konečně získali základnu naší organizace, která je mnohem větší, než jsme si kdy představovali, bývalý Heritage grand hotel a konferenční centrum. Také jsme začali s projektem v Moravian Falls, po čemž jsme toužili už léta. Jako pro stavitele je to pro nás velice uspokojující. Ve stejné době jsme se pořádně pustili do služby pomoci při katastrofách, zvláště pro postižené huri­kánem Katrina, z nichž většina ztratila své domy a někteří dokonce své rodiny. To bylo tak srdce­rvoucí, jak to druhé bylo uspokojující.

Pomáhat v jejich utrpení, když jsme byli tak požehnáni, způsobilo některé vážné vnitřní konflikty – mnohem vážnější, než jsem si myslel, že nastanou. Je těžké být požehnán, zatímco jiní strádají, ale je to něco, s čím se musíme naučit žít v časech, které jsou před námi. Obojí, jak požehná­ní, tak i utrpení, budou růst. Ale my nejsme požehnáni proto, abychom jen mohli zvýšit naši životní úroveň, ale abychom mohli zvýšit náš standard dávání. Každý křesťan by měl mít „hojnost pro každý dobrý skutek“ (viz 2K 9,8). „Hojnost“ je víc než jen mít dost – znamená to mít přebytek!

Myslím si, že přichází čas, kdy našim vládám dojdou peníze pro takové katastrofy. Jak jsem řekl jednomu z našich vládních představitelů, když to nastane, mohou přijít k nám a my jim nějaké peníze půjčíme. Myslel si, že žer­tuji, ale my máme Zdroj, který nelze vyčerpat. To je základní paradox, který přichází: Vládám tohoto světa budou docházet zdroje a Boží vláda, Království, bude narůstat. Písmo také říká, že budeme „půjčovat mnohým pronárodům, ale sám si nebudeš muset půjčovat.“ (Dt 28,12) Pokud čtete toto zaslíbení v jeho kontextu, je výsledkem toho, že nebesa nejsou zavřená nebo nejsou jako bronz, což je protiklad toho žít pod otevřeným nebem.

Jak jsme diskutovali v minulých článcích, způsob, jakým Ježíš kázal Království, bylo demonstrovat jeho autoritu nad podmínkami na zemi. Když se nebe dotklo země, aby naplnilo její potřeby, vždycky bylo příliš mnoho! Když se dotkl chlapcova obědu, udělal příliš mnoho dokonce i pro pět tisíc. Když změnil vodu na víno, udělal pro ně příliš mnoho vína. Nebe tak přetéká, že pouze trochu se ho dotknout přináší nadbytek. Naše základní povolání jako křesťanů na této zemi je demonstrovat stejnou věc – autoritu nebe nad pod­mínkami na zemi.

Pokud křesťané nebudou kupovat, prodávat nebo obchodovat po určitou dobu, protože nepřijali znak šelmy, nebudou se starat. (viz Zj 13,17) Mají jiný zdroj, který je mnohem lepší než cokoli, co země může poskytnout. To je důvod, proč, ať už se v této chvíli učíme být v ponížení nebo v hojnosti, učíme se mu víc a víc důvěřovat jako našemu zdroji.

Jak čteme v Da 2, když kámen, kterým je Království, udeří do nohou sochy, která reprezentuje království tohoto světa, ona se zřítí, ale Království bude růst až ve velkou horu a pak naplní celou zemi. To je i způsob, jakým roste v našich jednot­livých životech. Rosteme v důvěře v Ježíše pro uzdravení, zázraky, proroctví, atd. Také potřebu­jeme růst v naší důvěře v Pána jako opatřovatele. Takovým způsobem se stává Pánem větší a větší části našich životů.

Ale tak jako nám není dán dar uzdravování, abychom uzdravovali jen sebe, ale druhé, jsme požehnáni, abychom byli požehnáním těm, kdo trpí. I tak existuje mnoho praktických záležitostí, které je třeba vyřešit, když vcházíme do toho, co se stává narůstajícím rozdělením na dva tábory. Jak jsme se naučili při pomoci postiženým Katrinou, pohroma odkryje to nejlepší v lidech a z mnohých učiní hrdiny, ale také odkryje to nej­horší v těch lidech, kteří chtějí zbohatnout na neštěstí druhých.

ZACHÁZET S POŽEHNÁNÍM

Jedna z nejtěžších věcí, kterou lidé museli vyřešit na základně materiální pomoci po Katrině, bylo vědomí, že někteří lidé přicházeli a dostávali od nás zdarma věci proto, aby je prodali druhým nebo aby si dokonce jimi zásobili své obchody. Avšak odepřít těmto lidem věci, které se snažili otočit a prodat, by vážným způsobem omezilo naši schopnost postarat se o ty, kdo to skutečně potřebovali.

Nakonec jsme napsali počítačový program, abychom mohli registrovat a dávat karty všem obyvatelům této oblasti, ale do té doby, než jsme to udělali, jsme prostě museli zdarma rozdávat každému. Je to důvod, proč také Bůh nechává svítit slunce na spravedlivé i nespravedlivé a svůj déšť nechává přicházet na pra­vé i nepravé? Odepřít to nespravedlivým by znamenalo odepření i jeho vlastním lidem, tak prostě zdarma dává každému. Myslím, že i toto je částečně důvodem, ale druhý důvod je občas ještě těžší přijmout – Bůh chce požehnat i nespravedli­vým! On miluje všechny lidi a chce jim požehnat, jak jen může. Ve skutečnosti to je dobrota, která když je pochopena, tak přivádí k pokání. (viz Ř 2,4)

Přiznávám, že s tím pořád mám problém. Nemám rád plýtvání, neefektiv­nost nebo podvod. Avšak nebe je tak plné a přetékající, že Bůh si s tím nedělá takové starosti. Možná to je i důvod, proč dokonce dal měšec s penězi Jidášovi, o kterém věděl, že je zloděj. To muselo být zvláštní zkouškou pro učedníky, kteří to také o Jidášovi věděli. Ježíš uzdravil slepce, kteří mu ani nepřišli poděkovat, a nebe pro to nebylo chudší. Mohl udělat příliš mnoho jídla nebo příliš mnoho vína a nebyla šance, že by tím vyčerpal nebe. I my se musíme naučit přistupovat k nebeským zdrojům a zdarma je rozdávat.

Je velice pravděpodobné, že mezi všemi lidmi, pro které Ježíš rozmnožil jídlo byli farizeové, saduceové a zákoníci, kteří byli později za jeho popravením. Tito lidé viděli velké zázraky a nazývali je dílem Belzebuba a i přesto si myslím, že jedli jeho jídlo. On byl skutečně jiného Ducha. Kolik z nás by toužilo mít ještě jed­no jídlo s našimi nejlepšími přáteli, do kterých jsme investovali svůj život, pokud bychom věděli, že nás zradí a zapřou ještě stejnou noc? A pak jim umyl nohy!

Pointa je to, že abychom byli skutečně jeho posly, i my se musíme naučit milovat naše nepřátele, a co může být ještě těžší, musíme milovat naše přátele, kteří nám občas způsobí zklamání.

Dalším paradoxem, na který je třeba se podívat, je způsob, jakým se bezzá­konnost rozrůstá ve světě, ale u těch, kdo jsou Kristovi, musí narůstat posluš­nost. Existuje propad respektu vůči autoritě, což sám Ježíš varoval, že dokonce ovlivní „většinu“ jeho lidí a způsobí vychladnutí jejich lásky (viz Mt 24,12). Pokud nerosteme v poslušnosti k Ježíši, jejímž ovocem vždy bude narůstající úcta ke každé autoritě, která ukazuje k němu, sklouzáváme do této smrtelné léčky bezzákonnosti.

Samozřejmě existují další paradoxy, o kterých bychom mohli hovořit, ale můj hlavní bod je, že se nepotřebujeme vyhýbat těmto zdánlivě konfliktním per­spektivám, ale potřebujeme je používat správně. Potřebujeme se také vyhnout pádu do extrému na každé straně, pokud máme zůstat na stezce života. Jak jsme napomenuti ve Fp 4,5: „Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.“

Je těžké být požehnán, zatímco jiní strádají, ale je to něco, s čím se musíme naučit žít v časech, které jsou před námi.

Překlad: Marek Rusnok, převzato se svolením z časopisu The Morning Star (česká edice), ročník 2006, číslo 2, str. 52-64, vydavatel: Železná berla, Časopis si můžete objednat na adrese: www.zeleznaberla.org

a jejich odhalení a popření skrze Boží slovo

• Nemá mě rád (pouze mě snáší, stydí se za mě)

Miluji tě věčnou láskou, proto ti stále zachovávám milosrdenství. (Jr 31,3)

Jako Otec miluje mne, tak i já miluji vás. Zůstaňte v mé lásce. (J 15,9)

Vždyť sám Otec vás miluje, protože jste si mě zamilovali a uvěřili jste, že já jsem vyšel od Boha. (J 16,27)

Miluješ je tak, jako miluješ mne…, neboť jsi mne miloval před založením světa. (J 17,23-24)

Ty jsi můj Syn, Milovaný, v tobě jsem nalezl zalíbení. (Mk 1,11)

Můj nebeský Otec mne miluje stejně jako svého Syna Ježíše Krista.

• Nemá o mě zájem (jsem mu lhostejný, nemá na mě čas, nestará se o mě)

Všechnu svou starost uvrhněte na něho, neboť mu na vás záleží. (1P 5,7)

Neboj se, neboť jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. (Iz 43,1)

Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě. (Jr 1,4)

Mému nebeskému Otci na mně záleží.

• Je mi vzdálený (musím udělat mnoho věcí, aby se ke mně přiblížil)

Hospodin je blízko všem, kdo k němu volají, všem, kdo ho vzývají v pravdě. (Ž 145,18)

A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. (Mt 28,20)

Přece není od nikoho z nás daleko, neboť v něm žijeme, pohybujeme se a jsme. (Sk 17,27-28)

Nezanechám tě, ani tě neopustím. (Žd 13,5)

Můj nebeský Otec je stále se mnou.

• Nemá se mnou dobré úmysly (je zlý, chce mě pouze omezovat a připravovat o radost)

Vždyť já znám úmysly, které s vámi zamýšlím, je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji a ne o zlu, abych vám dal budoucnost a naději. (Jr 29,11)

Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše dá dobré věci těm, kteří ho žádají, váš Otec, který je v nebesích! (Mt 7,11)

Sám náš Pán Ježíš Kristus a Bůh, náš Otec, který si nás zamiloval a v milosti nám daroval věčné potěšení a dobrou naději. (2Te 2,16)

Nemylte se, moji milovaní bratři. Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení. (Jk 1,16-17)

Můj nebeský Otec má se mnou jen dobré úmysly.

• Nerozumí mi (chce mě mít jen jako loutku, nejde mu o vztah)

Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne. (J 10,14)

Znám tě jménem, ano nalezl jsi milost v mých očích. (Ex 33,12)

Hospodin, tvůj Bůh, … raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá. (Sf 3,17 ČEP)

Hospodin má zalíbení ve svém lidu. (Ž 149,4)

Mým potěšením je být s lidskými syny. (Př 8,31 ČEP)

Můj nebeský Otec mne zná a rozumí mi.

• Odsuzuje mě (odmítá mě)

Nyní tedy není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši a nechodí podle těla, ale podle Ducha. (Ř 8,1)

Toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. (J 6,37)

Kristus k slávě Boží přijal vás. (Ř 15,7)

Můj nebeský Otec mne přijímá a neodsuzuje mne.

• Trestá mě (neodpouští mi, je krutě přísný bez slitování a dobroty)

Ty jsi, Panovníku, dobrý a ochotný odpouštět; jsi hojný v milosrdenství ke všem, kdo k tobě volají. (Ž 86,5)

Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. (Ř 11,22)

Jak velice miluješ lidi! (Dt 33,3 KP)

Můj nebeský Otec mi rád odpouští. Je přísný, ale vždy současně i dobrotivý.

• Nedává mi prostor se učit a dělat chyby (chce mě mít hned dokonalého)

Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám činí. (J 5,20)

Pán … je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. (2P 3,9)

Budu se z nich veselit, z celého srdce a z celé duše prokazovat dobro. (Jr 32,41 ČEP)

Můj nebeský Otec mne učí, je shovívavý a se vším mi chce pomoci.

• Hněvá se na mě (je se mnou netrpělivý, zvláště když opakovaně hřeším)

Ať se navrátí k Hospodinu, a on se nad ním slituje – k našemu Bohu, protože je připraven mnoho odpustit. (Iz 55,7)

Tím spíše tedy nyní, když jsme byli ospravedlněni jeho krví, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. (Ř 5,9)

Ale ty jsi, Panovníku, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti. (Ž 86,15)

Můj nebeský Otec se na mne již nehněvá a je se mnou trpělivý.

• Nevychovává mě (je tak „milostivý“, že si mohu dělat, co chci)

Věz tedy ve svém srdci, že tak jako člověk vychovává svého syna, tak Hospodin, tvůj Bůh, vychovává tebe. (Dt 8,5)

Koho Hospodin miluje, toho kárá jako otec syna, jehož si oblíbil. (Př 3,12)

Jeho Bůh jej vychovává ke správným způsobům a vyučuje ho. (Iz 28,26)

Ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna. (Ř 8,29)

Můj nebeský Otec mne vychovává a kázní. (Miluje mne takového, jaký jsem; avšak miluje mne tak, že nechce, abych zůstal takový, jaký jsem.)

Tomáš Korčák © 2012, www.juda.cz

Manželství ať je u všech ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné,

neboť smilníky a cizoložníky bude soudit Bůh. (Žd 13:4)

Bůh vymyslel intimní vztah manželů a dal mu hranice k jeho ochraně. Tento vztah dobře prospívá, když je v něm oddanost, upřímnost, důvě­ra, společenství plné pohody a sex, který je bezpečný a sbližující. Satan si nemohl vymyslet horší způsob, jak zasáhnout srdce manželství, než nevěru.

PREVENCE: VSTUP NA CIZÍ POZEMEK ZAKÁZÁN

Při nevěře nakonec trpí všichni. Dokonce i když je mimomanželský vztah pouze na citové rovině a nikdy nevyústí ve fyzický sex, když je prožíván jen v myšlenkách a nikdy není uveden ve skutek nebo i když není nikdy odhalen, lidé, kteří se jej účast­ní, a jejich manželství jsou poškozeni. Pokud nevěra není vyznána a nedojde k uzdravení, žijí páry často ve společenství, které zdaleka neodpovídá tomu, co Bůh pro muže a ženu zamýšlel – neprožívají hlubokou intimitu a silné partnerství. Trpí také duchovním odloučením, neupřímností a rozpolcenou loajalitou, obětují lásku, radost a pokoj, které Bůh zaslibuje svým dětem, pokud se řídí jeho plány.

STANOV SI SPRÁVNÉ HRANICE

1. Vědomě se rozhodni a zavaž se k tomu, že nikdy nebudeš mít mimomanželský poměr.
2. Nenechávej si pro sebe tajemství, nedovol, aby se tvoje sexuální pocity a fantazie objevovaly a nebyly řešené. Nevěra je založena na tajnostech a neupřímnosti.
3. Ve všech sexuálních fantaziích, které si vědomě (záměrně) utváříš, se zaměř na svého partnera. Tvůj sexuální myšlenkový život potřebuje pečlivou disciplínu (viz Mt 5:27-28).
4. Vymez hranice. Nesděluj intimní podrobnosti o svém manželství člově­ku opačného pohlaví. Nikdy si nestěžuj na svého partnera ani „neper špinavé prádlo“.
5. Nedovol, aby vztahy mezi tebou a člověkem opačného pohlaví fungovaly bez jasných hranic. Nejběžnější a nejničivější sexuální aféry vyrůstají z intimních přátelství.
6. Netrav nadbytečné množství času se spolupracovníky, kolegy z komise, spolužáky nebo přáteli ze cvičení opačného pohlaví. Interakce mezi čtyřma očima je intimní a posiluje pokušení.
7. Jednoznačně si se svým partnerem stanov, co je a co není vhodné chování.
8. Věnuj pozornost svým pocitům viny. Cvič své svědomí, aby bylo v souladu s Božím slovem a hodnotami.
9. Vytvoř si síť lidí, kterým budeš vykazatelný. Potřebuješ mít ve svém životě lidi, kteří tě znají dost dobře na to, aby tě upozornili, že se tvoje postoje a chování odchylují od Boží moudrosti a plánů.
10. Nikdy si nemysli, že nejsi zranitelný. Nebuď domýšlivý, ale pokorný! (Př 16:18; 1K 10:12)

Ignoruješ-li některé ze zmíněných moudrých hranic, pak si, prosím, nemysli, že jsi jediný člověk na světě, který dokáže plivat proti větru, aniž by mu vlastní plivanec přistál na obličeji. Začni se změnami už dnes. Být pokorný, neustále dbát na nastavení svých hranic, udržovat si blízká přátelství s osobami stejného pohlaví a s páry, které si také váží věrnosti, nikdy nemít tajnosti, ukázňovat svůj sexuální myšlenkový život a stále se přibližovat ke Kristu a růst v jeho moudrosti, to jsou nedocenitelné pomůcky při snaze ochránit vaše důvěrné manželské společenství před vniknutím cizí osoby. Pro­mysli si, kde je ve tvojí výzbroji trhlina, které by satan mohl zneužít. Jaký typ osoby a situace by pro tebe byl z hlediska nevěry nejrizikovější?

JAK ZABEZPEČIT VAŠE MANŽELSTVÍ PŘED NEVĚROU

1. Střež své hranice.
2. Vyčisti svoji minulost. Je potřeba učinit pokání ze sexuální nečistoty v minulosti a vykázat jakékoli znečisťující a nutkavé duchy. Také je potřeba se oddělit od bývalých partnerů – zlomit duševních navázání, odstranit předměty vzpomínek (např. milostnou korespondenci…). Pokud byla sexuální nečistota, cizoložství a rozvody u rodičů či předků, je potřeba to zástupně vyznat a zlomit generační kletby. (viz Jk 5,16)
3. Nepřizpůsobuj se tomuto světu, ale proměňuj se obnovou své mysli (Ř 12,1-2). Pamatuj, že myšlení tohoto světa a jeho hodnoty jsou často nepřátelské vůči Bohu. Měj zdravé vědomí toho – kým jsi v Kristu. Někteří si honí sebevědomí flirtováním s druhým pohlavím.
4. Označ si některé způsoby chování, které tě mohou varovat, že vaše partnerství ztrácí něco ze své intimity a stává se zranitelným. Nastavte si určité varovné signály, které vás jako partnery upozorní na to, že je potřeba udělat nějaké změny.

• Když se milujeme jen zřídka a sexu se vyhýbáme.
• Když se vyhýbáme konfliktu a potlačujeme hněv.
• Když opomíjíme duchovní život: Nemodlíme se, ledabyle navštěvujeme církev apod.
• Když si uchováváme jakékoliv tajnosti nebo chodíme kolem nějakého tématu po špičkách.
• Když rušíme společné časy a trávíme spolu o samotě málo času.

1. Miluj a stvrzuj krásu svého manželského partnera a manželství. Odolávej syndromu „u sousedů je tráva zelenější“. Pokud se budeš zaměřovat na partnerovy nedostatky a budeš s ním i nadále nespokojený – místo abys udělal potřebné změ­ny nebo ocenil jeho silné stránky – budeš nevěrný vašemu společenství jednoho těla a koleduješ si o porušení „zákazu vstupu na cizí pozemek“. Soustřeď svou energii a pozornost na svou zahradu, namísto abys koukal po každé pěkné kytičce a zele­nější travičce za plotem.
2. Naučte se biblické a vztahové dovednosti konfrontace, pokání, vyznání, zármutku a vyjadřování pocitů, odpuštění a zjednání nápravy. Jsou nezbytné v případech, kdy vaše partnerství ničí hřích.
3. Seberte se a dejte se dohromady – jak každý zvlášť, tak v manželství! Pamatujte, že nevěře obvykle předcházejí problémy. Udělejte, cokoliv je potřeba: Osvojte si ko­munikační dovednosti, začněte řešit závislost nebo problémy s hněvem či jakékoliv jiné osobní problémy, překonejte strach z konfliktů, vyhledejte pomoc, začněte jednat – jinak se problémy mohou projevit nevěrou.
4. Buduj důvěrné manželství a uč se opravdově milovat se svým partnerem. Manželé, kteří se stále hlouběji do sebe zamilovávají, jsou mnohem odolnější proti pokušení. Jsou si mnohem více vědomi škod, které by nevěra napáchala na nádherném společenství plném důvěry, o které tolik usilovali, snažili se je budovat a pečovat o ně. To platí také pro naplňující sexuální život. Man­želská nevěra není ve své podstatě sexuální, ale časté a vášnivé milování je skvělou prevencí cizoložství. Neprovozujte pouze sex, ale opravdově se učte milovat se s man­želským partnerem a „znát“ jej skrz naskrz. Buďte jemní a nadšení, pečujte jeden o druhého, komunikujte a mějte se rádi. Těm, kdo vidí skutečně intimní manželství, je cedule „Zákaz vstupu na cizí pozemek“ zcela jasná.

Tomáš Korčák 2012, zpracováno podle knihy D. E. Rosenau: Tajemství milování II., Návrat domů 2011

Or How To Get The Most Out Of Your Sleep

Tomas Korcak

As we study the Word we discover that God created us in such a way that we gain new strength, refreshing, renewal and are built up through sleep. In other words: It is God’s plan that we should spend almost a third of our lives sleeping. God wants to specifically bless us and build us up in a special way during this time of sleep. It is not God who is destroying a person by nightmares and sleeplessness, but it is the enemy who comes to steal, destroy and kill (see John 10:10). We need to learn not to give place to the devil (see Eph. 4:27) but to live in agreement with God.

Solomon describes sleep as a sign of God’s love and favour: God gives his beloved sleep (Ps. 127:2) Asaf, the worship leader in David’s tabernacle, states the foundational truth in his prayer: Day belongs to you and the night also. (Ps. 74:16). The night, as well as the day, is the time when God wants to deal with a person.

The importance of sleep, according to the doctors, is as follows: Sleep, in a fundamental way, regenerates the main nervous system [1]. It is used to renew the functioning of the brain and the whole organism: it participates in the renewal of strength and memory capability, it encourages growth in childhood and adolescent years, it has a positive effect on the immune system and has a whole list of other functions that are so far not yet specifically defined [2].

Sleep is the key foundation for a healthy life to every person. Prolonged neglect of sleep is certainly not a sign of spirituality, even though we may at times have limited time periods, when we cannot give enough time to sleep (like when a new baby is born). Even then God wants to give us wisdom on how to help one another so we can have enough rest. Also there can be times of prolonged “nightly waiting upon the Lord” when we are seeking God’s face and give ourselves totally to Him. (2Cor. 6:4-5; 11:27; Mark 14:33-38, Ex. 12:42)

We can find many firm promises in the Scriptures concerning our rest and our sleep. Most of them also have very definite conditions. These conditions have to be satisfied so that God can do His part in fulfilling his promises.

Sleep for rest and refreshment

The first thing that sleep should bring into our live is rest. Jesus is introducing to us a lifestyle of rest, which includes both being awake and sleeping. His invitation is as follows: Come unto Me, all you who labor and are heavy laden, and I will give you rest. Take My yoke upon you and learn from Me, for I am gentle and lowly in heart, and you will find rest for your souls. For My yoke is easy and My burden is light.“ (Matt 11:28-30) What are the conditions of true rest? Have you fulfilled them?

Contemporary western society is very tired, overworked and overburdened even though the working week is considerably shorter than before. This is caused by our lifestyle, with a great intake of information and entertainment instead of rest. It is good to switch off, get into a good mood, laugh with friends, play a good game with the children, do some sport, watch a good film, listen to good music, read a good book and so on. The real rest will not come with “entertainment” but with focusing on Christ. Deep healing, which brings true rest, will only come into our spirit as a result of a deep intimate relationship with our Lord Jesus Christ, as we listen to Him while reading the Word, as we worship Him and as we pour our hearts out to Him. Only then are we searching for His plan for our life and entering in it.

In the book of Jeremiah God is giving a promise of renewal to Israel, finishing with these words: “For I have satisfied the weary soul, and I have replenished every sorrowful soul.“ Jeremiah continues: After this I awoke and looked around, and my sleep was sweet to me. (Jer 31:25-26 NKJV)

Pleasant, refreshing and strengthening sleep, that is the will of God for our life. To satisfy and replenish the exhausted and weary soul.

Sleep for inner growth /nurturing/ building up

The second important reason for sleep, although less recognized, is for building up inside. It is first of all given to newborn believers who have a clean heart. The Apostle Paul is challenging: “Be angry and sin not; do not let sun go down on your anger. Do not give place to the devil.” (Eph.4:26-27). When we go to bed with unresolved anger, unforgiveness and sin, it does effect our sleep. As the prophet Hosea says: They prepare their heart like an oven, While they lie in wait; Their baker sleeps all night; In the morning it burns like a flaming fire. (Hos 7:6) We give place to the enemy and stop God from dealing with us at night.

King Solomon uncovers the basic reality of what happens during our sleep: I sleep. My heart is awake (Psalm 5:2). Even if we are in an unconscious state, our spirit and our subconscious mind are still awake. Doctors describe it as follows: Even if a sleeping person is passive on the surface (ie. is not communicating with his surroundings, is not moving) the brain is active, it is “working” even during the time of sleep. [2].

King David had a deep revelation about sleep and the night-time, which has been further expanded by the prophets in David’s tabernacle. „I will praise the Lord who councils me. Even at night my conscience is being instructed“ (Psalm 16:7). The Hebrew language has some very real, concrete expressions for spiritual functions. It uses here the word for a kidney that represents our conscience which is working in us unceasingly, just as the kidneys work, independent of our will. We cannot stop our kidneys’ function by a decision. And so is with our conscience, it is working mercilessly whether we want it to or not. Just as with only a continually bad diet and lifestyle we can damage our kidneys, so it is with our conscience if we stay in sin. Our conscience is the voice of our spirit according to Kenneth E. Hagin and our God consciousness according to Dan Drapal [3].

We could say that our kidneys are the centre of our being or our heart. Renc (a Czech Bibble translator translates: „I praise the Lord that that He talks to my heart during the night.“ God wants to deal with our inner man at night. He wants to build us up and teach us things at night (B21: ..even at night my conscience is teaching me) and wants to discipline and correct us (CEP ..even during the night my inside is challenging me)

At night, when we quieten down and are at rest, God can finally get our attention. Sometimes He does this through dreams, as Elihu points to Job : For God may speak in one way, or in another, Yet man does not perceive it. In a dream, in a vision of the night, When deep sleep falls upon men, While slumbering on their beds, Then He opens the ears of men, And seals their instruction. In order to turn man from his deed, And conceal pride from man, He keeps back his soul from the Pit, And his life from perishing by the sword. „Man is also chastened with pain on his bed, and with strong pain in many of his bones. (Job 33:14-19 NKJV)

For example the wife of Pilate was warned at night about the unjust judgement of her husband. When Pilate sat on his judgement seat she sent him a message: “Do not have anything to do with the righteous man! I suffered many things in a dream because of him.” (Math 27:19)

But this communication during the night is not just for correction when you sin but also for encouragement and the revelation of God’s plans. Pentecost should affect us even at night and during our sleep, as the Apostle Peter says: ‘And it shall come to pass in the last days, says God, That I will pour out of My Spirit on all flesh; Your sons and your daughters shall prophesy, Your young men shall see visions, Your old men shall dream dreams. (Acts 2:17 NKJV see also Joel 3:1)

We also have to remember that our dreams can be influenced by the desires of our soul (Is 29:8), overwork, stress or cares (Lam 5:2) and also our uncleanness (Jer 23:25-32) This should lead us to wise discernment and, most importantly, to the guarding of our heart (Prov 4:23). The rebellious people and those closed to correction God even says: Do not listen to your dreams which you have (Jer 29:8). You must not allow yourselves to be deceived by your soul, which can be devious and deceiving. Do not forget Jesus’ words: Blessed are the pure in heart for they will see God. (Mat 5:8)

It is necessary to stick to certain biblical rules while we interpret dreams. It should lead us into deeper fellowship with God, His Word and his people. Joseph, an experienced interpreter of dreams, said: Is not the interpretation of dreams God’s work? (Gen 40:8) and Daniel: But there is God in heaven who reveals secrets (Dan 2:28). I recommend the study of David Dreiling (How to interpret visions) as an introduction to the understanding of visions and dreams Jak vykládat zjevení on www.juda.cz .

The sons of Korah in the tabernacle of David were singing: Psalm 42:8: The Lord will command His lovingkindness in the daytime, And in the night His song shall be with me – A prayer to the God of my life. NKJV „Song of God“ is an expression meaning „a song that has been inspired by the Lord Himself.“ It is a prophetical song that God puts inside of our heart by the Holy Spirit. So the Lord, as a sign of his mercy, sends a song to be with us in the night. Maybe you have experienced this for yourself; you wake up in the morning and there is a song in your heart, either one you know or a totally new one. The Apostle Paul encourages us to sing to the Lord with our heart (Cor 3:16) which is our conscious action that has an effect on our unconscious action while we sleep at night. I have witnessed several times that a person newly filled with the Holy Spirit would speak in tongues and praise the Lord in their sleep.

So what are the conditions for a quality, God given rest and a restful sleep that renews us?

1. Reconciliation with God and living in a trusting relationship with Him

Through our faith in Jesus Christ we received peace from God, which means that we are reconciled to Him. (see Rom 5:1) God is not angry at us anymore. All of our sins have been placed on Jesus and removed from us. The Holy Spirit is resting upon us (see 1Peter 4:14). We have already pointed out that rest and walking in continual rest comes to us from Jesus, when we are surrendering to him and when we are learning from him meekness and dependency on our heavenly Father (see Math 11:28-30)

The importance of a close relationship with God, regarding the rest that renews us, is shown to us by David The Lord is my shepherd; I shall not want. He makes me to lie down in green pastures; He leads me beside the still waters. He restores my soul; He leads me in the paths of righteousness for His name’s sake. (Ps 23:1-3 NKJV) Rest is gained beside the still waters, and the refreshing water is at the place of rest. Renc translates: He leads me to quiet, restful pastures, to the spring, where I can rest. He gives refreshment to my soul..

The Apostle Paul states: But let us who are of the day be sober, putting on the breastplate of faith and love, and as a helmet the hope of salvation. For God did not appoint us to wrath, but to obtain salvation through our Lord Jesus Christ, who died for us, that whether we wake or sleep, we should live together with Him. (1 Thess 5:8-10 NKJV)

2. Reconciliation with people and a life of forgiveness and mercy.

For a life of peace and rest it is fundamental that we be reconciled to other people. The Apostle Paul challenges: If it is possible, as much as depends on you, live peaceably with all men. (Rom 12:18-19) NKJV and continues: Therefore let us pursue the things which make for peace and the things by which one may edify another. (Rom 14:19-20 NKJV). We have already discovered that unforgiveness, bitterness and anger have to be resolved before we go to sleep, otherwise we give place to demons while we sleep (see Eph.4:26-27). You do not need to sort out every conflict before you go to sleep, but you do have to go to bed in the attitude of mercy and forgiveness. If we do not forgive then we ourselves are not forgiven (see Mark 11:25,26); we are walking in our sins and with a guilty conscience and both the night and our sleep will be for us a place of turmoil and restless wanderings.

David confesses: You have tested my heart; You have visited me in the night; You have tried me and have found nothing; I have purposed that my mouth shall not transgress. …as for me, I will see Your face in righteousness; I shall be satisfied when I awake in Your likeness (Psalm 17:3,15) A clean, upright and pure heart will lead us into the experience of God’s presence even in our sleep.

3. A Life of obedience of God’s commandments

The Lord promises us through Moses a safe and peaceful sleep: …and dwell in your land safely. I will give peace in the land, and you shall lie down, and none will make you afraid; I will rid the land of evil beasts, and the sword will not go through your land (Lev.26:5-6) But what are the conditions of this wonderful promise?: You shall not make idols for yourselves; neither a carved image nor a sacred pillar shall you rear up for yourselves; nor shall you set up an engraved stone in your land, to bow down to it; for I am the Lord your God. You shall keep My Sabbaths and reverence My sanctuary: I am the Lord . ‘If you walk in My statutes and keep My commandments, and perform them… (Lev. 26:1-3)

When we put all this together and transfer it into our current, New Testament time, we find the following challenges concerning our sleep:

• Radically separate yourselves from any form of idol worship – which gives demons the legal right to torment you. Separate yourself also from the evil, nasty and occult films, horror films and also disturbing music. Through repentance break any occult connections. Then nothing will disturb you while you sleep. If you suffer from restlessness while you sleep, seek the Lord and enter into His light. David sang in one of his songs: For You will light my lamp; the Lord my God will enlighten my darkness (Ps 18:28 NKJV). Ask the Lord to show you if there is anything in your life that you need to change. Is there is a need to confess a sin or cut occult connections? Is there a need to cast out an evil spirit in the Name of Jesus?
• Work diligently, but separate a day each week for rest. God designed us for such a routine as this.
• Respect the temple made from the living stones – the church. Be a member of a local congregation, to which you are bound by covenant. The Apostles stressed the fact that God does not live in temples made by human hands but in people’s hearts (see Acts 7:4-50, 17:24-25). In another place God says about Zion (which is the symbol of a new testament church) „This is My resting place forever; Here I will dwell, for I have desired it. (Ps 132:14 NKJV)
• Obedience to God’s laws and statutes also has a profound effect on our night life. We obey God out of faith and love. The Holy Spirit will equip us and bring us into everything that God has prepared for us. We should not just be religious listeners, but faithful doers of the Word.

4. The Life of faith and freedom from fear

David experienced peaceful and refreshing sleep even in the middle of desperate situations because he had a strong and intimate relationship with his God. He trusted God totally and was not afraid of his own enemies. In the middle of his flight from his son, Absalom, he was able to sing: I lay down and slept; I awoke, for the Lord sustained me. I will not be afraid of ten thousands of people Who have set themselves against me all around. (Ps 3:5-6 NKJV). It is possible to sleep peacefully even when thousands of enemies are against you. It is only possible through a childlike faith in an all-powerful God.

He learned this trust during the time when he had to hide from Saul, who wanted to kill him. At the beginning David experienced nights full of unrest and trouble because of his enemies. But he learn to pour out his heart sincerely and enter into the sphere of faith peace and rest. In his prayers he came to a breakthrough and was flooded with God’s presence: Hear me when I call, O God of my righteousness! You have relieved me in my distress; Have mercy on me, and hear my prayer. How long, O you sons of men, Will you turn my glory to shame? How long will you love worthlessness And seek falsehood? But know that the Lord has set apart for Himself him who is godly; The Lord will hear when I call to Him. Be angry, and do not sin. Meditate within your heart on your bed, and be still. Offer the sacrifices of righteousness, And put your trust in the Lord . There are many who say, „Who will show us any good” Lord , lift up the light of Your countenance upon us. You have put gladness in my heart More than in the season that their grain and wine increased. I will both lie down in peace, and sleep; For You alone, O Lord , make me dwell in safety. (Ps 4:1-8)

Literally it says here: Shake with anger (means either in anger or in fear; The greek Septuagint translates: be angry – that is what apostle Paul says in Ep. 4:26), but sin not. Meditate within your heart on your bed, and be still. Offer the sacrifices of righteousness, And put your trust in the Lord… I will both lie down in peace, and sleep; For You alone, O Lord , make me dwell in safety. (Ps 4:3/4 – 7/8)

Sometimes David had to fight a spiritual warfare against the real enemies (spiritual strongholds), which stood behind some people: I am weary with my groaning; All night I make my bed swim I drench my couch with my tears. My eye wastes away because of grief; It grows old because of all my enemies. Depart from me, all you workers of iniquity; For the Lord has heard the voice of my weeping. The Lord has heard my supplication; The Lord will receive my prayer. Let all my enemies be ashamed and greatly troubled; Let them turn back and be ashamed suddenly. (Ps 6:6-10 NKJV). To whom did David talk at night? Surely no human enemies could hear him. He spoke to the demonic strongholds, that wanted to frighten him, discouraged him and destroy him. Another psalmist is praying the same way: Depart from me, you evildoers, for I will keep the commandments of my God! (Ps 119:115 NKJV) Pray this prayer in faith regularly every evening and you will see a mighty change within a few weeks!

Asaf’s experience of a peaceful night came out of his deep fight, when he called upon God, reminded himself of His promises and mighty acts and did not allow himself to be superficially and cheaply comforted by people: In the day of my trouble I sought the Lord; my hand was stretched out in the night without ceasing; my soul refused to be comforted. (Ps 77:2 NKJV) He did not want anything else, only the breakthrough that came from the Lord, when he could experience the supernatural peace of His presence.

When David was hiding in The Judean desert, he prayed until he came into the sphere of faith and worship: My soul shall be satisfied as with marrow and fatness, and my mouth shall praise You with joyful lips. When I remember You on my bed, I meditate on You in the night watches, because You have been my help, therefore in the shadow of Your wings I will rejoice… (Ps 63,5-7 NIV) David guarded his mind, worshipped God and reminded himself of God’s promises and the experiences through which God had already led him.

In the same way, the writer of Psalm 91 says: He who dwells in the secret place of the Most High shall abide under the shadow of the Almighty… You shall not be afraid of the terror by night..(Psalm 91:1,5) Another confession of faith: The Lord is your Keeper, the Lord is your shade at your right hand. The sun shall not strike you by day, nor the moon by night. The Lord shall preserve you from all evil; He shall preserve your soul. (Ps 121:5-7)

Jesus is a good example of how to sleep peacefully in the centre of any storm. After a hard day Jesus, with His disciples, was leaving by boat to go to another place. We read: On the same day, when evening had came, He said to them, “Let us cross over to the other side” Now when they had left the multitude, they took Him along in the boat as He was. And other little boats were also with Him. And a great windstorm arose, and the waves beat into the boat, so that it was already filling. But He was in the stern, asleep on a pillow. And they woke Him and said to Him, „Teacher, do You not care that we are perishing?“ Then He arose and rebuked the wind and said to the sea, “Peace, be still” And the wind ceased and there was a great calm. But He said to them, “Why are you so fearful? How is it that you have no faith?” And they feared exceedingly, and said to one another, „Who can this be, that even the wind and the sea obey Him?“ (Mark 4:35-41 NIV compare Matt 8:23-27; Luke 8:22-25)

Jesus’s questions to the distressed and despairing disciples show us the heart of the problem and the main key to a deep and satisfying sleep: Why are you so fearful? How is it that you have no faith? (Mark 4:40) You of little faith? (Math 8:26) Where is your faith? (Luke 8:25) Jesus expressed his astonishment over the unbelief or little faith of His disciples. They had witnessed so much of Jesus’ life, but were not yet able to apply the same faith in their own lives. It is especially in the centre of various storms that we are challenged to apply simple, childlike faith in the Lord’s protection revealed in His promises. Through our faith in the protection and power of our Lord and through applying our authority in the Name of Jesus Christ, we can experience victory over fear, we can experience real rest and satisfying sleep.

Angela Boler in her teaching „Night adventure with the Lord“ adds this: In the centre of the storm there was no storm in Jesus so that He had the authority to command the storm outside to be still. He was resting in the presence of His Heavenly Father. Inside of the disciples there was also the storm of fears, worries and distress, that is why they had no authority to command the storm [4] It is exactly according to God’s word: “In returning and rest you shall be saved; In quietness and confidence shall be your strength” (Is 30:15 NIV)

Do not forget that Israel could not enter into rest because of unbelief (see Heb 3:19) We can only enter into real rest (and that includes in our sleep) through faith.

5. Staying in the Word

After the death of Moses Joshua was told by the Lord: “This Book of the Law shall not depart from your mouth, but you shall meditate in it day and night, that you may observe to do according to all that is written in it. For then you will make your way prosperous and then you will have good success“ (Joshua 1:8 NIV) In other words: Your life, your success and your wise actions in God’s call is determined by your attitude to God’s Word. You must abide in God’s word, that means meditate on it, proclaim it, pray it and, most of all, practise it. When we abide in the Word, the Holy Spirit comes to enable us to do all that God requires (see Isaiah. 59:21). We should be meditating on God’s Word not just during the day but also at night. In practice it means that just before going to sleep you remind yourself of some of God’s proclamations – mainly those which spoke to you during that day. And if you wake up at night you can remind yourself of them again. The Psalmist says: I remember Your name in the night, O Lord, and I keep Your law. (Ps 119:55)

In that same spirit Solomon taught his son: My son let them (the commandments, laws, wisdom and understanding) not depart from your eyes – keep sound wisdom and discretion; so they will be life to your sound and grace to your neck. Then you will walk safely in your way, and your foot will not stumble. When you lie down, you will not be afraid; Yes, you will lie down and your sleep will be sweet. (your sleep will be pleasant). Do not be afraid of sudden terror, not of trouble from the wicked when it comes; For the Lord will be your confidence, and will keep your foot from being caught. (Prov 3:21-26)

He continues: My son, keep your father’s command, and do not forsake the law of your mother. Bind them continually upon your heart; Tie them around your neck. When you roam, they will lead you; when you sleep, they will keep you; and when you awake, they will speak with you. For the commandment is a lamp, and the law a light; reproofs of instruction are the way of life. (Pr 6:20-23 NIV)

6. Meaningful work according to God’s design

Isaiah uncovers another condition for a good quality sleep. He shall enter into peace; they shall rest in their beds, each one walking in his uprightness. (Is 57:2 NIV) Here we have a direct challenge to walk uprightly – meaning honestly and transparently. Integrity surely stops and removes much turmoil that could otherwise make our sleep difficult. The straight path for our steps also means that we are entering into the works which God prepared for us, (see Eph 2:10) and we are fulfilling God’s calling in our lives.

Industrious, meaningful work within God’s plan is something that will bring literally sweet sleep. Solomon describes it in these words: The sleep of a labouring man is sweet, whether he eats little or much; but the abundance of the rich will not permit him to sleep (Ecc 5:12 NIV) The industrious, working man has a blessed sleep while a man who is lazy and without aim turns round and round on his bed, not willing to start anything or even know what to do. Some people cannot sleep because of fear and worry about their possessions while other are prevented from sleeping by overeating and boredom.

We must realise that the opposite of laziness is honest work and rest! Rest is the completion of an honest day’s work. God’s own work finished with rest. (Gen 2:1-3; Mark 2:27) You were created and declared to be „good“ and created in such a way that you need to rest on the seventh day. This has nothing to do with some “sabbatical” or “Sunday” regulations but with our relationship with Christ (see Col. 2:16-17) The ability to stop working and be able to enjoy rest is an art, which the Lord has to teach us, and it requires discipline! (Gal. 5:23)

Gordon Mac Donald says: „ I Believe that the Sabbath rest may mean one day a week. But we can experience this rest at any time, in bigger or smaller measure, when we decide to separate one hour or more a day for developing an intimate relationship with God. I would like to stress however, that this rest should have a firm place in our time plan. We do not rest because we finished; we rest because God ordained it and because He created us with a need to rest.” [5]

Rick Joyner prophesies: “The topic of the day of rest will not only come up more and more in teaching and preaching but it will become a reality. When the Lord comes into His temple, into the church, the growing intimacy of our relationship will bring stillness that is going to calm the churning sea of humanity. We will need to become united to the Lord of the Sabath”. [6]

At other place Joyner points out the connection between the art of real rest and the ability to sustain spiritual revival: Although most of the past revivals were of short duration; how much more effective could they have been if they lasted longer? It seems that all of them could have lasted longer, if one of the fundamental spiritual and physical law was not broken – we have these earthen vessels, that were created with the need of much rest. Even the Lord rested on the seven day and we need to learn the law of the Sabbath rest. I do not say that we need to go back to the OT commandments, but there are some laws, from above, such as the physical law about our bodies needing regular rest. We can often point out specific problems that were behind either prematurely ending existing, or postponing coming revivals, just because the leadership, in the middle of the fire of revival neglected the rest, that we so need, and in which we were given the example by God Himself.. One of the most fundamental and important points for the leadership in revival may be to learn to rest in God and also offer rest to our body” [7]

7. Desire and searching for God during the night

Isaiah declared: “With my soul I have desired You in the night, yes, by me spirit within me I will seek You early; for when Your judgements are in the earth, the inhabitants of the world will learn righteousness.” (Is 26:9). Desire for God and the earnest seeking of His face leads us into God given sleep and into many night adventures with God. It is the directing of our character – soul and spirit – towards the living God. This desire is expressed by earnest and fervent seeking. In Hebrew, this same expression (esaharecha) means not only „fervently seek“ but also, „seek during dawn.“

What is your attitude when you wake up either in the night or early morning? What if God wants to speak to you? Ask the Holy Spirit if He wants to say something to you and if so, listen carefully. Maybe you will need to leave the bedroom for a while and go to the living room to have privacy. Have your Bible and notebook ready. Be ready in case that the Lord wants to speak to you at night. Listen my people I will speak (Psalm 50:7)

When we listen to His voice, such times with God give perspective to our lives and also a deeper understanding of the connectedness of the things of God. God will teach us His righteousness and we will also better understand His judgments.

Sleep that brings healing

In our hectic, hurried time, full of distraction, it is a common problem to have interrupted sleep (insomnia, nightmares and so on). Insomnia is medically defined as a state in which the patient has a problem with going to sleep. His sleep is interrupted, short and he has a feeling of not sleeping enough. According to various researches insomnia is effecting about 1/3 of the population [2]

It is not necessary to stress the importance and impact of sleep on our physical and emotional health, since it was ordained at the creation. The Word also speaks about a non voluntary rest (see Luke 25:1-2; 26:33-35; 2Pa 36:20-21) when all the longstanding neglect of our rest accumulates, and the body or the spirit becomes ill and looks for peace and rest. It is better to rest because we want to and not be forced to do it. Biblical principles which support and lead to a voluntary, refreshing rest, are surely the way to a healthy lifestyle and Godly health.

Not so long ago I became interested in an article entitled: Do you know that the sleep is a good ally in the fight against cancer. Quoting: According to the discovery of American scientists, sleep is an effective weapon in the fight against cancer. Sleep is responsible for the right hormonal balance in the body. The cycle of sleeping and waking is responsible for inducing the regular release of two important hormones – melatonin and cortisol.

Melatonin is produced in our brain while we sleep. It belongs to the so called antioxidants and acts in the body like a sponge, absorbing body-damaging molecules classified as free radicals which are attacking the inherited information of the DNA of the body molecules and can be responsible for producing cancerous mutations. In addition to that, melatonin acts like a brake on the production of oestrogen in the ovaries. There are indications that oestrogen may encourage the development of cancerous cells. In women working at night the production of melatonin is limited. Without the melatonin “brake” ovaries can produce the harmful oestrogen without limit, and this could endanger women who already have cancer of the breast or ovaries.

The second link between cancer and the lack of sleep is shown by scientist in Cortisol. This hormone regulates the immunogenicity of the body, especially by its influence on the production of molecules known as “natural killing cells”. Cortisol is especially secreted early in the morning. During the day its production goes down. When this cycle is interrupted the body may lose the ability to defend itself against malignant growths.

A few years ago I had a conversation with Victor Lorenzo, a man of God who experienced the transformation of four cities in Argentina through the power of evangelism and who was used by God in the performing of many miracles. We were discussing the healing ministry. I asked him what was his experience with people who have been healed by God. What kind of behaviour prevented them from losing this healing again after a later. How to retain the healing that was obtained by faith? His answer surprised me, in part, and has something to do with our study. In order to keep the healing that God gave, you must continue to pass it on. What you have, you should give, and those who give will continue to receive. And the second fundamental thing to keep your healing is not to go to sleep with the things of the enemy on your mind. This is like sleeping with your enemy, who is not your partner, but the devil.

Quoting Victor: A few years ago God said something interesting to me during the prayer time: “Your conscious life will determined what will happen in your unconscious life!. I did not understand what God meant so I asked Him to explain it to me. He said: What is the first thing you do every morning? And what is the last thing you do? Every morning you wake up and every evening you fall asleep. You wake up to conscious life, you live your day and then go to sleep and the time of not being conscious comes. The difference is that when you are conscious you are using your will but when you are unconscious you do not. God than said: “During the day you are using your will, you make decisions and that would influence what would happen with you when you are unconscious, when you sleep.”

I started to look and study in the Word passages that are speaking about this. I remembered a verse from the Word that was hanging above the bed of my parents. It was Psalm 4:8 – I will both lie down in peace and sleep for You alone, o Lord, make me dwell in safety. The Lord said: The way how you lay down will determine how you will sleep. When you finish your day in peace, you will sleep peacefully. When you go to sleep with other emotions they will determine how you will sleep.

I discovered that our bodies will tell us something about how we slept. They will tell with whom we slept (I mean spiritually). Because if you sleep with God, than He has a place in your life. You would be restored and His peace would rest on you. When you give place to the enemy he will torment you, you will be stressed and he would not let you rest. God wants you to sleep in peace, deal with the problems of the day and be fully aware of all your decisions.

Many times we complicate Christianity too much. In reality it is simple. It depends on you finding power for the day from the Lord every morning, and that will take you through the day. God does not want you to think about the past and live in guilt feelings. God does not want you to worry about the future and live in fear. He wants you to concentrate on how to live now. Your whole lifelong victory is being built up now through the victory of the present day.

I recommend that you read (maybe a few times) the transcript of the teaching of Victor Lorenzo. You can find it on www.juda.cz. On this website you will also find an audiotape [4].

As a conclusion I want to wish you „GOOD NIGHT!“

Ref.

[1] http://www.dobry-spanek.cz/spanek

[2] http://www.neurol.cz/info/epipaccz.htm

[3] Dan Drápal, Hledání a jistota / Seaking and Reliability, Život víry 1990, str.10

[4] Viz: http://www.juda.cz – part Audio

[5] Gordon Mac Donald, Uspořádej svůj svět / Ordering Your Private World, Návrat domů 2003, str. 173-174

[6] Rick Joyner, Vize o velké žni / The Vision of Great Harvest, Život víry 3/1994

[7] The Morning Star 2/2009, str. 35-36

[8] Zdroj: Idnes.cz; Bulletin Mamma Help 4/2009 dub

Tomas Korcak is pastor of Christian Fellowship Juda in Melnik, Czech Republic (www.juda.cz). Translation into English – Maria Luckhurst

James W. Goll

Věřím, že tento rok je rokem Božího Slova a Boha Slova! Je to doba, kdy bude v těle Kristově opět položen důraz na úřad učitele (Ef 4,11) či na Duchem svatým udílený dar vyučování (Ř 12,7). Jde o čas, kdy se uskuteční spojení Školy Ducha a Školy Slova. To je také důvod, proč jsem na počátku roku zveřejnil nejprve Program čtení Bible. Není nikdy pozdě na to začít!

S tímto přesvědčením ve svém srdci jsem se odebral na modlitby a požádal jsem Pána, aby mi dal verše pro rok 2012. K mému překvapení jsem vnímal, že Duch svatý položil důraz na následujících „12 Biblických veršů z Písma pro rok 2012 a další období“ právě s takovými souřadnicemi, jako jsou: 20,12; 10,12; 12,12 či 12,20. Doufám, že vás osloví tento poněkud netradiční způsob čerpání užitku z Božího slova.

1. Ex 20,12 – Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Potřebujeme pečovat o kulturu ÚCTY! Každý, kdo ctí druhé vyhrává a v takovéto atmosféře dochází také k úplně svobodnému plynutí Božího nadpřirozeného jednání!
2. Př 20,12 – Ucho, které slyší, a oko, které vidí, Hospodin učinil obojí. Dočkáme se obecenství s Bohem společně s větší rozmanitostí v prorocké službě, protože dojde k nárůstu pomazání jak u tzv.vidoucích, tak i u těch, kteří Pána slyší.
3. Ez 20,12 – Dal jsem jim také své soboty, aby se staly znamením mezi mnou a jimi, aby poznali, že já Hospodin je posvěcuji. Duch svatý v této době pokládá velký důraz na ODPOČINEK! Odpočinek bude nástrojem, díky kterému budou mnozí uzdraveni. Někteří budou povoláni do určitého období „odpočinku sabatu“, prodloužených prázdnin a slavení dne odpočinku.
4. Job 12,12 – Mezi kmety je moudrost a dlouhý život dává rozumnost. V období, do kterého se nyní posouváme, bude při rozhodování kladen velký důraz na službu v Duchu moudrosti (Iz 11,1-3) a na dar slova poznání (1K 12,8).
5. Za 12,10 – Vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma ducha milosti a úpěnlivých proseb. Pohledí na mě, na toho, kterého probodli, a budou ho oplakávat, jako se kvílí nad jedináčkem, budou nad ním hořce naříkat, jako se naříká nad prvorozeným. V roce 2012 dojde po celém světě k nárůstu modliteb za Izrael tak, jako nikdy v celé historii. To vše v přípravách na regionální konflikt na Středním východě, ke kterému by mohlo dojít v roce 2013 a dalších letech.
6. Mt 12,20 - Nalomený rákos nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nepřivede právo k vítězství. Zklamaní lidé dostanou čerstvou naději a hnutí za spravedlnost vstoupí do větší zralosti a bude mít větší vliv.
7. L 12,12 – Neboť Svatý Duch vás v té hodině naučí, co je třeba říci. Na mnohé lidi bude uvolněno spontánní vedení Ducha svatého. Závislost na čerstvém vedení Ducha svatého se stane nezbytností. Duch svatý se nám sám dá poznat jako náš Učitel.
8. J 20,12 – Uviděla dva anděly v bílém rouchu sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou. Dochází k nárůstu aktivity andělů v oblasti, kterou vidoucí rozeznávají v duchu. Lidé, kteří ještě nikdy neviděli anděly, zažijí setkání s anděly.
9. Sk 20,12 - Chlapce přivedli živého a byli velice povzbuzeni. Dojde k vytrysknutí probuzení kříšení mrtvých. Nebude omezeno pouze na „země třetího světa“, nárůst bude eskalovat po celém světě.
10. Ř 12,12 - V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. Poselstvím této hodiny je NADĚJE! Volání zní: „Nikdy se nevzdávej!“ V místních církvích se lidé navrátí do povolání přimlouvat se.
11. 1K 12,12 – Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jednoho těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus. Toto je kapitola tohoto roku! Opět nastává čas pro službu celého těla. Tak jako jsou obnovovány dary pětinásobné služby, nyní se chopí vesla „hnutí svatých“. Nyní je čas, aby každý člen církve sloužit v darech Ducha svatého!
12. 2K 12,12 – Znamení apoštola byla mezi vámi uskutečněna ve vší vytrvalosti znameními, divy a mocnými činy. Z tohoto verše jsem nadšený! Je to vrcholný verš ze všech těch, které mi Pán dal. Nyní jsou na scéně skuteční apoštolové, činící zázraky a divy, chodící v čistotě charakteru.

Chvála Pánu za to, že se bude v tomto roce Slova projevovat jako Bůh Slova. Kéž se v plnosti sblíží věky spolu s milostmi minulosti, kéž se přivedou v tomto čase do přítomnosti. Věřím, že těchto 12 Biblických veršů pro rok 2012 a další období pro vás bude požehnáním!

S velkým očekáváním! James W. Goll

Tomáš Korčák

Ježíš řekl kananejské ženě podivuhodný výrok. Označil uzdravení a osvobození od démonů doslova jako chléb dětí (Mt 15,26; Mk 7,27; Kraličtí: chléb synů). To znamená dvojí: především, že to je dar pro smluvní Boží lid, ale také, že to je dar pro ty, kteří mají vlastnosti dětí – tedy především jednoduchost a důvěru jako děti. Potřebujeme se naučit chodit v Božím království jako dospělí synové a dcery, kteří vstupují do svého dědictví (viz Ga 4,1-7). Dospělí synové nejsou dětinští, ale v určitých aspektech jednají jako děti.

Apoštol Pavel o sobě vyznává: Když jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě. Když jsem se stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí. (1K 13,11) Také druhé vyzývá: Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí. (1K 14,20) Bůh nám dává patero služebností (apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele), abychom dospěli v dospělého muže a nebyli již více jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení (Ef 4,13.14). Tedy odmítáme být infantilní – dětinští lidé.

Pán Ježíš po vyslání dvanácti učedníků vyslal dalších sedmdesát dva (L 10,1-22; některé překlady uvádějí sedmdesát). Je možné, že to již byli učedníci Dvanácti – na každého šest. Také oni šli po dvou do každého města a místa, kam měl Ježíš sám jít. Připravovali mu tak cestu. Ježíš je vyzval, aby poprosili Pána žně o vyhnání dělníků na svou žeň a dále aby uzdravovali nemocné a hlásali Boží království. Když se těchto sedmdesát dva vrátilo ze svých cest, měli velikou radost a Pánu oznamovali, že i démoni se jim poddávali v jeho jménu. Nejen že uzdravovali nemocné, ale i vyháněli démony stejně jako Dvanáct.

Ježíšova reakce byla podivuhodná. Nejprve potvrdil satanovu porážku a autoritu učedníků: Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží. (L 10,18-19) Dále nasměroval radost a sebevědomí učedníků na skutečný zdroj: Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. (20) Strom roste z vláhy, kterou čerpá v podzemí. Neroste z ovoce.

Nakonec se Pán rozveselil a zajásal v Duchu svatém. Některé překlady uvádějí, že dokonce poskočil či tancoval radostí. Začal chválit Boha pro nás klíčovou modlitbou: Velebím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. (21-22)

Moudří a rozumní jsou lidé, kteří jsou moudří ve svých vlastních očích (viz Př 3,7; 26,12; 28,11; Iz 5,21; Ř 12,16; 1K 3,18; L 18,9-14). Jsou to též lidé intelektuálně domýšliví, kteří povýšili svůj rozum nad Boží slovo. I v církevních kruzích najdeme mnoho takových lidí a musíme jednat ve vlastních životech a poddávat svoji duši a mysl znovuzrozenému duchu, kterého každý den plníme Božím slovem a Duchem svatým. Nejde jen o extrém liberální teologie, ale i o evangelikální a charismatický „racionalismus“, který nevěří, že u Boha je všechno možné.

Co před těmito „přemoudřelými a všemu rozumějícími“ lidmi nebeský Otec skrývá? Z kontextu zcela jasně vyplývá, že to je služba v moci divů a zázraků. Otec před nimi skrývá moc Božího království, která se projevuje v uzdravování nemocných, ve vyhánění démonů a proměně životů. Tuto moc naopak zjevuje či doslova odhaluje nemluvňatům. A ještě to jednou dotvrzuje slovy: Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. Toto skrývání před pyšnými a odhalování před pokornými se Bohu velice líbí. Cílem toho všeho má být osobní zjevení Otce i Syna.

Podobně se Ježíš modlí i u Matouše 11,25-30 a navazuje výzvou, aby všichni k němu přišli a u něj odpočinuli. To je též popis těch maličkých či nemluvňat. Jsou to lidé, kteří se učí od Pána jeho tichosti a pokoře v srdci. Jsou to lidé, kteří chodí po Božích cestách a skrze jednoduchou dětskou důvěru nalézají odpočinutí pro své duše.

Pojďme se ještě dále podívat na Ježíšovo dávání dětí za náš příklad: V tu hodinu přistoupili učedníci k Ježíšovi a říkali: „Kdo je tedy největší v království Nebes?“ Ježíš přivolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám: Neobrátíte-li se a nestanete-li se takovými jako děti, jistě nevejdete do království Nebes. Kdo se tedy pokoří jako toto dítě, ten je největší v království Nebes. A kdo přijme jedno takové dítě na základě mého jména, přijímá mne.“ (Mt 18,1-5) Máme se obrátit, pokořit a stát takovými jako jsou děti. Být jako děti je tedy cestou pokory pro dospělé.

Dále: A přinášeli k němu děti, aby se jich dotkl. Učedníci je však pokárali. Když to Ježíš uviděl, zamrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takových je Boží království. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevstoupí.“ A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a svolával na ně požehnání. (Mk 10,13-16) Boží království patří lidem s určitými vlastnostmi dětí a Boží království máme přijímat jako děti. Je to především dětská jednoduchost, pokora a důvěra.

Podívejme se však podrobněji na jednání dětí. Jaké si tedy máme osvojit postoje a vlastnosti od dětí?

1. Děti nejsou nezávislé a soběstačné – potřebují otce a matku. Pokora se projevuje tím, že jsem zcela závislý na svém nebeském Otci. Dítě nedělá vše samo.
2. Děti věří a důvěřují svým rodičům – proto jsou bezstarostné a uvolněné. Děti vědí, že se nemusí starat o budoucnost. Rodiče se o ně postarají.
3. Děti se nechávají obdarovávat – zadarmo bez snahy dary odčinit či odplatit. Bez problémů od rodičů přijímají dárky.
4. Děti znají své vlastní meze jako samozřejmost a přijímají je. Děti vidí své meze a nemají z toho mindráky či neurotické potíže, protože znají své rodiče. Otec umí všechno, to jim dává jistotu. Mám-li nějaké omezení, ihned jdu za tátou.
5. Děti umí přiznat svoji slabost. Jsou bezprostřední a jednoduché.
6. Děti znají své rodiče a postava rodičů pro ně skýtá bezpečí. Děti se samy nechrání, nechávají se ochraňovat od rodičů.
7. Děti jsou malé a nevýznamné (v pohledu tohoto světa), ale přece milované. Milované dítě zdravě roste, avšak nemá zájem předčasně vyrůst.
8. Děti se často radují z malých a bezvýznamných (v pohledu tohoto světa) věcí.
9. Milované děti ctí své rodiče a poslouchají je. Ví, kde jsou doma i po výprasku. Milované děti zůstávají u svých rodičů.
10. Děti se učí a napodobují své rodiče.

Tyto postoje ve vztahu k nebeskému Otci nás otevírají pro proměňující moc Božího království. Nesmíme je ignorovat, jinak nám budou určité věci zahalené a skryté. Tato dětská pokora a jednoduchost přináší zdraví jak nám, tak i skrze nás do našeho okolí.

Zásadní vliv naší vnitřní jednoduchosti na naše tělo ukazuje Ježíš v následujících slovech: Nejprve nás vyzývá, abychom si shromažďovali poklady v nebi, neboť kde je náš poklad, tam bude i naše srdce (Mt 6,19-21). Poté říká: Lampou těla je oko. Je-li tvé oko čisté (doslova: jednoduché, prosté), celé tvé tělo bude plné světla. Ale je-li tvé oko špatné, celé tvé tělo bude tmavé. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota! (22-23)

Tvoje jednoduchost myšlení a celé tvé duše, která se projevuje ve tvém vidění tvého okolí a tvých bližních, má veliký vliv na celé tvé tělo. Tvoje jednoduché vidění podobné tomu, které mají děti, způsobuje, že pak celé tvé tělo je plné uzdravujícího světla. Na paprscích Slunce spravedlnosti je uzdravení a zdraví (viz Mal 3,20). Ježíš u Lukáše ještě dodává: Jestliže je tedy celé tvé tělo světlé a nemá žádnou část tmavou, bude celé tak světlé, jako když tě lampa ozařuje svým jasem. (L 11,36) Podmínkou je mít jednoduché, přímé, prosté či čisté oko – tedy správný pohled na sebe, druhé, svět a Boha.

Naopak špatné (Kraličtí: nešlechetné) oko, které se projevuje závistí, žárlivostí, povýšeností, zlobou, nenávistí, podezřívavostí nebo jakoukoliv jinou temnotou, působí také na celé naše tělo. Tato složitost v myšlení a vidění našeho okolí vychází z pýchy. Čím více se však pokořuješ, tím více se stáváš jednoduchým.

Máme-li jako křesťané vydávat do svého okolí světlo, potřebujeme se proměňovat do jednoduchosti. Náš Bůh je velmi jednoduchý i když stvořil tak složitý vesmír. Zkoumej Ježíšova slova a zjistíš, jak jsou geniálně jednoduchá. Evangelium je jednoduché a je určené pro jednoduché lidi. Bůh však nemá již jiné – složité evangelium pro složité lidi. Proto je potřeba se stát jednoduchým, aby moc evangelia mohla působit. Jednoduchost není hloupost, ale Boží vlastnost, ke které jsme všichni vyzýváni.

O farizeích je řečeno: Když pozorovali Petrovu a Janovu otevřenost a shledali, že jsou to lidé neučení (řecky: agrammatoi) a prostí (řecky: idiótai), žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem. (Sk 4,13) Skrze tyto jednoduché lidi se šířilo Boží království v moci Ducha svatého.

To se plně shoduje se slovy velmi vzdělaného apoštola Pavla: Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu. … Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit. (1K 1,19.27-29) Bůh není proti vzdělání, ba naopak. Protiví se však pyšným!

Na závěr přijměte Ježíšovo vyslání do tohoto světa šířit evangelium Božího království: Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí jako holubice. (Mt 10,16) Buďte prostí, bezelstní, ryzí a jednoduší, tak se bude skrze vás šířit uzdravující a osvobozující moc Ducha svatého. Všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě. (Fp 2,14-15)

Stephen Kendrick & Alex Kendrick

„Vroucně se navzájem milujte bratrskou láskou, v prokazování úcty předcházejte jeden druhého.“ (Ř 12,10)

Žijeme ve světě, ve kterém je člověk fascinován sebou samým. Kultura, která nás obklopuje, nás učí, abychom se soustředili na svůj vzhled, na své pocity a na své osobní touhy jakožto nejvyšší priority. Cílem, jak se zdá, je dosáhnout co nejvyšší možné úrovně štěstí. Nebezpečí tohoto způsobu myšlení se však stane až bolestně zjevným, podíváme-li se dovnitř manželských vztahů.

Pokud by mělo existovat slovo, které ve své podstatě znamená pravý opak lásky, bylo by to sobectví. Bohužel je to sklon, který si každý z nás neseme s sebou už od narození. Lze to vidět na tom, jak malé děti jednají, a často i na tom, jak i dospělí lidé špatně zacházejí jeden s druhým. Téměř každý hříšný skutek, který byl kdy vykonán, lze vztáhnout k nějaké sobecké motivaci. Sobectví je rysem našeho jednání, který na druhých nesnášíme, ale u sebe jej omlouváme. A přeci není možné, abyste poukazovali na tolik různých způsobů, jakými se váš partner chová sobecky, aniž byste přiznali, že i vy jste sobeckého jednání schopni. To by bylo pokrytecké.

Proč klademe tak nízké nároky na sebe samé, zatímco od našich partnerů očekáváme jen to nejlepší? Odpovědí je hořká pilulka, kterou je třeba spolknout: Jsme sobečtí.

Jestliže manžel své ženě předhazuje pouze své zájmy, potřeby a priority, pak to je známka sobectví. Jestliže si manželka neustále stěžuje na to, kolik času a energie věnuje tomu, aby uspokojila potřeby svého muže, pak to je známka sobectví. Avšak „láska nehledá svůj prospěch“ (1 K 13,5). Milující manželé a manželky – ti, kteří se těší z plného smyslu svého manželství – se zaměřují na to, aby dobře pečovali o onu druhou chybující lidskou bytost, se kterou se rozhodli sdílet svůj život. A to proto, že skutečná láska hledá cesty, jak druhého přijímat, jak vůči němu říkat „ano“.

Jedním z paradoxů sobectví je, že dokonce i nějaká ušlechtilá akce může být sobecká, jestliže její motivací je zasloužit si svá práva nebo vysloužit si odměnu. Jestliže uděláte dokonce i nějakou velmi dobrou věc za tím účelem, abyste pokoutně zmanipulovali svého partnera k nějakému pro vás prospěšnému jednání, stále jednáte sobecky. Základní dělicí čára leží zde: buď svá rozhodnutí děláte z lásky k druhému, nebo ze sebelásky.

Láska není nikdy spokojena, pokud nezakouší blaho či prospěch druhých. Nemůžete jednat zároveň ze skutečné lásky a zároveň ze sobectví. Jestliže se rozhodnete milovat svého partnera, pak to také znamená, že jste se rozhodli říci „ne“ něčemu z toho, co byste si přáli vy sami, abyste mohli říci „ano“ tomu, co potřebuje on. Štěstí svého partnera zde kladete nad své vlastní. To neznamená, že nikdy nemůžete prožívat vlastní štěstí. Pouze nepopřete štěstí toho druhého kvůli tomu, abyste vy sami byli šťastni.

Láska tedy vede ke vnitřní radosti. Jestliže na první místo kladete spokojenost svého partnera, vyplývá z toho vnitřní naplnění, které nemůže být znásobeno jakýmkoli sobeckým jednáním. Toto vnitřní naplnění je přidanou hodnotou, kterou vytváří Bůh a rezervuje ji pro ty, kteří druhým prokazují opravdovou lásku. Pokud se zřekneš svých práv ve prospěch svého partnera, získáš šanci osvobodit sám sebe pro odkrytí hlubšího smyslu manželství.

Nikdo vás nezná tak dobře, jako váš partner. A to také znamená, že nikdo jiný nerozpozná rychleji změnu ve vašem chování, když vědomě začnete obětovat svá chtění a přání ve prospěch naplňování jeho či jejích vlastních potřeb.

Jestliže vám obětovat své vlastní touhy ve prospěch vašeho partnera připadá tvrdé, pak možná budete mít se sobectvím problém hlubší, než jste možná ochotni si připustit.

Položte si následující otázky:

• Skutečně si přeji to, co je nejlepší pro mého manžela či pro moji manželku?
• Chci, aby můj partner cítil, že ho miluji?
• Věří můj partner tomu, že mám na mysli jen to, co je pro něj nejlepší?
• Vnímá mě můj partner jako toho, kdo mu vždy vychází vstříc jako první?

Ať se vám to líbí nebo ne, v očích těch, kteří vás obklopují, a především v očích vašeho partnera, máte určitou „reputaci“. Avšak je to reputace milujícího člověka? Uvědomte si, že i váš partner je postavený před podobně náročný úkol milovat sobeckého člověka – vás. A tak se rozhodněte, že to budete vy jako první, kdo vůči němu začne projevovat skutečnou lásku. A mějte při tom oči otevřené dokořán. Až pak bude vše řečeno a vykonáno, budete mnohem naplněnější oba.

„Nic nedělejte ze soupeření ani z ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe“ (Fp 2,3).

DNEŠNÍ ÚKOL

Jestliže něčemu věnujete svůj čas, energii a peníze, stává se to pro vás důležitějším. Je těžké přinutit se, aby vám záleželo na něčem, do čeho neinvestujete. Kromě toho, že se dále budete zdržovat negativních komentářů, kupte dnes svému partnerovi něco, čím mu dáte najevo, že jste na něj dnes mysleli.

Poznamenejte si splnění dnešního úkolu. Jaký dárek jste pro svého partnera vybrali? Co se stalo, když jste mu jej předávali? Jak jej přijal? Jak jste se při tom cítili vy sami?

„Vždyť kde je závist a soupeření, tam je zmatek“ (Jk 3,16)

Toto je jedna ze 40 výzev lásky obsažených v knize Výzva lásky od Stephena & Alexe Kendricka vydal Návrat domů 2011. Tato cesta obnovy či povzbuzení manželství je mistrně popsána ve filmu V jednom ohni (Fire proof), který je možno s českým dabingem stáhnout na adrese: http://www.uloz.to/11955242/v-jednom-ohni-2008-cz-dab-avi (http://movie-library.cz/film/246107-v-jednom-ohni/ )

A. Gene Veal

„Naslouchej tak, abys byl vyslyšen.“ – C.H. Spurgeon

„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li mé výroky ve vás, požádejte, oč chcete, a stane se vám.“ (J 15,7)

„Zapamatujte si dobře, že musíme slyšet Ježíše, pokud očekáváme, že nás vyslyší. Pokud nemáme otevřené uši pro Krista, on nebude mít otevřené uši pro nás. Přesně tak, jak slyšíme, budeme i vyslyšeni. A navíc to, co slyšíme, musíme zachovat, musíme v tom žít a musíme to použít pro náš charakter jako mocnou sílu. Musíme přijmout pravdy, které Ježíš učil, nařízení, které vydal a práci Ducha svatého, který je v nás. Jinak nebudeme mít zastání u trůnu milosti. Představ si, že bychom přijímali všechna slova našeho Pána a ta slova by v nás zůstala – jaké možnosti by se nám otevřely! Naše vůle by se mohla projevovat v modlitbách, protože jsme se už předtím poddali Pánovým přikázáním. Proto Elijáš obdržel klíče od nebe a dokázal zavřít nebeské mraky. Jeden takový muž má hodnotu tisíce obyčejných křesťanů. Toužíme se pokorně přimlouvat za naše církve a svět a jako Luther můžeme mít něco, co je od Pána? Pokud ne, musíme otevřít svoje uši pro hlas toho Nejmilejšího, pro poklad v jeho slovech a důsledně je poslouchat. On chce vyslyšet každého, kdo se k němu bude poctivě modlit.“ – C.H. Spurgeon „Šeková knížka banky víry“

Slyšení Boha

Nebudu přehánět, když řeknu, že mnoho křesťanů se cítí ohroženo myšlenkou, že by k nám Bůh dnes mluvil. Proč tomu tak je? Mají představu, že Bůh je uvězněn v naší teologii, věří, že mají klíč k poznání Boha ve svých doktrínách a leze jim na nervy, když někdo svědčí o tom, jak Bůh k někomu mluvil v práci, v církvi nebo vedle jejich domu. Rádi se učí o Boží existenci a jeho vlastnostech, ale ukažte mi teologický seminář, kde by se vyučovalo o tom, jak slyšet Boží hlas. Nebyl by to velice kontroverzní seminář? Proti takové subjektivitě by se bojovalo. Proto taková vyučování neexistují. Taková zanedbání ovlivňují naše kázání a vyučování v našich sborech. Vede to k představě, že Bůh je kdesi vzdálen, a není mezi námi.

Je normální, že Bůh mluví ke svým lidem. Když máš problémy, mělo by být pro tebe normální očekávat, že Bůh k tobě pošle své služebníky. On ti pomáhá. Pro Boha je normální, že bude potěšovat tvoje srdce a mluvit k tobě tak jasně, že budeš uprostřed zkoušky a přesto budeš směle prohlašovat, co ti Bůh říká, nebo dělat, k čemu tě Bůh povede. Celé Písmo o tomto svědčí. Přemýšlej nad Elijášem, Davidem, Nátanem, Ezdrášem, Jeremjášem, Ozeášem, Izajášem. Přemýšlej nad tím, jak Bůh vedl Filipa, aby se setkal s etiopským dvořanem. Přemýšlej nad Priscilou a Akvilou, jak osvítili Apolla. Přemýšlej nad Janem na ostrově Patmos. Bůh mluví ke svým lidem a skrze ně.

Někteří lidé se bojí otevřít pro duchovní svět. Jenom zmínka slova meditace a otevření se pro neviditelné, je šokuje. Bible má mnoho co říci těm, kteří mají strach ze zlého. Strach by nás neměl motivovat v tom, co budeme nebo nebudeme dělat. Kdykoli se Boží lidé setkali s andělem, nejdříve jim bylo řečeno, aby se nebáli. Je přirozené se bát nadpřirozena. Ale Duch svatý v nás přebývá. Už dávno je na naší palubě. Jak s ním budeme budovat vztah?

Komu nasloucháme?

Kdybychom měli přítele, který je historikem studujícím George Washingtona, velice by nás zajímala fakta, která by odkryl o jednom z našich slavných předků; ale kdyby tentýž člověk přišel a řekl nám: „Když jsem dnes ráno mluvil s Georgem…“, okamžitě bychom o něj měli obavy. George Washington je mrtev. Ježíš je však živý.

Bůh je velký komunikátor

V Bibli jsou dvě pravdy, které nikdo nevysvětlil. Vždycky se považovaly za přirozené. První je věčná existence Boha; druhou pravdou je fakt, že Bůh mluví. Mezi Bohem a člověkem je nerozpojený řetězec komunikace v celé Bibli, ale nikdy se o tom nediskutuje ani se tato věc nedokazuje, je tomu prostě tak. Všechno, co existuje, vzniklo z hlubin ničeho a skrze Boží hlas. Na konci stvoření Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Ať už to znamená cokoli, určitě to znamená, že Bůh stvořil člověka se schopností mluvit a Bůh na samém počátku představuje sebe jako někoho, kdo vytváří hlas, kdo je komunikátorem. On – velký komunikátor – oslovuje menšího komunikátora – člověka.

Zastavil ses někdy a položil sis otázku: „Kdo vlastně jsem?“ Většina lidí pátrá po smyslu existence. Ale málokdo žasne nad tím, že máme prostředek, jak věcem přijít na kloub: řeč. Vrať se zpět k událostem v zahradě Eden a podívej se na to, proč jsme byli stvořeni – abychom komunikovali s Bohem. Když Bůh stvořil člověka, první věcí, kterou spolu dělali, byla řeč. Měli spolu rozhovor. Poté, co člověk zhřešil, Bůh přišel k Adamovi a Evě, kteří stále chápali, co jim říká a stále dokázali odpovídat. I když došlo k pádu, tento aspekt vztahu s Bohem zůstal. V celé Bibli jsou lidé, kteří mluvili s Bohem a on jim odpovídal. Někdy byla jejich reakce radost, někdy zlost. Když Bůh promluvil k Mojžíšovi, on mu oponoval. On je skutečný; my jsme také skuteční. Ať už se na věc podíváš jakkoli, Bible nikde nepopisuje lidi, kteří by prožívali pouze éterické myšlenky; to, co se dělo, byla jasná, autentická komunikace mezi Stvořitelem a stvořením.

Mnoho bylo řečeno

Co Bůh tedy řekl? Máme mnoho uchováno z toho, co Bůh řekl Adamovi a Evě a jejich potomkům; mnoho z těchto slov bylo napsáno pro nás, ale mnoho z toho, co Bůh předal lidem v Bibli, citováno není. V Genesis je psáno, že Enoch chodil s Bohem. Vzpomínáte si na to, že Enoch měl dítě, které se jmenovalo Metuzalém? To jméno poukazuje na to, že Bůh mluvil k Enochovi, když spolu chodili, protože slovo Metuzalém znamená „když zemře, přijde“. Jméno mělo zřejmě říci to, že když Metuzalém zemře, přijde potopa. Bůh tedy musel Enochovi mnoho předat, když měl syna s takovým jménem. A docela jistě Metuzalém, který žil nejdelší život na zemi, zemřel těsně předtím, než přišla potopa.

Přemýšleli jste někdy nad tím, kde Noe vzal plány na stavbu archy? Nějakým způsobem mu Bůh předal návrhy. To je komunikace: obdržet přesné rozměry plavidla, které nikdo předtím nestavěl a které by odolalo rozsahu potopy popsané v Bibli. To je něco úžasného!

Je metoda přenosu slov mystická? Abraham nebyl mystikem. Lidé, ke kterým Bůh v Bibli mluvil, nepocházeli z nějakého abstraktního prostředí. Byli to obyčejní lidé. Bible je kniha pro pozemšťany; mluví k nám tam, kde žijeme. Abraham byl obchodník; velice úspěšný, byl to nomádský pastevec. Pohyboval se na běžných obchodních cestách na Středním Východě. A Bůh si vyvolil Abrama a začal k němu mluvit. Nejdříve k němu promluvil v kaldejském městě Ur. Bůh mu řekl, že ho zavede do jiné země; řekl mu, že bude mít dítě; řekl mu, že skrze jeho potomky bude požehnána celá země. Abraham přizpůsobil celý svůj život tomuto vnitřnímu hlasu. Bůh vstoupil s Abrahamem do smlouvy. Člověk nemůže vstoupit do smlouvy s myšlenkou. Smlouva se dá uzavřít pouze s druhou osobu.

Jákob je posledním člověkem, o kterém bychom mohli říct, že byl mystikem. Koupili byste si od něj ojeté auto? Ne od Jákoba, takového podvodníka. Ale Jákob byl člověkem s touhou po Bohu ve svém srdci. Nejprve Bůh navštívil Jákoba ve snu, Jákob později s ním bojoval. Celý život se Jákob soustředil na slyšení Božího hlasu.

Bůh mluvil k Jákobovu synu, Josefovi, ve snech. Co bys řekl na to, kdyby za tebou přišel tvůj šestnáctiletý syn a u snídaně ti řekl, že měl v noci sen, ve kterém se mu celá rodina klaněla. To se stalo v Jákobově rodině. Bůh mluvil k tomuto šestnáctiletému chlapci skrze sny a mluvil k němu po celý život, i když stál před faraónem. Faraón na to reagoval takto: „Nikdo není jako tento muž, ve kterém přebývá duch Boha.“ Josef mluvil s Pánem.

Ježíš je živý; co jiného bychom čekali? Ananiáš užasl nad tím, co mu Bůh řekl. Ananiáš slyšel Boha. Skrze jeho poslušnost se Saul naučil to, co Bůh pro něj připravil. Na apoštolově příkladu se pak také můžeme naučit věřit tomu, co Bůh řekl.

Pak tu máme událost, kdy Bůh zjevil něco téměř nepřijatelného Petrovi. Petr byl dobrý ortodoxní Žid. Učili ho, že nemá mít nic společného s pohany. Bůh přišel během toho, co se Petr modlil v Duchu svatém a skrze kombinaci vize a přímé komunikace, řekl Petrovi, že má navštívit dům pohana. Boží hlas odvál všechny Petrovy předsudky a poslal ho do Kornéliova domu.

Kniha Skutků je plná situací, kdy Bůh mluvil ke svým lidem. Během důležitého setkání v Jeruzalémě, po velké rozepři, se starší a diakoni usmířili skrze Ducha svatého a bylo to zapsáno do jejich církevního protokolu. Církev v Jeruzalémě napsala „bratřím z pohanů“ a říká: „Zdálo se dobré nám a Duchu svatému, abychom na vás nevkládali větší břemeno než je nezbytně nutné…“ Díky jeho přítomnosti mezi nimi činili rozhodnutí, které ovlivnilo směr historie křesťanské církve. Duch svatý byl hlavním účastníkem jejich setkání. Takto pracovali. Pouze o tom podávám zprávu.

Jak se to může dít?

Když Bůh mluví, tak to víš ve svém duchu, protože on mluví k našemu duchu. Nemusíš si to vsugerovat; Bůh to dělá sám. Bůh je iniciátorem. Neexistuje žádný oficiální mechanický prostředek, skrze který by Bůh mluvil. Studiem Bible zjišťujeme, že mluvil mnoha způsoby. Bůh mluvil například skrze anděly, keř, osla, manžele, rouno, hrom, ženy, proroky, vítr, pergamen, vize, sny, a tajemného kněze jménem Melchisedech. Jeho hlas je popisován jako tichý, jemný šepot, ale i jako hukot vody. Je zajímavé se podívat na každou zkušenost mezi Bohem a člověkem, ke kterému mluvil a zjistíme, že každý člověk v těchto případech věděl, že k němu mluví Bůh.

Většina knih proroků začíná frází: „Stalo se slovo Hospodinovo…“ Často je zaznamenáno, kde se to stalo a v jakém roce a komu, ale nemluví se o tom, jak se to stalo. Téměř je to jako nevyslovené pochopení skutečnosti, že způsob, jakým osobně slyšíme Boha nemusí být popsán. Způsob, jakým k nám Bůh mluví, není to, co máme hledat. Důležité je to, co nám říká.

Kdy mluví?

Když jsi ponořen do Božího slova a poznání Boha a čekáš na něj, on se ti dá poznat. To, o čem mluvím, je jeho přítomnost. Ne pouze emocionální zkušenost, která ukazuje na to, že je s námi, ale on sám, který se manifestuje ve své přítomnosti. Když v něm zůstáváme, on přichází a dává nám poznat svoji přítomnost. Bůh nás nejdříve udiví svojí svrchovaností. Jakmile jsme připraveni v pokoře slyšet jeho hlas, přichází k nám na osobní rovině. Mluví k nám slova moudrosti, nasměrování, potěšení, ujištění a síly. Zjišťujeme, že všechno to, co potřebujeme přichází od něj, nikoli od nás nebo z jiného zdroje. On nám dokazuje, že je s námi. Jeho přítomnost mluví k našemu duchu, stejně jako mluvila po vzkříšení. I když věděli, že odešel, cítili, že je s nimi.

Jak máme poslouchat, když mluví?

Musíme mít postoj dětské otevřenosti. Vzpomínáte si na malého Samuele? Abychom mohli mít funkční obecenství s živým Bohem, musíme si vytvořit zvyk ztišení se. Nemůžeme Boha slyšet, jestliže je uvnitř nás veliký hluk. On nemluví k našemu tělu nebo našim emocím. Musíme se naučit ztišit se a poznávat Boha. Ježíš řekl, „zavři se ve svém pokojíku“. V našem srdci existuje „pokojík“, kde můžeš zavřít dveře, zatímco život kolem tebe plyne dál. A častokrát, jakmile zavřeš tyto dveře, uvidíš směr, kterým se máš ve svém životě dát. Musíš se naučit být v Boží přítomnosti. Můžeš tvrdit, že Bůh je všude, aniž bys byl v jeho přítomnosti tam, kde právě jsi. K tomu potřebuješ ztišení. Musíme na něj čekat, uctívat ho, vyznávat, že po něm toužíme, ne pouze po jeho požehnání. Je to on, po němž toužíme, nejen zkušenost hovoru s ním.

Jak rozlišíme mezi našimi vlastními myšlenkami a jeho hlasem? Když se ztišíme, přichází mnoho myšlenek. Naším úkolem je slyšet jeho hlas uprostřed těchto myšlenek. Je to jako naladění rádia na určitou frekvenci, musíš ignorovat celou řadu statických a podivných hlasů, které se do toho mísí a nastavit se na ten, který hledáš. On mluví, my pouze někdy neposloucháme. V práci se trápíš nad nějakým problémem a potom přijde Bůh a ty znáš řešení. Víš to, protože ti to řekl. On ti dává moudrost, která je větší než tvoje vlastní. Jsou chvíle, kdy jsi v depresi, zdá se, že neexistuje východisko, ale on je tam. Stejně jako byl s Pavlem. On promluví Slovo a najednou pokoj, který převyšuje všechno poznání, naplní tvoje srdce. Ve tvé situaci se nic nezměnilo, ale ty jsi dostal jeho pohled na věc, učíš se jako Pavel zvládat s Bohem každou situaci.

Jak se na něj naladíme?

Pokud máme Boha jasně slyšet, musíme si rozvinout zvyk meditovat nad jeho Slovem. Musíme se ponořit do Písma, založit svoje přemýšlení na jeho Slově, naplnit se jeho Slovem; nechat jeho živou vodu, aby obmyla naši mysl od světského zkreslení reality. Potom, když k nám mluví skrze svoje Slovo, naše mysl je připravena slyšet to, co nám říká.

Boží slovo je živé, činné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a je schopné rozsoudit myšlenky a postoje srdce. (Žd 4,12) Tato slova popisují Ježíšovo jednání s námi skrze Boží slovo. První zkouškou toho, zda jsem slyšel Boha mluvit, je porovnání s psaným Slovem. První důležitá otázka musí znít takto: Je to v souladu s psaným Božím slovem? Je to v rozporu s tím, co již Bůh řekl? Pokud to je v rozporu s Písmem, není to z Boha.

Pavel napsal několik tvrdých slov na adresu Galatských: Ale i kdybychom vám my nebo sám anděl z nebe zvěstoval v evangeliu něco jiného než to, co jsme vám zvěstovali, budiž proklet! Jak jsme řekli dříve, i nyní říkám znovu: Jestliže vám někdo zvěstuje jako evangelium něco mimo to, co jste přijali, budiž proklet! (Ga 1,8-9) Ve verši 9 opakuje stejnou věc. Dvakrát ve dvou verších. Když nás navštíví andělé, nemáme zahodit Bibli a přijímat všechno, co řeknou. Raději bychom měli říci: „Posaď se tady, anděli, počkej, než to, co jsi mi řekl, porovnám s Písmem.“ Boží slovo je konečným Slovem. Pokud to, co slyšíme nekoresponduje s Božím slovem, není to z Boha. Venku je víc duchů než pouze Duch svatý.

V tomto světě máme chodit pod vedením Ducha svatého. Bez jeho ochrany, můžeme sejít na scestí. Můžeme se dopouštět mnoha hříchů. Každý zmatený samorostlý křesťan je v tomto stavu proto, že ignoruje psané Boží slovo. Naslouchat Božímu hlasu neznamená hledat speciální mimobiblická zjevení. Pokud to, co slyšíme je skutečně Bůh mluvící k našemu srdci, potom to bude v souladu s jeho psaným Slovem. On nám bude ukazovat biblické principy v naší konkrétní situaci. Ježíš byl nasycen Božím slovem. Neustále ho citoval. V tomto i v dalších věcech je naším vzorem.

Mluví tedy vůbec Bůh i mimo psané Boží slovo? Pokud zvážíme, že jsou země, kde je Bible zakázána, potom si troufám tvrdit, že Bůh má cesty, jak mluvit ke svému lidu v těchto těžkých obdobích. Oni Bibli nemají. Ale není to zajímavé, že právě lidé, kteří slyšeli Boha poprvé bez Bible, jsou ochotni riskovat svoje životy, aby se mohli k Bibli dostat? Bůh se jim zjevuje skrze svého Ducha. Pokud k nám Bůh mluví, ať už skrze vnitřní hlas, nebo učitele, nebo okolnosti, kolektivně nebo individuálně, všechno cokoli slyšíme musí být v souladu s jeho živým, objektivním Slovem.

Náš vztah s Bohem se vyvíjí. Během naší cesty s ním, jsou chvíle, kdy nevíme, kam jít a jakým směrem se ubírat. Jak Izajáš řekl: A na vlastní uši uslyšíš za sebou říkat: To je ta cesta, po ní jděte, ať se dáte napravo nebo nalevo. (30,21) Ať odbočíš napravo nebo nalevo, slyšíš jeho hlas vedle sebe. Tak vypadá cesta s ním. Běž dál, choď s ním. Toto ti dnes říká. Taková je cesta křesťana.

Pokoj Kristův ať rozhoduje (nebo: vládne) ve vašich srdcích. (Ko 3,15) Nakonec musíme mít potvrzení jeho pokoje. Kdykoli Bůh mluví, i kdyby nás napomínal, vždycky je v tom Boží pokoj. Boží pokoj funguje v našem srdci jako soudce. Takto poznáme, že to, co slyšíme, je od něj. To, co říká, doprovází jeho pokoj. Někdy se pro tebe otevře příležitost, ale ty nemáš vnitřní potvrzení, že bys ji měl využít. Zastav se. Tvůj pokoj je narušen. Čekej na jeho pokoj, který ti řekne: O.K. jdi do toho, nebo nepřijímej to. Pokud budeš chodit s ním a dělat rozhodnutí, nech ať je rozsuzuje jeho pokoj. Ať Boží pokoj vládne ve vašem srdci během toho, co se učíte slyšet jeho hlas. Bůh vám žehnej v plném poznání toho, kým jste v Kristu.

Zdroj: www.prepareinternational.org

Dan Drápal

Když byli synové Izraele v pustině, našli muže, který sbíral v sobotní den dříví. Ti, kdo ho našli, jak sbírá dříví, ho přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé pospolitosti. Nechali ho u stráže, protože nebylo rozhodnuto, co se s ním má dělat. Hospodin řekl Mojžíšovi: Ten muž bude jistě usmrcen! (Nu 15,32-35)

Neříkejte, že s tímto biblickým textem nemáte problém. Trest smrti za sbírání dříví v sobotu? Nehumánní bigotnost nejhoršího kalibru! Nemělo by se takové čtení zakázat? Byli lidé, kteří už s tímto nápadem přišli. Já jsem ale ctitelem Kristovým, a vím, že místo k popravčímu kůlu mám lidi vodit ke Kristově kříži. A představte si, že nacházím smysl i v těchto starozákonních textech!

Když jsem se jako duchovní začal soustavněji a často věnovat pastoraci, poznal jsem celou škálu problémů, které lidé mají. A protože jsem byl zároveň pilným čtenářem Bible, po několika letech jsem si všiml, že když někdo v životě dělal něco, za co byl ve Starém zákoně trest smrti (např. zlořečení rodičům, vztažení ruky na rodiče, různé formy okultismu, určité perverzní sexuální praktiky apod.), měl zpravidla i po obrácení ke Kristu vážné problémy. Pokud z nich měl vybřednout, bylo třeba, aby činil nejen obecné pokání, ale výslovné pokání z hříchu, kterého se dopustil, a zpravidla potřeboval, aby ho někdo jiný z tohoto hříchu rozvázal. (V této souvislosti se mi začal také trochu otvírat novozákonní text o svazování a rozvazování.)

Zde se setkáváme s trestem smrti za porušení soboty. Jaký to má smysl? Co to vlastně znamená? Židé doby Ježíšovy měli velmi přesně rozpracováno, co se v sobotu smí a nesmí a jak by se měla správně sobota dodržovat. Pravda, byly mezi nimi různé směry; některé liberálnější, jiné konzervativnější. Perikopa o tom, jak učedníci v sobotu trhají klasy a třením z nich vybírají zrníčka, není v Novém zákoně náhodou. Mezi farizeji se diskutovala otázka, zda právě tato činnost je prací nebo ne. Ježíš měl k farizeům ve skutečnosti hodně blízko a často se postavil za jeden ze směrů proti druhému (např. v otázce rozvodu se postavil za konzervativce, zatímco ve věci mnutí zrna z klasů za liberály).

Židovský přístup k sobotě je ovšem názorným příkladem, jak zákonictví zcela zastře podstatu věci. Ježíš vícekrát opakoval, že sobota je učiněna pro člověka a nikoli člověk pro sobotu, nicméně ti, kteří už byli zcela pohlceni zákonictvím, asi vůbec nechápali, o čem mluví. Pokusím se vysvětlit, o čem mluvil, a proč byl za porušení soboty tak přísný trest.

Bůh ustanovil sedmý den jako den odpočinku. A řekl, že je pro nás nesmírně důležitý. Dokonce nějak souvisí se skutečností, že člověk je Božím obrazem, protože Bůh sám sedmého dne odpočinul. (Zajímavá je skutečnost, že zatímco pro Boha samotného byla sobota posledním dnem, završujícím stvoření, pro člověka byla vlastně prvním dnem. Člověk přišel na svět a začínal dnem odpočinku.)

V posledním letošním čísle časopisu Respekt byl zajímavý článek o fungování lidského mozku. (Možná vám to přijde zvláštní, ale onen článek byl podnětem k sepsání této mé úvahy.) Referoval o vědeckém zjištění, že člověk bytostně potřebuje vypnout, občas nic nedělat, a že s nejvýznamnějšími objevy přicházeli lidé, kteří se dovedli „jen tak flákat“ a na nic konkrétního nemyslet. (Samozřejmě zde nemluvím o notorických nemakačencích, kteří mají „vypnuto“ permanentně.) Zatímco my spíme nebo „nic neděláme“, náš mozek zpracovává podněty, jichž se mu dostalo v předchozím období, jež mohlo být naplněno činorodou prací nebo usilovným bádáním. Pokud mozku neposkytneme dostatečně dlouhou dobu, není schopen přicházející impulzy zpracovat.

Jednoduše řečeno, mozek potřebuje jak dostatek podnětů, tak dostatek času, aby tyto podněty účinně zpracoval. Člověk je stvořen k sedmidennímu cyklu. Lidské dějiny zaznamenaly několik pokusů tento sedmidenní cyklus změnit (zpravidla na desetidenní; my lidé chceme mít věci logičtější než sám Hospodin, a sedmička je takové ne příliš praktické číslo, že? Je to číslo liché, a vůbec, špatně se s ním počítá). Tyto pokusy ale byly zpravidla velmi brzy odpískány, protože lidem se v nich nevedlo dobře.

Poučení je nasnadě: Potřebujeme den odpočinku. Potřebujeme někdy zcela vypnout. Potřebujeme mít rytmus práce a volna. Jenže u soboty, ustanovené Zákonem, daným skrze Mojžíše, šlo ještě o víc. Izraelce sytila v pustině mana padající z nebe. Jak se v Písmu dočítáme, nedala se přechovávat do druhého dne. Musela se spotřebovat v den, kdy byla nasbírána – druhý den už byla nepoživatelná. Jen s páteční manou tomu bylo jinak. V pátek dostali Izraelci many na dva dny – a ejhle, v sobotu byla páteční mana stále čerstvá. Byli i tací, kteří Bohu nevěřili, a tak šli „na manu“ i v sobotu. Jenže žádnou nenašli.

Sobota byla nadpřirozeným znamením Boží milosti, z níž musíme žít. Zákonictví sobotu tohoto nadpřirozeného rozměru zcela zbavuje. Sobota, jak ji znal Izrael v pustině, byla viditelným a hmatatelným (v případě many dokonce poživatelným) znamením toho, že Bůh je schopen se o člověka o dni odpočinku (a – analogicky – i o milostivém létě, kdy mělo pole zůstat ležet ladem) postarat. Když Izrael překročil Jordán a vstoupil do zaslíbené země, mana přestala. Ale sobota měla – mimo jiné – neustále připomínat toto zázračné sycení.

Den odpočinku dodává tvému životu rytmus. Umožňuje ti zastavit se a začít přemýšlet o něčem jiném než o práci. Mnohdy umožňuje dětem, aby si alespoň trochu užily své přepracované rodiče. Sobota ve svém správném pojetí tě vytrhne z honby za prosperitou, za úspěchem, a kdoví za čím ještě.

Pokud nepochopíš smysl soboty, zaplatíš za to životem. (To je poselství příběhu o tom přísném trestu.) Budeš ale umírat pomalu a dlouho. A ani na konci života ti nedojde, jak fatální bylo, žes pracoval od nevidím do nevidím a nikdy ses nezastavil, aby sis položil otázku, proč tady vlastně jsi.

Zatímco dříve bývalo podnětů málo a dějiny postupovaly velmi, velmi pomalu, nyní máme opačný problém. Jsme zahlceni podněty, dostáváme jich víc, než jich stačíme zpracovat, a někdy nás zcela udolají. Je jich tolik, že nás připraví o identitu. Jak řekl jeden z nejslavnějších amerických písničkářů: „Já vlastně žádnou identitu nemám. Večer jsem jiný člověk, než jsem byl ráno.“

Onen článek v Respektu to dosti barvitě popisoval. Dnes toho lidé musí stačit mnohem více než kdy dříve – ať už jde o práci nebo o zábavu. Proto je v Západní společnosti stres patrně největším zabijákem současnosti. Proto mají psychiatři tolik práce.

Radím ti, zvol si svou vlastní rychlost. Bude to možná znamenat radikální rozhodnutí. Několik Ti jich navrhnu:

• Neoznamuj nikomu žádná zásadnější rozhodnutí prostřednictvím SMS. Textovky by ti měly sloužit jen ke sdělením typu: „Přijdu o pět minut později“ nebo „zapomněla jsem ti říct, abys koupil ještě droždí“. Nikoli ke sdělení typu: „Dospěla jsem k závěru, že bude lepší, když se rozejdeme.“
• Reklamní letáky pročítej, pouze když víš, že chceš něco konkrétního koupit. Jinak je rovnou vyhazuj.
• Odhlas se z Facebooku. Facebook ti lže. Říká ti, že máš 243 přátel, ale 240 z nich žádní přátelé nejsou. Asi 150 z nich jsou tví známí, o dalších ze svých „přátel“ vlastně zhola nic nevíš. Facebook tě svádí k příliš stručným sdělením, jež mnohdy nesdělují vůbec nic. Kazí ti styl i pravopis. Stáváš se nesrozumitelným. Čas, který zrušením Facebooku ušetříš, věnuj skutečným přátelům.
• Pokud komunikuješ přes e-mail, zkus napsat dopis zvlášť a dát mu všechny náležitosti dopisu (oslovení, závěrečný pozdrav, místo sepsání – můžeš vynechat datum, to se tam zobrazí tak jako tak) a zkontroluj styl a pravopis. Pak pošli dopis jako přílohu. V krajním případě můžeš text dopisu zkopírovat do těla zprávy. A nezapomeň na ten pravopis! To tě zpomalí. Budeš si muset dopis přečíst ještě jednou a to ti umožní zamyslet se nad tím, jestli jsi sdělil, cos sdělit chtěl, a zda je tvůj dopis dostatečně uctivý. Adresát, ať je jím kdokoli, si zaslouží, abys s ním jednal uctivě.
• Nedívej se na televizi déle než tři hodiny týdně. Rozhodni se předem, nač se budeš dívat, a když se ti to nebude líbit, televizi vypni.
• Pokud nejsi starý a nemohoucí a pokud tam dojdeš za půl hodiny, jdi tam pěšky. Nepoužívej MHD. Vlastní auto už vůbec ne.
• Pokud se tomu můžeš jen trochu vyhnout, nedávej si s lidmi, na nichž ti záleží, více než dvě schůzky denně. Pokud si dáš schůzek více, budeš roztěkaný, odtažitý a budeš říkat banality.
• Ať už hovoříš s kýmkoli, pokud sis schůzku naplánoval, věnuj člověku, s nímž hovoříš, plnou a soustředěnou pozornost.

Pamatuj, že v mnohém jsi pánem svého života. Nemusíš se nechat štvát. Zvol si svou rychlost. Správná volba ti umožní prožít život naplno. Naplno prožitý život nespočívá v maximu podnětů. Naopak, musíš podněty tvrdě omezovat a přijímat jich jen tolik, abys je stačil smysluplně zpracovat.

Připadají ti mé rady příliš tvrdé, nebo třeba zcela mimo? Neboj se, jsou to jenom rady – nepřijdu tě zkontrolovat. Na druhé straně – jsou to rady vyzkoušené. (Až na ten Facebook. Tam jsem nikdy nebyl. Četl jsem, že absťák po odhlášení je příšerný – člověk má pocit, že přestal existovat. Ale možná právě začal.)

Před více než sedmi lety jsem byl okolnostmi vytržen z velmi hektického života. Chtě nechtě jsem přestal být workoholikem. Následovalo asi dvouleté období uzdravování. Pak jsem začal žít naplno. Ale opravdu naplno, nikoli hekticky – lidé si to často pletou. A rozhodně nežiju tak, jak se zpívalo v jedné populární písničce: „Já chci žít nonstop…“ Já naopak žiju stop. Každou chvíli. Mám nad sebou někoho, koho se mohu kdykoli zeptat, kudy dál.

A ten nám dal den odpočinku, abychom docela určitě měli čas si s ním popovídat. Aby se nám nestal starým dobrým známým, s nímž jsme už ale dlouho nehovořili.

O dni odpočinku zvol tu správnou rychlost. Pak budeš žít naplno, nepoznáš nudu, ale nebudeš přetížený. A poneseš ovoce Ducha svatého.

(23. prosince 2011)

Dan Drápal

V tomto článku se chci vrátit k výsledkům sčítání lidu a komentářům k nim. Jen okrajově se chci dotknout otázky vykazování počtu členů. Představitelé církví, k nimž se přihlásilo mnohem méně lidí, než oni uváděli ve svých oficiálních dokumentech, mají jistě o čem přemýšlet, a předpokládám, že jejich svědomí má s čím se vyrovnávat. Vyslovuji domněnku, že ke snaze vykázat větší počet členů, než odpovídá skutečnosti, může mimo jiné vést i skutečnost, že daná církev pobírá státní peníze. Je to podobné jako u misionářů. Pokud je misionář placen ze svého domovského sboru, potřebuje značnou dávku osobní integrity, aby ve výroční zprávě oznámil, že vloni měl jeho misijní sbor třicet členů, ale letos má pouze dvacet. Přitom to vůbec nemuselo být vinou tohoto misionáře. Pokud ale připadá na jednoho duchovního 19, potažmo 27 věřících, pak na tom tyto denominace nebudou dobře, až si této skutečnosti všimnou média. Představitelé těchto denominací jistě mají nějaké myšlenkové mechanismy, s nimiž tyto skutečnosti zpracovávají, ale měli by si nechat říci, že zvenčí to opravdu, ale opravdu nevypadá dobře.

Přitom to hlavní, oč mi v tomto článku jde, je apel zcela opačný. Je to apel na 708 000 věřících, kteří se nehlásí k žádné církvi. Samozřejmě, v tomto velikém počtu mohou být lidé nejrůznějšího přesvědčení. Můj apel se netýká těch, kteří věří na ufony nebo na svatý grál a podobné věci. Mám na mysli lidi, kteří se považují za křesťany. Mnozí z nich patrně kdysi prožili obrácení, ale pak v církvi zakusili určité zklamání a rozhodli se „být křesťany na vlastní pěst“.

Být v církvi dnes není jednoduché. (Mám na mysli skutečnou participaci na životě konkrétního společenství, nikoli skutečnost, že někdo je někde formálně „zapsán“.) Je to v mnohém podobné, jako s manželstvím. Každé druhé manželství se rozvádí a síly a faktory, které jsou za rozvody, jsou i za „rozvody“ s církví. Jistě, mezi manželstvím a členstvím v konkrétním církevním společenství jsou rozdíly; zatímco manželství uzavíráme na celý život (alespoň v biblickém pojetí), církevní příslušnost může člověk z legitimních důvodů změnit. Faktory a síly, které mám na mysli, působí, že člověk s tím druhým (případně s těmi druhými) nevydrží.

Žijeme v době vyhrocené soběstřednosti, kdy si lidé kladou spíše otázku, co nějaký vztah dává mně, než co mohu nějakému vztahu dát já. A pokud si člověk klade otázku, co mu dává manželství nebo členství v církvi, pak často dochází k závěru, že vlastně velmi málo. Zato ho o hodně připravuje. O „svobodu“, o možnost vyzkoušet si, jaké by to bylo s jinou ženou, o čas apod.

Manželství i církev jsou Boží vynálezy. Jsou příležitostí, aby se ukázalo, oč nám v životě opravdu jde. Prakticky všichni potřebujeme proměnu charakteru. Málokdo z nás je svatý. A manželství i církev jsou ideální příležitostí pro proměnu charakteru. Církev má zde na zemi určité úkoly od svého Pána. Jedním z nich – patrně nejdůležitějším – je hlásat evangelium. Je ale rovněž „sloup a opora pravdy“. Ukazuje nám, na čem v životě opravdu záleží. V Písmu má zdroj zjevení pro celou řadu velmi praktických otázek – hospodaření s penězi, výchova dětí, vztah k cizincům… Skutečné, neformální křesťanství je velmi praktické. Pokud člověk opustí církev, jeho schopnosti a obdarování budou církvi scházet.

Častokrát jsem slýchával v různých sborech: „Ve sboru chybí láska!“ Na tento povzdech či na tuto stížnost se odpověď sama nabízí: „Co ti brání, abys tam lásku vnesl(a)?“ Ani špatný pastor ti nemůže zabránit, abys lidi miloval(a). Jednou z věcí, kterou nás Pán Ježíš učí, je dělat iniciativně první krok. Pokud vidíš, že ve sboru není láska, pak tě ten sbor přímo zoufale potřebuje. Kdo jiný by ji tam měl vnést, ne-li ten, kdo citlivě vnímá její deficit?

Samozřejmě, pokud se člověk ponoří do konkrétních vztahů s nedokonalými lidmi v církvi, vystavuje se možnému zranění. Ano, čím bude naše společenství intenzivnější, tím je potenciálně bolestivější. Církev skutečně není pro lidi, jejichž hlavním cílem je nenechat se nikdy nikým zranit. Církev je pro odvážné lidi, kteří jsou ochotni stát se zranitelnými.

Pokud člověk zůstane mimo, lecjaké starosti si ušetří. Připravuje se ale o možnost duchovního růstu. Duchovní růst není možný mimo intenzivní vztahy. Problém mnohých je v tom, že mimo církev je jim skutečně svým způsobem lépe. Nemusí řešit žádná nedorozumění, žádné vztahové problémy. Je ale skutečně ideálem, aby nám bylo v tomto smyslu „lépe“? Pokud ano, pak se podobáme manželským párům, které nechtějí mít děti, protože by si mohly méně užívat a měly by více starostí.

Proto nesdílím optimismus některých církevních představitelů, kteří výsledky sčítání lidu hodnotili v tom smyslu, že se vlastně tak moc nestalo, že lidé nepřestali být věřícími, jen se nepřihlásili k nějaké konkrétní církvi. Z hlediska společnosti je to podobné, jako hodnotit, že se vlastně tak moc neděje, když lidé nevstupují do manželství a žijí spolu jen tak na hromádce. Ze vztahů „na psí knížku“ se rodí méně dětí a ty děti v naprosté většině případů vyrůstají s citovou deprivací. (Nemusíte mě upozorňovat na ten jeden případ, který osobně znáte, a pro který mé hodnocení neplatí. Statistiky jsou výmluvné; výjimky existují, ale nemají podstatný význam.)

Pro křesťany mám výzvu: Nepomůžete si, půjdete-li s dobou a budete-li pěstovat nezávazné vztahy. Lidé, kteří duchovně něco znamenali, šli zpravidla proti proudu. Nejde ale o samoúčel. Musíte vědět, proč proti proudu máte a chcete jít. A také budete potřebovat dostatek odvahy. Nezbývá, než dál budovat církev. Nesmíme to vzdát.

(30. prosince 2011)

Smí si křesťan půjčovat a má půjčovat?

Dan Drápal

Základem tohoto kázání je slovo z Říma­nům 13,8: Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon. Toto je cílový stav každého křesťana: abychom niko­mu nebyli nic dlužni. Druhým důležitým slovem je 5M 28,12: Hospodin ti otevře svou štědrou pokladnici, nebesa, aby v pravý čas dal tvé zemi déšť a požehnal každé práci tvých rukou. Budeš půjčovat mnohým pronárodům, ale sám si nebudeš muset půjčovat.

Ideální stav tedy je, když jsi bez dluhů a můžeš půjčovat. To je Boží požehnání. Pros­perita skutečně je Boží požehnání, ale není to první požehnání (v tom je někdy úskalí kázání o prosperitě), mnozí lidé se nachytají na to, že když uvěří, zbohatnou. Úskalí je totiž v tom, že kořenem všeho zlého je láska k penězům; a někteří, kdo se po nich pachtili, zbloudili od víry a způsobili si mnoho bolestí. (1Tm 6,10)

To však nemění nic na tom, že máme prosperovat. Pod pojmem prosperita se však nerozumí mít mnoho majetku, ale mít na každé dobré dílo. Jsme správci majetku, nic jsme si nepřinesli, nic si neodneseme. Ale podle podobenství o hřivnách máme rozmno­žovat to, co je nám dáno.

Jsou mezi námi sourozenci, kteří uvěřili a jsou po uši v dluzích. Zde je několik kroků, jak z této situace ven. Je třeba zjistit příčinu, proč jsou lidé v dluzích:

• Neschopnost hospodařit
• Prokletí
• Neznalost Božích zásad pro hospodaření
• Nerealistické hodnocení vlastních schop­ností

Lidé však zpravidla připisují své problémy tomu, že neměli štěstí, že je špatná ekonomická situace, špatné zákony, jiní jim ublížili apod. Neobrácený člověk většinou vidí problémy v okolnostech nebo v druhých lidech. Pokud si však nepřiznáme, že je příčina v nás, tak není řešení tohoto problému.

Zde je několik základních poučení k řešení problému, tedy jak se dostat z dluhů:

• Zjistit, jaké jsou mé příjmy (plat, důchod, aj.)
• Jaká jsou má stálá vydání (nájem, inkaso, telefon, tramvajenka, alimenty, splátky půjček apod., DESÁTKY)
• Kolik mi zbývá po sečtení výše uvedených položek na ostatní
• Kolik z toho chci oddělit na potraviny
• Kolik mi potom zbývá

Po ujasnění těchto otázek nastanou pouze dvě eventuality:

1.       Zjistíme, že nemůžeme vyjít.

Zde je třeba si ujasnit:

• Které výdaje mohu zrušit (kurs němčiny..)
• Kde mohu náklady snížit (elektřina, plyn, telefon, přestěhování se do levnějšího bytu)
• Zda mohu dosáhnout vyššího příjmu

Toto jsou legitimní otázky a přesto je třeba nemít „mentalitu chudoby“.

2.       Zjistím, že bych měl vyjít, a přesto nevycházím.

• Je třeba inventarizovat všechna vydání v tzv. „zemi nikoho“, což je rozdíl mezi tím, co máme a co nutně musíme vydat.
• Pokud stále nevycházím, je třeba se modlit, prosit o požehnání a hledat, zda jsem někde na sebe neuvedl prokletí.

Na tomto místě je dobré připomenout, že ve společenství bychom měli pomoci těm, kteří jsou v tomto problému.

Čím na sebe člověk uvádí prokletí?

V 5. Mojžíšově 27 a 28 kapitole jsou uvedena prokletí i požehnání. Základní příči­na prokletí je ve slově: Jestliže nebudeš poslouchat hlasu Hospodina, Boha svého.

• Nectí Boha ze svého majetku
• Neplatí daně

V epištole Římanům 13,7 je zapsáno: Dejte každému, co jste povinni, komu daň, tomu daň, komu clo, tomu clo, komu bázeň, tomu bázeň, komu čest, tomu čest. Dokonce je řečeno, proč máme platit daně: Proto také platíte daně, neboť vládcové jsou Božími služebníky a právě tomu se vytrvale věnují. (v. 6)

• Někoho podvedl
• Prokletí po předcích

Chceme-li se z problémů dostat, musíme prodat vše nezbytné a na minimum omezit osobní spotřebu. Chce to zkrátka radikální řešení.

I v církvi je neznalost některých Božích zásad pro hospodaření: Můj synu, jestliže ses zaručil za svého druha nebo se zavázal rukoudáním za cizáka a zapletl se výroky svých úst, a výroky svých úst se chytil, udělej, můj synu, toto: Hleď se vyprostit. Dostal ses do rukou svého druha. Jdi, vrhni se do bláta a naléhej na svého druha. Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům. Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových. (Př 6,1-5)

Toto je slovo proti všemu ručení; nejen u cizích, ale i u svého druha.

Jdi k mravenci, lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš. Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce, opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu. Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku? Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec. (Př 6,6-11)

Nyní se obrátíme k tématu, zda si křesťan může půjčovat. Již si nemyslím, že si křesťan nesmí půjčovat. Podívejme se na to v širším kontextu a ve světle slova: „…budeš půjčovat mnohým pronárodům…“. Pokud má­me půjčovat, pak to jistě není navádění ke hříchu nebo jeho podpora.

Půjčit si můžeme, ale pod trojí podmínkou:

• Mohu si půjčit na věci nezbytné k vydělá­vání (nářadí, stroje), ale ne na zbytné věci jako magnetofon apod.
• Nemohu si půjčit více, než kolik bych mohl splatit, kdybych prodal vše, co mám.
• Nemohu si půjčit více, než kolik jsem schopen splatit během 7 let. Znalci Písma vědí, že v Izraeli platil zákon, podle kterého se 7. rokem promíjejí všechny dluhy a celé hospodářství se nějak točí kolem 7 (podle jednoho ekonomického příspěvku se uvádí, že ekonomiky stavěné na půjčkách splatných v rozmezí 20 až 30 let mají problémy).

Chce-li tedy člověk prosperovat, měl by se držet těchto zásad.

(Myslím, že může být vzat úvěr na bydlení s delší splatností podle logiky: mám dávat stejné peníze do cizího /podnájmu či pronájmu/ nebo již do svého ve splátkách úvěru. – pozn. tk)

Komu a jak půjčovat?

• Nepůjčujeme na hřích
• Půjčujeme na základě jasné smlouvy
• Půjčujeme po zvážení, zda nám ten člověk může vrátit (pokud vidíme, že nemůže, je lépe věc darovat, můžeme-li)

Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dob­ročinnost. (Př 19,17) Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. (Mt 5,42) Nepřehlédněme lidi, kteří opravdu pomoc potřebují, ale sami si o ni neřeknou.

Do dluhů se člověk také může dostat tím, že nerealisticky zhodnotil své schopnosti, např. při vstupu do podnikání. Máme spole­čenství a proto se poraďme s lidmi, kteří touto cestou šli před námi.

Na závěr, co tedy s tím, jsme-li v dlu­zích?

• Udělejme si splátkový kalendář
• Říkejme každému pravdu – i úřadům
• Modleme se!

Není zcela jasná odpověď na to, zda pomoci vykoupit dluhy. Je to pomoc, která není nároková, je to věc milosti a je třeba ji dobře zvážit. Kéž je však naše srdce nakloněno k hledání pomoci! Konečný plán pro nás je prosperita a Bůh je mocen nás z dluhů dostat hned nebo postup­ně.

Podle biblické hodiny D. Drápala zpraco­vala H. Čepová. Sborový dopis 1/2000

Dan Drápal

Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví,

budou skládat účty v den soudu. (Matouš 12,36)

Snad v každé době se stává, že se církev v něčem přizpůsobuje tomuto světu. Zpravidla to bývá nevědomky – nepředpokládám, že by křesťané chtěli být vědomě neposlušní. Žijeme v konzumní společnosti a jako pamětník mohu posoudit, jak se v tomto směru proměnil i přístup k církvi. Nedávno jsem vedl korespondenci s jedním člověkem, který se rozhoduje, do jakého sboru bude v Praze chodit. Vyměnili jsme si celou řadu sdělení. Daný člověk řešil, co mu který z pražských sborů může nabídnout. Jedinkrát se ani vzdáleně neobjevila úvaha, zda by neměl uvažovat i o tom, co on sám může církví dát.

Dnes ale chci psát o jiném jevu, byť příbuzném. Dnes jsou již křesťané propojeni internetem a díky tomuto médiu můžeme být „informováni“ o všem možném. Dostaneme nějaký e-mail, který nás trochu zaujme, a příliš si nelámeme hlavu, zda informace v něm obsažené jsou pravdivé či ne. Stačí jediné kliknutí na ikonku „předat dál“ a informaci, kterou jsme obdrželi, ihned přepošleme všem svým přátelům.

Tak se přeposílají různá „proroctví“, kázání, která někoho zaujala, ale i „světské“ informace – třeba o tom, že zemětřesení s následnou vlnou tsunami udělali Japoncům Američané, že Evropská Unie nám zakáže pěstovat si zeleninu na zahrádkách apod.

Nyní budu znít namyšleně, ale rád bych vám dal sám sebe za příklad. Ode mne jste nikdy nic podobného nedostali. Jste tím ochuzeni? Vždyť bych taky mohl kliknout na ikonku „předat dál“… Proč to nedělám?

Protože chci, abyste mohli mít jistotu, že informace, které dostáváte ode mne, jsou ověřené a především pravdivé.

Hřích nemístného klikání

Pán Ježíš nás varuje nejen před slovy vyloženě lživými, ale i před slovy planými (kraličtí překládají: prázdnými). Z takových slov budeme vydávat počet v den soudu.

Když klikneme na ikonku „předat dál“, tak vlastně žádné slovo nevyslovíme. Možná se tedy někdo cítí být z obliga. Chci ale upozornit na jednu věc: Pokud internetem šíříme zprávy nepravdivé nebo třeba jen polopravdy, nechtěně přispíváme k veliké bolesti současného světa. Mám na mysli stírání rozdílu mezi pravdou a lží. Internet může sloužit pravdě i lži.

Možná vám připadá důležité někomu sdělit, že zemětřesení v Japonsku způsobili Američané. Mně se to zdá jako velká hloupost – nevím, proč by to Američané dělali zrovna Japoncům, a pochybuji, že to je technicky možné. Zaujalo mě, že tato zpráva pochází z Ruska. Když jsem se to dověděl, trochu jsem se přestal divit. (Někteří Rusové se prý také domnívají, že Američané jim jakýmisi vlnami způsobili loňské katastrofální sucho.)

Nemám čas podobné informace ověřovat, natož vyvracet. Ale nabádám vás, nešiřte je, pokud si nejste stoprocentně jistí, zda jsou pravdivé. Můžete dělat něco užitečnějšího: Pracovat na svém charakteru, abyste byli vždy a za všech okolností pravdiví – ve svém soukromém životě, na pracovšti, ve veřejném životě. Potřebujeme takové lidi jako Libor Michálek. Nevím, zda jste ho někdy slyšeli mluvit, a pokud ano, zda jste si všimli, jak mluví. Nikdy jsem ho neslyšel zesměšňovat odpůrce, nikdy jsem ho neslyšel vyslovovat nedoložitelné dohady, přestože se ho různí reportéři a novináři snažili k podobným věcem dotlačit a kladli mu značně sugestivní otázky. Popisoval vždy jen to, co jasně viděl – a přitom byla jeho slova velmi zajímavá a svým způsobem výbušná. Popravdě řečeno, zajímavější než různé „zajímavé“ zvěsti, šířící se internetem. Bůh vám nebude vyčítat, že jsou věci, kterým nerozumíte. Jako šiřitelé neověřených informací nebudete mít pro Boží království žádnou hodnotu. Pokud budete stát pevně na svém místě a zůstanete pravdiví, můžete pro tuto společnost i pro Boží království udělat více, než si myslíte.

A pak bude dobré, když se budeme snažit být odborníkem každý ve svém oboru. Mně by třeba zajímalo, co by o oněch zprávách o uměle vyvolaném zemětřesení řekl nějaký geofyzik. Já jsem vystudoval teologii a snažím se zodpovědět na různé odborné dotazy typu „jak je to v hebrejštině“ apod., přestože mě to někdy stojí spoustu drahocenného času. Chci druhým sloužit tím, co znám. A jsem rád, když se setkám s někým, kdo je skutečně mistrem ve svém oboru.

Nenaplněná proroctví

Zvláštní kapitolou jsou přeposílaná „proroctví“. Ač nerad, musím upozornit na to, že často i velice vážení lidé vyslovili věci, které se prostě nestaly. Mám na mysli třeba proroctví Davida Wilkersona, že nastane ekonomický kolaps Mexika a po něm celých Spojených států. Pokud se dobře pamatuji, k tomu kolapsu mělo dojít počátkem loňského roku. Už si nepamatuji, kolik lidí mi toto proroctví přeposlalo. Nevím, zda bratr Wilkerson z tohoto proroctví činil pokání – pokud ano, ti lidé, kteří mi přeposlali jeho falešné proroctví, už mi nepřeposlali zprávu o jeho pokání. Podobných nenaplněných proroctví dostávám každoročně několik – sám se po nich nijak aktivně nepídím. Uvědomujeme si, co tady vzniká? Naprostá lhostejnost k pravdě! Naprostá neúcta k proroctví! Mám za to, že je to od zlého: Až pak přijde pravé proroctví, hrozí, že k němu budeme mít stejnou nedůvěru jako k těm falešným!

Proto znovu volám k „internetové hygieně“. Než nějakou zprávu přepošlete dál, podívejte se nejprve na webovou stránku www.hoax.cz, kde najdete poučení o tom, co je to hoax (falešná zpráva šířící se internetem) a kde si můžete ověřit, zda zpráva, kterou jste právě dostali, není také hoax. Pro zajímavost, k dnešnímu dni tato stránka uvádí tyto nejrozšířenější hoaxy:

• Psík – 7 štěňat retrívrů (7 Golden Retriever)
• Radiace z Fukušimy
• Pangasius – je to k jídlu?
• Rachel (Rakovina mozku / Leukémia)
• Microsoft rozdává peníze
• Life is beautiful
• V nouzi zadej PIN opačně
• První jihlavské dítě roku 2011
• INVITATION – Olympijská pochodeň
• MARGARÍNY a zdravotní riziko (Rama s nama)

Automaticky můžete za hoax považovat každou zprávu o tom, že když někomu přepošlete nějaký e-mail, někdo dostane peníze (třeba rodiče nemocného dítěte).

Pokud jde o zprávy typu „Američané způsobili tsunami“, věřte spíše novinám než internetu. Ten, kdo takovéto zprávy šíří po internetu, se nemusí bát stíhání a nijak se neztrapní, pokud píše nesmysly, protože zůstává v anonymitě. Noviny si to dovolit nemohou. Skutečně důležité zprávy se zpravidla do novin dostanou. A víte, kdo je pod nimi podepsán.

Zásadně nešiřte zprávy neověřené a neověřitelné, zejména ty, pod nimiž chybí jakýkoli podpis. A pokud tam podpis je, ověřte si, o koho jde. Stačí zadat jméno autora do Googlu a zpravidla vám o něm vypadnou nějaké relevantní informace.

Křesťané by měli být vzorem pravdivosti a příkladem tomuto světu v opatrném a odpovědném zacházení se slovy a s informacemi. Bohužel zatím mám dojem, že si nechají kde co nabulíkovat ještě snáze, než ostatní.

Jistě jste si všimli, že jsem v tomto článku nikde nenapsal „Takto praví Hospodin“, „Ježíšovo poselství církvi“ nebo cokoli podobného. Nicméně k něčemu se přiznám. Byl bych rád, kdyby ses vážně zamyslel, zda ti skrze tento článek nechce něco říci sám Bůh.

24. března 2011

Pavel Neústupný

1.       Základy učení o pomazání:

Počátek Ježíšovy činnosti: Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili. Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ (L 4,14-19)

Bůh pomazal Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním. (Sk 10,38)

Ježíš byl poslán – a ke službě – pomazán. Duch Boží byl na něm (nebo nad ním). Ježíš působil v moci Ducha svatého. Činil znamení a nadpřirozené věci teprve potom, když na něj přišel Duch svatý, tedy po křtu v Jordánu a po pokoušení v poušti.

Jedno z hebrejských slov pro pomazání je mašah = být ponořen do oleje a posvěcen

také mašiach = být posvěcen králem, knězem atd.

Ješua ha Mašiach = „Ježíš, ten pomazaný“

Jedno z řeckých slov pro pomazání = Chrio = (na)mazat, vtírat olej, posvětit, vybrat

Ježíš Kristus = „Ježíš, ten pomazaný“

My jsme také posláni:

Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky… (Mt 10,16) Já jsem vás poslal, abyste žali… (J 4,38) Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ (J 20, 21)

Přijali jsme Ducha svatého a s ním moc:

…ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky… (Sk 1,8) (nebo: dostanete sílu či moc, až Duch svatý na vás přijde) Síla = schopnost, zplnomocnění, moc; z kořene „dyna“ = schopnost, uschopnění

I my tedy musíme být pomazaní:

A to jsme, vždyť jsme křesťané = od Kristus = pomazaný! Vy však máte pomazání od toho Svatého… (1J 2,20) Zřejmě nejsme ale natolik pomazaní, my „pomazaní“, aby to poznali nekřesťané (ti „nepomazaní“)! Máme touhu po větším pomazání?? ANO !!

2.       Co je pomazání?

• Svatá přítomnost Boží v nás a na nás, která nás uzpůsobuje k neobvyklému a nadpřirozenému
• Moc Boží, která se manifestuje v našem středu
• Udělení schopnosti do našeho života činit Boží dílo
• Nadpřirozené vybavení či výzbroj, které potřebujeme ke službě Bohu
• Boží „nad“ k našemu „přirozenému“ = nadpřirozené (A. Herrmann)

 3.       Cíle pomazání

• Služba, nadpřirozené skutky, život ve vítězství, vypůsobení ovoce ducha
• Hlavním cílem jakéhokoliv pomazání, které nám přidělil Duch svatý, je oslava Boha Otce a Syna!
• V pomazání sloužíme výhradně Bohu a jeho Království

Pomazání může být všeobecné pro úkoly všech věřících (evangelizace, misie, uzdravování nemocných, „být mu svědky“), nebo speciální podle specifického Božího povolání (např. vůdcovství, dary služebností – apoštolové, proroci, evangelisté, pastýři, učitelé – dále uctívání, zvláštní umělecké schopnosti atd.).

Peter Tan rozlišuje tři druhy pomazání:

• pomazání věřícího (vloženo do mne, do mého ducha) = nejdůležitější
• pomazání pro službu (na mně) a vybavení dary služebností
• skupinové pomazaní (na shromáždění věřících, např. Sk 4,23-31)

4.       Pomazání vnímané pocity

• Pomazání je vnímatelné našimi smysly: A hned vyschl pramen její krve a pocítila na těle, že je uzdravena ze svého trápení. Ježíš hned v sobě rozpoznal tu moc, která z něho vyšla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se dotkl mých šatů?“ Ježíš se rozhlížel, aby spatřil tu, která to učinila. (Mk 5:29-32)
• Pomazání je přenosné: A Bůh skrze Pavlovy ruce konal neobvyklé mocné činy, takže i na nemocné odnášeli šátky a zástěry, které se dotkly jeho těla a nemoci se od nich vzdalovaly a zlí duchové vycházeli. (Sk 19:11-12)

5.       Manifestace pomazání

Mohou být nejrůznějšího druhu a nejrůznější intenzity a jsou naprosto individuální: elektrický proud, teplo, horko, svědění, chvění, plášť nebo ruka na rameni, proud Boží přítomnosti při vdechování, neschopnost udržet se na nohou a pod. Ale pozor: podle Bible nežijeme pocity, nýbrž vírou: …jak je napsáno: ,Spravedlivý bude živ z víry.` (Ř 1,17b)

Nesmíme však být žárliví na druhé, nesmíme se cítit ošizeni, když nic nebo skoro nic necítíme! Neměli bychom na druhé straně netrpělivě předbíhat Boha a jednat tělesně!

Měli bychom vyvinout schopnost poznat, zda je na nás pomazání. Když Elíša poznal, že na něm není prorocké pomazání, nechal hrát hudebníka: Elíša nato izraelskému králi řekl: „Jakože živ je Hospodin zástupů, v jehož službách stojím, kdybych neměl ohled na Jóšafata, krále judského, tebe bych si ani nevšiml, ani bych se na tebe nepodíval. Ale nyní mi přiveďte hudebníka.“ Když hudebník hrál, byla nad Elíšou Hospodinova ruka. (2Kr 3,14-15)

6.       Jak přijdeme pod pomazání?

Řekli jsme už, že pomazání je svatá přítomnost Boží v nás a na nás, že je to manifestace Boží moci.

Čím větší je Boží přítomnost, tím větší je pomazání! Zodpovědnost za míru jeho přítomnosti leží na nás! Na začátku je hlad a touha po větším pomazání, po jeho přítomnosti, po VÍC! Potřebujeme vytrvalost a neústupnost, jako je měl Elíša, když šel neustále za Eliášem, než dostal svou dvojitou porci pomazání!

Pomazání je vlastně osoba, Duch svatý, a my ho potřebujeme! Duch svatý je přitahován naší nouzí, zoufalostí, zlomeností, prázdnotou a touhou po změně. Je přitahován na místa nedostatku, suchosti, žízně, hladu a bolesti. Jsme-li v tomto stavu, neděláme si iluzi, že všechno zvládneme sami!

Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. (Gn 1:2) Duch svatý se vznáší, spočívá nad naší potřebností a prázdnotou. Způsobí pak, že Bůh promluví do našeho života a naší služby a přinese světlo! Chceme-li, aby se Boží přítomnost manifestovala v našem životě, potřebujeme nějaký nedostatek, slabost, vědomí lidské nedostatečnosti. Nově pak hledáme Boha, voláme o pomoc, intenzívně se modlíme.

Pavel píše v 2K 12:9-10: …ale on mi řekl: ,Stačí ti má milost, neboť má moc se dokonává ve slabosti.` Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný.

Elíša požádal vdovu, aby přinesla co nejvíce prázdných nádob na olej, což je symbol Ducha svatého. Olej se rozmnožil v prázdných, ne v plných nádobách! Kdo chce zažít zázraky a znamení (pro sebe a pro druhé), musí být úplně závislý na Bohu a musí ho potřebovat!

Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu (sympheron = výhoda, zisk, prospěch). (1K 12,7)

A. Herrmann mluví o vytrvalé pozitivní nespokojenosti, či jinde o kreativní svaté nespokojenosti. Bill Johnson píše v knize „Když nebe pronikne na zem“: „Pravá zlomenost vede do závislosti na Bohu a tím také k radikální poslušnosti, která uvolňuje moc evangelia pro svět kolem nás.“ Pán nás vybízí: Hledej mě! Kdo hledá, najde!

Hlad a žízeň po Bohu

Rodney Howard-Browne píše v knize „Pomazání – dotek od Boha“: Věděl jsem, že existuje daleko, daleko víc. Během let jsem byl stále hladovější po Bohu. V červenci 1979 jsem v naprosté zoufalosti volal po Bohu. Chtěl jsem za každou cenu, aby se mi zjevil a získal ve mně podobu. Byl jsem hladový. Bůh mi řekl, že musím být hladový a žíznivý. Nejdřív jsem mu řekl: „Proč mi to tedy nedáš? Sloužil jsem ti do teďka celý život. Byl jsem vždycky hodný hoch. Nedělal jsem ani to, ani ono zlé, co dělali ti druzí. Bože, já si to zasloužím!“ Bůh mi odpověděl: „Lidé na mě nedělají dojem. Přijď ke mně tak jako všichni, co ke mně přicházejí. Přijď ve víře, buď hladový a měj po tom touhu. Potom ti to dám.“

Musíme dychtit po přítomnosti Boží jako člověk, který je tři dny na poušti a dychtí po vodě. Vše, co chce, je voda. Kdyby mu v této situaci nějaký člověk nabídl milion korun, nepřijal by to a chraptivě by volal: „Ne, dej mi vodu, vodu, chci vodu!“ Dychtí po vodě – víc než po samém životě, protože voda je to jediné, co mu může život zachránit. Když takto zoufale dychtíš po Duchu svatém, že nechceš mít nic jného – potom přijde. Něco vychází z tohoto tak hladového a žíznivého srdce, co Boha podnítí k tomu, aby nechal projít svou moc kolem milionu druhých a přišel právě k tvému domu. (Salbung – Berührt von Gott, str. 81)

7.       Cena pomazání

Pomazání je drahocenné a svaté. Bůh očekává od svých nádob posvěcení. Rozšíření a prohloubení přichází skrze zabývání se Slovem Božím, modlitbu, půst a uctívání. Potřebujeme trávit čas v jeho svaté přítomnosti!

Charakterový základ pro silné pomazání: pokora a poslušnost. Dlouhodobé formování charakteru: naše JÁ, naše vlastní vůle ustupují. Nejsem chytrý, silný, nic nehraji, a nepředstírám, jsem silný V NĚM. To je cena pomazání. Tedy: ne výkon, nýbrž naopak vzdání se výkonu!

Pro pomazání pro službu je obvzlášť důležité být věrný a stát k dispozici! Cena pomazání: Kathryn Kuhlmannová řekla, že jí to stálo celý život.

8.       Společenství s Duchem svatým

Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha se všemi vámi. (2K 13,13) Bůh, jemuž sloužím ve svém duchu v evangeliu jeho Syna… (Ř 1:9) Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch. (1K 6:17)

Pavel nasměrovává svého ducha a touží po Duchu svatém a společenství s ním. Jde zde tedy o společenství našeho ducha s Duchem svatým. Je to duchovní stav zaměření našeho těla, duše a ducha na Boží svatou přítomnost. Z toho vzniká nadpřirozená síla – pomazání.

Dimenze Ducha, do které vstupujeme a kterou můžeme zase opustit, je úzce spojená s námi samými. Účinek u Pavla: …má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží. (1K 2,4-5)

Vypracováno s použitím knih: Andreas Herrmann: Die Salbung, nach der du dich sehnst (Pomazání, po kterém toužíš); Peter Tan: Pomazání; Rodney-Howard-Browne: Salbung – Berührt von Gott (angl.orig. titul The touch of God) © Pavel Neústupný 2011

Doporučené knihy o pomazání Ducha svatého v českém a slovenském jazyce:

1. Tan Peter: Pomazání Ducha svatého (Voda života 1993)
2. Hagin Kenneth E.: Porozumět pomazání (Petřina 2011)
3. Hagin Kenneth E.: Uzdravující pomazání (Petřina 2010)
4. Hinn Benny: Pomazanie (KS Humenné 2004)
5. Hinn Benny: Dobré ráno, Duchu svatý (Šípek 1996)
6. Freidzon Claudio: Duchu svatý, hladovím po tobě (Křesťanský život 1997)
7. Cho Yonggi: Duch svatý – můj starší partner (Šípek 1996)

Tomáš Korčák

Loni v létě jsem se svojí rodinou navštívil romský sbor Kresťanská misia Maranata ve Spišské Nové Vsi. Byl zrovna deštivý den, takže na nedělním shromáždění bylo asi „jen“ 400 lidí. Při mocných chvalách nedaleko mne začala křičet žena s velmi ztrápeným výrazem v obličeji. Po chvíli byla radostná a uvolněná a pokračovala ve chvalách. Vyšel z ní démon, aniž se za ní někdo modlil. Pomazání Ducha svatého bylo přítomné. Poté kázal Rom (tehdy diakon sboru). Říkal jsem si: „To je výsměch intelektuálnímu kázání.“ Asi po hodině skončil a já věděl, že jeho slovo bylo vymodlené do situace a nakonec mělo i hlavu a patu a byla v něm Boží moudrost. Pak přišla výzva k přijetí Pána a asi 15 většinou mladých lidí přišlo a přijalo Ježíše. Nastaly chvály a modlitby za nemocné a zase bylo přítomné pomazání k uzdravování a vysvobozování od démonů. Říkal jsem si: „Chtěl bych umět kázat jako ten Rom!“

Při uctívání v tomto sboru jsem vnímal, jak mi Duch svatý připomíná asi 15 let staré proroctví, kdy jsem na modlitbách zápasil za naší oblast. Věřím, že mi Bůh tehdy řekl, že svůj pohyb začne mezi Romy, aby se naplnilo slovo: Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu. … Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit. (1K 1,19.27-29) Musel jsem plakat, protože jsem to viděl naplněné.

Asi po roce jsem navštívil sbor Maranata znovu. Lidé jezdí na vyučenou do církví v Americe, já jel (s Pavlem Neústupným) k Romům na Spiš. Za pět dní jsme navštívili 5 shromáždění a na každém se lidé obraceli. Bylo to úžasné, co vzniklo za 7 let, kdy tam začal působit Emil Adam. Byli jsme v romských osadách, viděli radikální život bývalých grázlů, jejich lásku k Pánu, proměněné životy a celé rodiny. V některých osadách ještě ani není voda a elektřina, jsou tam však ryzí a srdeční lidé, milující Pána. V jedné osadě jsme měli setkání na cestě mezi domy (vedle cesty tekla smrdutá stoka) a společně jsme řvali za spásu této oblasti. Zakoušel jsem zde větší Boží moc a pomazání než na některých konferencích.

Romové se obracejí k Bohu, přestávají se opíjet, strkat peníze do automatů, smilnit, lhát, podvádět, zadlužovat se… Dávají si do pořádku své rodiny a domy. Hledají si práci a prací vydělávají peníze. Ve všech domech, které jsem navštívil, byl pořádek, čisto a útulno. Důraz pastora Emila Adama je na proměnu mentality z otroků, kteří mají samé potřeby, na syny, kteří dávají a slouží. Je zde dobře vidět praktické učednictví. Jednoduché evangelium pro jednoduché lidi. Bůh však nemá již jiné – složité evangelium pro složité lidi. Proto je potřeba se stát jednoduchým, aby moc evangelia mohla působit. Jednoduchost není hloupost, ale Boží vlastnost, ke které jsme všichni vyzýváni (např. Mk 10,13-16; 11,25-26; Sk 4,13). Romové se obracejí, je naděje i pro nás Čechy a Slováky!

Následuje rozhovor s pastorem Emilem Adamem, který jsme uskutečnili 7.9.2011:

• Jak jsi našel Boha?

Bratr se dostal do Prahy do nápravného zařízení a já jsem mu musel přivézt nějaké věci. Když jsem se vracel, rozhodl jsem se, že se podívám za svou sestrou v Brně, kterou jsem neviděl dlouhé roky. Byl jsem nadšený, že ji zase uvidím, ale nastala úplná změna: sestra s manželem uvěřili v Krista. Přišel jsem do rodiny, kterou znám, ale kterou jsem najednou vůbec neznal.

• V čem to bylo jiné?

Všechno, co dělali, bylo pro mě divné. I já jsem měl vědomí, že Bůh je, ale ne až takovým vážným způsobem jako oni. Věřil jsem, že Bůh je, ale také tomu, že se o mě nestará a když si nenakradu, tak nebudu mít. Vysvětloval jsem to sestře. Rozhodl jsem se, že se tam opiju a že jim nedovolím, aby mě převálcovali tím svým náboženstvím. Opil jsem se, až jsem se další den styděl.

• Jak na to sestra se švagrem reagovali?

Švagr mi nepřestal opakovat evangelium. Pořád mluvil o Kristu, dokonce i když jsem byl opilý, až jsem se těšil, že pojedu domů a budu mít od toho Ježíše pokoj. Ale švagr se rozhodl, že se mnou pojede domů do Ostravy. Celou cestu z Brna do Ostravy mi zase svědčil a kázal. Těm věcem jsem však nerozuměl, protože jsem možná ani nechtěl.

• A jak to bylo doma?

Když jsme přijeli k našemu domu, říká: „Víš co? Máš nemocné děti.“ A já se ptám: „Jak to víš?“ Manželka otevřela dveře a první věc, kterou mi řekla, bylo, že máme strašně nemocné děti. Tehdy se mě něco dotklo, Bůh pomalu otvíral dveře mého srdce. A tento muž vešel a začal se za mé děti modlit. Trošku mě vzalo, jak mohl vědět, že jsou mé děti nemocné, ale i pak jsem stále dělal hrdinu. Švagr mi dlouho do noci svědčil a pak odešel na návštěvu k další sestře. Zeptal se mě: „Kam půjdeš?“ Celou noc jsem nemohl spát. Tehdy jsem tomu nerozuměl, ale dnes vím, že se mého života dotýkal Bůh. Ráno jsem s manželkou a dětmi utíkal za švagrem, aby mě nějak přivedl k tomu Kristu. Šli jsme na kolena a já i manželka jsme otevřeli srdce Pánu.

• Jak se to projevilo?

Ten den nastala úplná změna. Začal jsem být vděčný za mnoho věcí. Jako kdybych prohlédl. Začal ve mně hořet duchovní oheň, který mě pudil k tomu, abych vycházel svědčit lidem a modlil se za ně. Také jsem manželce utíkal oknem, protože doma byly hádky: „Ty pořád jenom Ježíš, Ježíš, je potřeba dělat něco jiného.“

• Jak jste rostli ve víře?

Švagr se musel vrátit domů do Brna a my jsme zůstali, aniž by nás někdo vedl, aniž by nás učil modlit se. Měli jsme jen kázání Božího služebníka Tima Storryho. Byl to evangelista a nahrána byla většinou jeho kázání o uzdravování. Bibli jsme četli rok, aniž bychom ve větší míře rozuměli. Byla ve mně čím dál tím větší touha kázat lidem a modlit se za ně.

• A co církev?

Došel jsem do bodu, že jsem měl kolem sebe množství lidí, které bylo třeba vést a směrovat. Tehdy ke mně Bůh promluvil slyšitelným hlasem: „Nemůžeš stavět sektu – potřebuješ najít církev, sbor.“ Bylo to tak silné, že jsem všeho zanechal a řekl si: nepřestanu, dokud nenajdu svůj sbor. Hledal jsem, jezdil jsem na místa, která jsem neznal a modlil jsem se: „Bože, veď mě na místo, kde je církev, kde je sbor.“ Přišel jsem mezi mormony. Myslel jsem, že tam je Ježíš. Byli jsme naplněni Duchem, mluvili jsme v jazycích a vzkládali jsme ruce. Pozvali jsme je k nám a první otázka, kterou jsem jim dal, byla, jestli mluví v jazycích. Odpověděli, že ano, anglicky, česky… Říkal jsem, že na to se neptám, že se ptám na to, jestli mluví v jazycích Ducha svatého a ukazoval jsem jim to z Bible. Moje manželka potom měla sen, že se k nám oknem vloudily dvě kočky, ale že když jsme je vyhnali, dostala se k nám holubice. Znamením pro nás bylo, že nemluvili řečí Ducha jako my.

Hledal jsem dál. Neustále jsem se modlil: „Bože, kde je ta církev?“ Byl jsem u lékařky, seděl jsem v čekárně. Najednou tam vletěl mladý muž s papírem v ruce a začal křičet: „Jsem uzdravený! Ježíš mě uzdravil!“ a sedl si vedle mě. Říkám mu, že taky věřím v Ježíše. Odpověděl: „Dali mi termín, kdy zemřu a já jdu doktorce ukázat, že mě Ježíš uzdravil. Potom tě vezmu k sobě domů.“

• Jak to setkání proběhlo?

První křesťanská kniha, kterou jsem četl, se jmenovala: „Dobré ráno, Duchu svatý!“ Napsal ji Benny Hinn. Proto jsem na tyto věci kladl takový důraz. Když jsem vešel do jeho domu, ležela na botníku kniha „Dobré ráno, Duchu svatý!“ V neděli ráno jsem s tím mužem šel do církve. Když jsem otevřel dveře a vstoupil, uviděl jsem muže, který chodil před kazatelnou a modlil se stejnými jazyky (stejnými výrazy) jako já. Užasl jsem. Toto je můj domov! Pastor mi později řekl, že když mě tenkrát viděl, poskočil v něm Duch svatý jako dítě v břiše Alžběty. Modlil se za romský národ a ve mně viděl vyslyšení svých modliteb. Vedoucí rozpoznávali má obdarování, vyučovali mě a postupně jsem mohl začít vést mládež. Mohl jsem ráno i večer vést chvály, vedl jsem dětskou církev, kázal jsem, Bůh si mě používal.

• Jak jsi nalezl svoje obdarování a povolání a jak ses na svou službu připravoval?

Své obdarování jsem vždycky viděl, když jsem byl mezi lidmi. Vždycky, když jsem se setkal s někým, kdo měl nějakou potřebu, najednou se objevovaly i dary. Jako by na mém těle byla elektrizující moc. Viděl jsem, že Bůh chce uzdravovat. Jedno z mých obdarování je pomazání k průlomu. To vedoucí rozpoznávali. Podílel jsem se na evangelizacích. Boží moc se tam projevovala a lidé byli zasaženi. Autority v církvi mi v této službě pomáhaly růst a vyučovaly mě. Nejvíc jsem ale přijímal ne, když jsem seděl na nějakém semináři, ale venku, když jsem sloužil lidem. To mě proměňovalo nejvíc, nejvíc jsem při tom získal a je to tak dodnes.

• Myslím si ale, že nejsi jenom evangelista. Dokážeš dobře učit. Jak ses na to připravoval?

Jsou různé zkušenosti, i knihy různých autorů. V mém osobním životě byli učitelé, kteří mi mnoho dali. Byli to například pastor Mark Zechin nebo pastor Oskar Najt. Používal jsem také nahrávky z biblické školy spolu s učebnicemi. Dodnes mám zápisky, ze kterých čerpám, a dávám to dál. Díky Pánu za to, že máme dostatek dostupných věcí, abychom mohli růst. Je jen na nás, jak budeme na sobě pracovat a jak dovolíme Duchu svatému, aby konal.

• Jak začala tvoje služba na Slovensku?

Jsem velmi rád, že jsem tady na Slovensku. Narodil jsem se v Sečovcích v okrese Trebišov, ale vyrůstal jsem v Ostravě. Mnozí Romové v Česku přišli ze Slovenska. Jeden muž z Poráče nám v naší církvi v Ostravě neustále připomínal, abychom svědčili i na Slovensku, že tam jsou lidé, kteří žijí chudě a potřebují Ježíše. Jednoho dne před sedmi lety jsme si řekli, že musíme vyjet na Slovensko. Přijeli jsme do Poráče. Věnovali jsme se třem rodinám a nakonec jsme museli z bytu na louku, protože přišlo mnoho lidí. Pán nám dal prostor, abychom svědčili a sloužili modlitbou. Asi 30 nebo 50 lidí se tam obrátilo. Viděli jsme, že nás Bůh do těchto míst volá. Z Poráče jsme šli do Rudňan, do Markušovec, do Bystran – to byly vesnice, které se otevřely jako první. Viděli jsme, že lidé jsou hladoví a že je to všechno připravené a že tuto úrodu stačí jenom sklidit.

• Jak často jste mohli přijíždět?

Jezdili jsme sem v týmu co čtrnáct dní. Přespávali jsme po rodinách, v jedné vesnici, v druhé vesnici, s možností lidem sloužit a modlit se za ně, svědčit jim, ukazovat jim věci z Bible, odpovídat na otázky. Získávali jsme jejich srdce a důvěru. Časem jsme zjistili, že služba, kterou děláme co čtrnáct dní, nemá až takový dosah a vliv. Pochopili jsme, že nastalo období, kdy je důležité, aby sem byl někdo vyslán. Pastor Mark Zechin viděl, že bych to měl být já a moje manželka. Každý rok vidím, jak Bůh s lidmi jedná a jak proměňuje jejich životy. Zasahovány jsou celé rodiny a evangeliem Ježíše Krista mohou být zasaženy i celé vesnice.

• Jak z evangelizační služby vznikne sbor?

Přijal jsem vizi, že máme zasahovat vesnice tak, že každá ta vesnice už částečně je sbor a že je máme navštěvovat a předávat Boží pravdu, ale také je shromáždit pod jednu střechu. Obrátilo se mnoho lidí a služba tam měla charakter nedělního shromáždění, i když se konalo třeba v pondělí. Přes týden jsme dojížděli do vesnic s tím, že se lidé z každé vesnice sejdou na jednom místě, kde budou společně uctívat Pána. Každá vesnice získala jakési místo vlády. Jedním z průlomů bylo, že se tyto vesnice začaly setkávat v neděli ráno ve Spišské Nové Vsi a společně uctívat Pána.

• Jak vaše služba vypadá dnes? Kolik máte sborů?

Za sedm let se otevřely vesnice okolo Spišské Nové Vsi, kde vznikl sbor. Sbor vznikl také v Popradě, kde teď žiju. Ve Spišské Nové Vsi služba narostla tak, že jsme měli tři shromáždění. Teď trochu lidí ubylo, protože někteří začali odjíždět do Anglie, kde teď máme asi 200 lidí. V současné době se v Spišské Nové Vsi schází 500 až 600 lidí. Jednou za rok pořádáme konference, kde se setkají všechny sbory. Nejvyšší účast byla 1300 lidí.

• A co lidé v Anglii?

Do Anglie, do Sheffieldu, jsme vyslali pastora Romana Pačana s manželkou a dvěma dětmi, kde vznikla ještě další služba, takže tam jsou teď dva sbory, Sheffield a Peterborough, kde se obracejí emigranti. Ve svých bojích a honbě za penězi tam mají možnost se obrátit ke Kristu. Když je Bůh nenajde tam, kde se narodili, možná je najde v Anglii.

• Vyslali jste i další služebníky?

Před dvěma roky jsme vyslali pastora Petera Pechu, který je z Poráče, kterému jsme se věnovali vždy po nedělním shromáždění. Je to velice obyčejný, ale velice požehnaný a obdarovaný muž. Službu začal v Humenném a pokračoval v Giraltovcích. Tyto dva sbory vznikly skrze něj. Před rokem jsme během konference vyslali pastora Mariána Ference do Liptovského Mikuláše. Tato služba pomalu narůstá. Když jsem na Slovensko přišel, připadalo mi veliké a říkal jsem si, jak se to všechno naplní. Dnes mi připadá malé a v duchu vnímám, že nám Bůh Slovensko dává. Dává nám města, dává nám národ, abychom šli a zabírali území. Naše vize je kázat evangelium a zakládat sbory. Budeme připravovat služebníky, aby mohly povstávat další a další sbory po celém Slovensku, a všude tam, kam nás Pán povede.

• V kolika osadách nyní pracujete?

Nemám to hned sečtené. Otevřených je asi dvacet osad. Denně musíme pořádat dvoje troje bohoslužby a vysílat týmy.

• Kolik máš spolupracovníků?

Mám asistenta pastora, který se mnou pracuje a pomáhá mi, protože v neděli sloužíme ve Spišské i v Popradě. Pak máme tři starší sboru, kteří chodí do domů modlit se za konkrétní potřeby. Potom máme patnáct diakonů. Pomáhají mi s jakoukoli službou, ať jsou to chvály, úklid, kázání, vedení stanic a shromáždění. Dalším, kteří se zaučují a u nichž vidíme potenciál, dáváme prostor, aniž by měli titul diakona.

• Jeden z vašich důrazů je učednictví. Co to znamená v praxi a jak vypadají učednická setkání?

Snažíme se lidi vyučovat křesťanským základům, aby v sobě měli pevnou skálu. Potom se je snažíme vyučovat o charakteru Pána Ježíše. To, co jsem přijal, se snažím předávat dalším. Každou druhou sobotu zveme lidi, nejlépe manželské páry, k budování a vyučování (vysíláme především manželské páry). Některým dovolujeme, aby si připravili kázání na určité téma a zdůrazňujeme, aby to, co se naučili, aplikovali v životě a předávali dál. Věříme, že kdo je vedoucí, musí mít hned za sebou následovníka. Už to nám dává prostor k tomu, že neztrácíme muže ani ženy, kteří by měli pracovat – už si budují nástupce, do kterých investují. To nám pomáhá, aby práce mohla pokračovat rychleji.

• Co pro tebe znamená rodina?

Rodina pro mě znamená mnoho. Je to základ. Hodně si vážím své manželky. Ona i děti jsou pro mě velkým požehnáním. Jsem vděčný, že v tom nejsem sám, ale že v tom stojí se mnou, podporují toto dílo a vidí v tom Boží povolání pro nás. Jsem rád, že nemám děti, které by nerozuměly Pánu Ježíši nebo ženu, která by těmto věcem bránila, ale naopak: je tam podpora, pomoc, modlitby, žehnání. Je to pro mě velmi cenné.

• Ve vašem sboru se soustřeďujete jen na Romy?

Vím, že jsem povolaný k Romům, ale taky k „Neromům“. Bůh tuto službu postavil, aby byla jednou z průlomových služeb v oblasti rozdělení národností. Pro mě osobně to byl velký boj. Když jsem si představil, že bych měl vyučovat Slováka, měl jsem určité zábrany, protože jsem Rom a žil jsem ve vědomí, že ať je to Čech nebo Slovák, je s intelektem výš než já. Ale Bůh mi dal jasně pocítit, že jsem povolaný taky k tomu, abych zlomil, aby Bůh zlomil, rozdělení mezi Romy a Slováky, Čechy a Romy. Bůh umožňuje, že ho tu pod jednou střechou budou uctívat národy. Důkazem, že mě Bůh do toho povolal, bylo pro mě to, když jsem se se Slovákem modlil modlitbu spasení. Ano, jsme převážně romská služba, ale věřím, že Bůh má plán, aby romský národ do slovenského a českého národa vnesl probuzení. Přijal jsem, že slovanské národy se budou navracet ke Kristu a že nám Bůh dá prostor, aby se to dostalo pod jednu střechu. Věřím, že evangelium je pro každého, a je jedno, jestli ho káže Rom nebo Slovák. Věřím, že jsme povolaní, aby evangelium přišlo až na sám konec země. Někteří by nám určovali hranice, ale hranice určuje Bůh a on nás povolal do světa, takže před sebou máme ještě dlouhou cestu.

• Služba Romům má určitá specifika. Mám na mysli lidi, kteří byli zapojeni v lichvě, závislosti na hracích automatech nebo kteří mají problémy s alkoholem či smilstvem. Existuje to pochopitelně i u bílých, ale zřejmě v menším měřítku. Jak v těchto věcech Romům sloužíte?

K tomu, aby lidé z těchto věcí vyšli, je důležité jejich obrácení. Když člověk přijde ke zdroji, ke Kristu, začne sám vidět, že to, co dělá, je špatné. Pán Ježíš Kristus je největší zdroj takového osvobození. Lidem jsme přinášeli evangelium a proměňovala je moc evangelia. Když se lidé dostali do přítomnosti Boží moci, tato moc je měnila.

Samozřejmě jsme jim říkali: toto nedělejte, je to špatné, dávali jsme jim nasměrování, říkali jsme jim: podívej se na svoji rodinu, na své děti, kde utrácejí. Mnohokrát jsem však jako kazatel viděl, že Boží moc, která sestupovala na shromáždění nebo do vesnic, když jsme sloužili venku, lidi zasáhla a způsobila proměnu a svobodu. Kázané Slovo v moci Ducha svatého proměňuje lidské životy. Bůh to dělal kdysi a dělá to i dnes po celém světě. Osvobození je výsledná práce Boží moci. Díky Pánu. Lidé, kteří když pili, pili týden v kuse, jsou dnes od alkoholu úplně svobodní. Znám lidi, kteří brali na lichvu. Jeden z největších osvobozujících průlomů byl, když takový muž řekl: „Odpusťte mi! Okrádal jsem vás, bral jsem od vás velké úroky a všechno vám odpouštím – nedlužíte mi nic.“ Ve hře při tom byly statisíce. Díky Pánu za Boží moc. Je to čisté evangelium, které osvobozuje, proměňuje a dává život.

• Řada Romů je závislá na státní podpoře a má postoj: „dej, dej!“ Vy lidi z vaší církve naopak vedete k tomu, aby dávali. Jak to děláš?

Jednou jsem sloužil v osadě, kde domy vypadaly jako kůlny na dříví. Lidé žili v budkách. Bůh mi řekl: „Ty se díváš na povrchní chudobu, ale nevidíš jejich chudobu vnitřní. To, že jsou takto chudí, je jenom důkazem toho, o co víc jsou chudí uvnitř.“ Lidé v této chudé vesnici se mě zeptali, co jsem jim donesl. Mysleli na jídlo nebo na věci nebo na peníze. Řekl jsem jim, že pro ně mám bohatství. Čekali pořád, co to bude, a já jim pověděl: „To bohatství je Kristus. Pokud nepřijmete Krista, zůstanete v chudobě. Když ho přijmete, zůstane ve vás a to bohatství bude pořád s vámi.“ Dávali jsme důraz ne na charitativní činnosti. Z Německa se mi nabízely desítky kamionů, které by nám přivážely všechny potřebné věci, ale neviděl jsem, že by to byla pomoc. Znám myšlení Romů. Kdybych dělal tyto věci, mysleli by si, že jsem podnikavý a že na nich vydělávám. Ty věci jsem odmítl. Řekl jsem, že chci, aby se naučili chodit s Kristem a aby byli ochotní něco udělat. Do takových situací mluvím často přímo, bez kázání nebo vyučování.

• Jak konkrétně je to učíš?

Byli zvyklí jenom brát. Bůh mi ukázal: „Toto není moje cesta. Moje cesta je naučit je něco úplně jiného. Začali jsme učit o desátcích, o tom, jak rozsévat. Vzal jsem kilo mouky a řekl jsem, ať ji rozdávají ve jménu Ježíš: „Nasyp druhému mouku, dej mu sůl, dej mu kravatu, dej mu boty ve jménu Ježíš. Naučte se dávat. Naučte se hledat práci s vírou.“ Moje první poselství v jedné vesnici bylo: „Dávejte.“ Mluvit na toto téma pro mě bylo nemožné. Ale Bůh ke mně promluvil: „Ty se nemůžeš dívat na to, v čem tady žijou. Aby mohli vyjít z tohoto prokletí, je potřeba, aby vstoupili do smlouvy se mnou a aby začali dávat.“

• A máte nějakou podporu jako církev?

Objednávám autobusy, které každou neděli přivážejí a odvážejí účastníky shromáždění. Nevěřím, že by městská doprava vzala sto Romů z vesnice do autobusu. A taky by za autobus musela platit celá rodina. Proto pronajímáme autobusy. Pomáhali nám křesťané ze Spojených států i z Ostravy, ale přišel čas, kdy nějaký druhý třetí rok platíme autobusy sami. Lidé dávají, a je také vidět, že Bůh žehná. Byli lidé v chudobě. Když začali dávat, viděli, jak chudoba pomalu, ale jistě odchází. Někteří vstoupili i do podnikání. Lidé podnikají nebo mají práci. Na těch, kteří se zdráhají a nechtějí dávat, Bůh ukazuje, jaký je rozdíl mezi těmi, kteří dávají, a kteří nedávají. Dávání lidi čím dál tím víc uvolňuje od prokletí chudoby.

• Služebníci mají u vás jako podmínku dávat desátky?

Ano, to učíme, protože nikdo nikomu nemůže sloužit, pokud není příkladem sám. Věřím, že největším stupněm učednictví je přínos tvého života. Naši učedníci musí být v dávání věrní.

• Jak řešíte problém, když spolu Romové žijí „na hromádce“?

Když Bible mluví o učednících, píše, že to má být muž jedné ženy, že má být počestný a že počestné mají být i jeho děti. Požehnané manželství má být příkladem. Jasně mluvíme o tom, že když lidé žijí „na hromádce“, je to smilstvo.

• Jak to lidem vysvětlujete?

Je to hřích a Bůh nemůže žehnat. To přinášíme formou kázání Božího slova a formou domluvy. Když spolu dva žijí a nejsou svoji, bere každý svoji dávku sociální podpory, takže dohromady mají víc, než kdyby byli manželé. Je to tedy určitý boj. Jde o to, jak ten člověk věří v Boha a jak ho chce poslouchat a následovat. Mnoho vztahů lidí, kteří žili „na hromádce“ se změnilo v Boží manželství, takže jsme zaměstnávali úřady, svatba za svatbou, svatba za svatbou. Lidé na úřadech byli udivení, co se to s Romy stalo. Díky Pánu, že mnozí vyšli ze smilstva. Je v nich zakořeněno, že „na hromádce“ už žít nemohou. Říkám jim: „Bůh to nechce, je třeba, abyste se vzali, a aby to byla žena nebo muž vymodlený, vymodlená od Boha.“ Mládež je vyučována, aby se modlila za své budoucí partnery. Službu mládeži máme díky Pánu velmi silnou a stále roste.

• Stačí evangelium k proměně Romů? Jak evangelium službě Romům přizpůsobuješ?

Evangelium má a stále bude mít svoji sílu, protože je to ta nejlepší zpráva pro celý svět. Čechům, Slovákům i Romům se musí přinášet určitým způsobem. Myslím, že mě Bůh záměrně postavil do této služby, abych na své rovině mohl evangelium podat tak, aby ho lidé mohli přijmout na své rovině tam, kde žijí. Mnohokrát bylo lidem evangelium řečeno, ale protože to bylo z výšin, protože se k nim ti, co ho říkali, nedokázali sklonit, nedosáhlo jim do srdce. Ale díky Bohu, že evangelium je moc pro spasení každého. Je jedinou zbraní, která může proměnit lidský život.

• Na shromážděních, která jsme navštívili, jsem sledoval tvoji lásku k Romům a velkou radikalitu. O prokletí, které bylo v jejich životě, mluvíš úplně otevřeně. Mají tě pořád rádi, nebo ti utíkají?

Klíčové věci na naší službě jsou obyčejnost a radikálnost. Nejsem moc vzdělaný, jsem jasný a prostý. A proto mě sem Bůh dal, aby se ta jasnost a prostota spojila s mocí evangelia. Někdo by si myslel, že by Romové kvůli radikálnosti utekli, ale je to naopak. Mění je to, formuje je to, přitahuje je to a líbí se jim, že to není umělé. Než jsem začal lidem sloužit, jednal Bůh s mým srdcem a proměnil mě natolik, že tomu někdy ani sám nerozumím. To je jeho milost, jeho ruka, jeho plán. Bez radikálnosti by ta služba byla dost umělá. Kvůli tomu, že jsme radikální a že do situací mluvíme tak jasně, se věci dokážou pohnout. Někteří se možná naštvou, ale je jich tak málo, tak málo… Většinou máme dobrou odezvu.

• Z čeho máš osobně největší radost?

Z toho, že ve svém životě vidím Boha a práci, která má výsledky a velký dosah. Na Slovensku jsem už sedm let, a možná si neuvědomuju, co má Bůh připraveno v budoucnu. Toto má cenu. Uvědomuju si, že kdybych nedělal to, co dělám, byl bych možná už zemřel nebo bych neměl smysl a poslání. Má rodina i já se máme nejlíp uprostřed Božího díla. Kdybych toto opustil, asi bych ztratil život. Moje největší radost je, že mám Boha a můžu konat jeho vůli. Jsou dvě věci, které chci v životě dosáhnout: znát Boha a naplnit jeho vůli.

(Rozhovor ve zkrácené podobě vyšel v Životě víry 12/2011)

Rozhovor s pastorem Emilem Adamem: http://www.juda.cz/1468/romove-na-spisi-a-nadeje-pro-cechy-a-slovaky-2/

Průřez naší návštěvy na videu: http://vimeo.com/31979239
Webove stránky sboru Maranata: http://kmmaranata.sk

Bozi pusobeni mezi Romy: http://www.go-east-mission.net/seiten/cz/struktur.php?seite=berichte&kategorie=1

Foto: http://kubulinka.rajce.idnes.cz/Romske_probuzeni_MARANATA_Spis_-_zari_2011/

Tomáš Korčák

Na jaře roku 2011 jsem měl při uctívání vidění tří bahenních sopek (podobných jako v přírodní rezervaci Soos u Františkových Lázní). Z každé vycházel jedovatý plyn či kouř a naplňoval celé ovzduší. Najednou jsem vnímal, že tyto tři zasmraďující sopky vycházejí z mapy České republiky a svým kouřem celou zemi zastírají a přikrývají. Ptal jsem se Boha, co to znamená a věřím, že toto je výklad: Tyto tři bahenní sopky vyjadřují tři druhy slov, které vycházejí ze srdcí lidí v této zemi. Působí temný jedovatý kouř, který zatemňuje a přikrývá Českou republiku. Způsobují pak dezorientaci, zmatek, nevěru a chaos.

První je braní Božího jména nadarmo. Bůh již v Desateru říká: Nebudeš brát jméno Hospodina, svého Boha, nadarmo, protože Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo bere jeho jméno nadarmo. (Ex 20:7) Je potřeba toto slovo vzít vážně a prosit Pána, aby tuto neúctu odpustil naší zemi, ve které jsme v braní Božího jména a klení někde na špici mezi národy. Musíme být příkladem a jít v opačném duchu, což je chvála a uctívání Božího svatého jména. Většinou lidé klejí, aniž si uvědomují, co vyslovují. Je to podobné, jako když někteří vyslovují za každou větou „ty vole“, zde však používají drahé a svaté jméno Boží.

Zde je slovníček některých používaných výrazů klení (často jde o zkomoleniny):

• ježiš, jéžiš                       Ježíš
• sakra                               svatá; svatý (sacratus)
• sakrament                      svátost
• himl                                  nebesa
• hergot                               Pán Bůh
• panebože                         Pane Bože
• ježišmarjá, šmarjá         Ježíš Maria
• prokristapána                  pro Krista Pána
• prokristovyrány                pro Kristovy rány
• kristepane                        Kriste Pane
• kruci, krucinál, krucifix   kříž, Ukřižovaný
• mordijé                             smrt Bohu (Bůh je mrtvý)

Další smrdutou bahenní sopkou byla nevděčnost, projevující se reptáním a stěžováním si. Reptající lidé otevírají dveře svého života Zhoubci (viz Nu 21:4-9; 1K 10:9-13; J 3:14-15). Všechny tyto zlé postoje vycházející skrze jejich ústa jim a jejich okolí způsobují vážné potíže. Nevděčnost způsobuje nemoci a smrt. Celé naše nitro má naopak dobrořečit Hospodinu a nezapomínat na vše, co pro nás vykonal a jaké nám projevil dobrodiní (viz Ž 103:1-5). To má pozitivní vliv i na naše zdraví a celý náš život.

Třetí sopkou bylo kritizování, které mělo za cíl se povyšovat a srážet druhé. Tento nečistý duch kritiky je naprosto destruktivní a chce naplnit všechny vztahy a celou společnost. Dobrá konstruktivní kritika jde v opačném duchu se třemi pé: povzbuzením, pomocí a přímluvou. Jejím cílem je pomoc a rozvinutí člověka nebo projektu.

Jestliže půjdeme jako Boží lid v opačném duchu s chválou, vděčností a povzbuzováním, budeme přinášet životodárnou vůni poznání našeho Pána (viz 2K 2:14-16). To bude způsobovat rozjasňování a pročišťování našich vztahů a celé naší společnosti. Nezapomeň, že stačí jen trocha kvasu, aby prokvasila celé těsto (viz Mt 13:33; L 13:20). Jsi dobrým kvasem, který je vložen do této společnosti, dokud…

Nejhorší ze všech oklamání je sebeklam. Je to stav, kdy si člověk myslí to, co si myslet chce, bez ohledu na to, co je pravda. Nejprve jsou to drobné krůčky a kompromisy při potlačování svého svědomí, až po nějaké době si svoje vzdálení od pravdy vůbec neuvědomuje. Duch svatý nám ve své milosti otevře oči, když ho budeme žádat, aby nás vyvedl ze všech našich sebeklamů do své osvobozující pravdy. Reagujme pak, čiňme pokání a nesme ovoce proměny smýšlení.

• Do sebeklamu mne vede pýcha a přecenění svého úsudku, kdy se považuji za moudrého ve vlastních očích (1K 3,18; srov: Př 3,7; 26,12; 28,11; Iz 5,21; Ř 12,16; L 18,9-14)
• Do sebeklamu mne vede touha po slávě a velikosti před lidmi, kdy budím pouze nějaký dojem, ale uvnitř a v soukromí chybí skutečnost (Ga 6,3-5)
• Do sebeklamu mne vede, když Božímu slovu pouze naslouchám, ale nejednám podle něho (Jk 1,21-25)
• Do sebeklamu mne vede, když nedržím na uzdě svůj jazyk a moje zbožnost se projevuje pouze slovy a ne činy a příkladným životem (Jk 1,26-27)
• Do sebeklamu mne vede, když popírám a omlouvám svoje hříchy a když svoji vinu házím na druhé (1J 1,8; srov: Př 28,13)

Apoštol Pavel nás vybízí, abychom zkoumali a rozsuzovali sami sebe (1K 11,27-32; 2K 13,5). To je možné, když máme před očima Boží milosrdenství a pravdu (Ž 26,2-3). Přicházíme k Hospodinu, který zpytuje a zkoumá naše srdce (Jr 17,9). Přicházíme ke světlu, aby se ukázalo, jestli jsou naše skutky vykonány v Bohu (J 3,16-21). Každý strom se pozná po svém ovoci! (Mt 12,33-35; L 6,43-46; Jk 3,10-18; Mt 3,5-10; Mt 7,15-23) Co je pokladem tvého srdce? Jaké neseš ovoce?

Jedním z hlavních testů při rozsuzování sebe sama je ovoce. V listu Galatským 5,22-23 je popsáno devět projevů ovoce ducha:

1. láska: Miluji svoje bližní Boží bezpodmínečnou láskou?
2. radost: Mám radost a šířím ji ve svém okolí?
3. pokoj: Chodím v Božím pokoji a působím pokoj ve svém okolí?
4. trpělivost: Jsem trpělivý se svými bližními (zvláště když s nimi nejsem v souladu)?
5. laskavost: Jsem laskavý ke svým bližním?
6. dobrota: Projevuji Boží dobrotu ke svým bližním (zvláště v jejich slabostech)?
7. věrnost: Jsem věrný a spolehlivý? Stojím za svým slovem? Důvěřuji svému Bohu a jeho Slovu za jakýchkoli okolností? Věřím vždy v Boží pomoc a odpověď na mé modlitby?
8. mírnost: Jsem mírný a dovedu naslouchat Bohu a lidem?
9. sebeovládání: Dokážu ovládat své myšlenky, slova, emoce…? Jsem zdrženlivý a střídmý?

Ovoce vyrůstá ze stromu, tedy duchovní ovoce vyrůstá ze znovuzrozeného ducha. Čím více jsme plni Ducha svatého, Božího slova a prozkoušené víry, tím je náš duch silnější a nese hojnější ovoce. Poddej se též Pánově výchově, neboť dobrá výchova přináší dobré ovoce (Heb 12,5-13; J 15,1-17). Dary Ducha vycházejí z Ducha svatého a jsou jakoby na strom člověka Bohem připevněny. Ovoce však ukazuje, co je v našem nitru.

Co dělat, když neneseš mnoho ovoce? Záleží na tvé upřímnosti, pokoře a hladu. Bůh dává pokorným milost. Jednej s trním, které brání nést ovoce (Mt 13,22). Zůstávej ve Slovu, protože to má moc tě proměnit a učinit plodným (Sk 20,32; J 15,7-10; 2Tm 3,16-17). Počítej s tím, že je v tobě Kristův život (Ga 2,19-20; 2P 1,3-8). Nejsi již sirotek, ale syn, kterého nebeský Otec nikdy neopustí. Žízni po Duchu svatém, rozvíjej s ním důvěrný vztah a posvěcuj s ním svůj život k poslušnosti (1P 1,2).

Ústup církve je nyní u konce. Od nynějška to už jde jen kupředu. Církev se bude stále více dávat do pohybu, až na sebe upozorní celý svět. Do boje půjde s rozhodností. Sama příroda se bude třást a chvět, aby tím dala najevo, že se daly do pohybu základy nebe a země. Náš Bůh ale udrží převahu a naše vítězství je jisté. Teď je čas být tak smělý, jako nikdy před tím. Není cesty zpět. Toto je ten správný okamžik, abychom své síly koncentrovali na podstatné záležitosti naší doby.

Koncentrace sil

Když Bible popisuje situaci našeho duchovního konfliktu, často používá vojenské výrazy. Pro obě pole totiž platí zcela podobné principy. Jedna osvědčená strategie se jmenuje: koncentrace všech sil. Jak nás učí dějiny, tato strategie byla používaná ve všech rozhodujících bitvách, i ve válce v Zálivu.

Při takových taženích se spolu střetnou bojové šiky. Obě strany usilují o udržení svých pozic, ale zároveň o objevení slabých míst v linii protivníka. Jakmile se tam dosáhne průlomu, zhroutí se celá jeho fronta a nepřítel troubí k ústupu, aby zabránil obklíčení pronikajícími jednotkami.

Duchovní bojování o lidská srdce se formuje podobně. Ve většině válek se bojují různé bitvy na různých frontách. Totéž platí pro naši současnou roztržku v duchovní oblasti. K polím, kterými probíhají duchovní frontové linie, patří naše děti, hudba, média a naše města. Všichni sice jsme součástí jedné Boží armády, přesto je ale pro mnoho křesťanů vhodné zaměřit se na určitou oblast, aby tam ve specializované jednotce zaujali v bitvě zvláštní místo.

Bitva o naše děti

Ve 21. století zuří nelítostná duchovní bitva o srdce našich dětí. Tato bitva už probíhala celé 20. století, ale v novém tisíciletí ještě získá na intenzitě. Pokud se nezaměříme na tento prudký boj o srdce a rozum našich dětí, a sebe i je nevyzbrojíme proti všem útokům, budeme své děti v dosud nevídané míře ztrácet ve prospěch nepřítele. Nesmíme se spokojit s tím, že bychom jen zachovali svůj názor, musíme ofenzivně dosáhnout průlomu. Nepřítel naši mládež svádí tím, že využívá její touhu po opravdovém vztahu k silnému, moudrému Bohu a skrze klam nachází cestu k jejich srdcím.

Stvořeni ke společenství

Boj zuří stále prudčeji a tím, že své děti budeme dobrým programem pro mládež držet na uzdě mnoho nedosáhneme. Také nestačí, že děti dostanou jednou v týdnu dobré kázání nebo dobrou dětskou bohoslužbu – to nikoho nenasytí. Bůh je duch. Lidi stvořil tak, aby hladověli po vztahu k nadpřirozenému a tento hlad se nejvíce projevuje v pubertě. Pokud je mládeži zabráněno v přístupu k nadpřirozené Boží moci, bude mimořádně podporována, aby se pustila do pokusů se zlými, nadpřirozenými mocnostmi. Už ve dvacátém století se explozivně rozšířilo čarodějnictví. V tomto tisíciletí bude čarodějnictví ještě mnohem rychleji přibývat, pokud církev nezesílí svůj nadpřirozený vliv. Bible zřetelně dokazuje: být křesťanem znamená pohybovat se v nadpřirozenu.

Potřebujeme schopnost kritického úsudku

V boji o srdce našich dětí se nepřítel nedrží pravidel hry. Satan nasadil ty nejodpornější a nejkrutější prostředky, jaké má k dispozici. Do oběhu už pustil knihy, filmy a hudbu, které mají takovou moc, že nechráněná duše je bezmocně vystavena démonskému útlaku. Potom musíme prožít, že naše děti jsou jako dálkově ovládané. Mnoho křesťanů však nepřítele rozezná teprve tehdy, když se u nich uhnízdil a vybudoval tam mohutné pevnosti. Pokud v této oblasti církev konečně zcela neprocitne, čeká nás mohutný nárůst násilí, namířeného od dětí proti rodičům a ostatním dětem.

Takový incident se stal v dubnu 1999 v malém městě Kittrell, N.C. Debbie Bawcumová přišla večer kolem půl desáté ještě jednou do pokoje svých dvojčat a viděla proti sobě namířené ústí lovecké pušky. Už dříve prosila svého manžela, vášnivého lovce, aby doma nepřechovával zbraně. Udělala rychlý pohyb, aby svým klukům pušku vzala. Ve stejném okamžiku se spustila palba. Jeden z hochů trefil Debbi do ramene a potom sejmul jejího manžela, který se vyřítil po schodech nahoru, aby zakročil. Byla při tom zraněna i jejich sestra Robin. Dvojčatům, která zabila svého otce, bylo teprve jedenáct let. „Měli takový zvláštní výraz ve tváři,“ řekla Debbie Bawcumová. „Vůbec se to nepodobalo mým chlapcům. Měli takový prázdný výraz. Na malý okamžik to nebyli moji synové.“

Tento příklad nemá vypůsobit strach, ale moudrost. Nemůžeme vydat ducha našich dětí na pospas světu a přesto očekávat, že vyrostou jako křesťané. Skutečně žijeme v nepřátelské zemi. Odložme stranou naše teologické a eschatologické pozice a poznejme: náš úděl není schovávat se, ale při každé příležitosti, která se naskytne plenit peklo. Rodiče, kteří nevychovávají své děti tak, jak jim ukládá Boží slovo, brzy zjistí, že se jejich děti chopí vedení a jak to půjde budou své rodiče komandovat. Rodiče, kteří se nestarají o to, co jejich děti čtou, jakou hudbu poslouchají, na jaké filmy nebo televizní programy se dívají, budou muset brzy konstatovat, že v jejich dětech je možné pozorovat mimořádně extrémní a zlé mocnosti.

Teď je čas, abychom se jako nikdy předtím modlili za všechny křesťanské rodiče, pracovníky s mládeží a také za autory dětských knih. Musíme se také modlit za všechny učitele, ředitele škol a rodičovská sdružení. Církev musí konečně uznat, že její práce s dětmi a mládeží je stejně důležitá, jako každá jiná služba v církvi. Ti, kdo se starají o děti a mládež, nesmí být pouhé chůvy. Jsou povoláni, aby vyzbrojili generaci, která je od počátku světa určena k tomu, aby v temném období světových dějin zaujala své Bohem přidělené místo a vykročila proti nepříteli. Pán bude sbory, které investují zvláště do práce s dětmi a s mládeží, v bohaté míře žehnat, pomazávat a nechá je prospívat.

Proč naši mladí a děti odmítají církev? Protože opravdovou církev ještě nezažili. Když prožijí, co znamená opravdové křesťanství, budou to chtít mít taky. Chození ve víře přesně odráží to, pro co lidé vlastně žijí. Církev se koná 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu. Pokud chceme patřit k vojsku, které Pán právě kolem sebe shromažďuje, musíme vyjít z našich vazeb na budovy a programy.

Co jinak ještě můžeme udělat pro naše děti? Nejdůležitější pro ně je, abychom sami přicházeli k Bohu co nejblíže. Jakkoli může být církevní kultura atraktivní – v celém světě není nic tak přitažlivé, jako Boží Syn. Když bude Ježíš vyvýšen, budou všichni lidé přitahováni k němu.

Boj o hudbu

I v 21. století je hudba významným bojištěm. V mnoha ohledech bude nové tisíciletí znít jako nové vydání 60. let dvacátého století, jen s větší intenzitou. Jako tehdy Beatles a jiné skupiny propůjčovaly hudebnímu výrazu sociální napětí, bude i hudba v tomto tisíciletí rozhodujícím způsobem určovat duchovní klima.

Řeč, které každý rozumí

Hudba je označovaná jako „univerzální jazyk,“ protože dokáže překročit všechny sociální i politické bariéry. Je řečí ducha, která zasáhne srdce bez okliky přes hlavu. Kdo vytvoří tuto globálně – duchovní řeč, drží v ruce mocnou zbraň ve válce o naše srdce. Pán si vytvoří zástup hudebníků. Použije je jako duchovní dělostřelectvo, aby vzalo pod palbu některé největší pevnosti nepřítele – totiž rasismus, drogy, pornografii a spiritismus.

Hudba s rozmanitým publikem

Někteří skladatelé písní budou moci zasáhnout i světské publikum. Pán je připraven nabídnout mládeži alternativní vzory místo oblíbených, ale morálně pochybných hvězd pop musik. Je důležité, aby se tito skladatelé písní nevydali pouze na církevní dráhu, nebo aby nepoužívali církevní terminologii. Ale také se nemají vnucovat tím, že by kopírovali styl světa. Tito zpěváci a hudebníci jsou opravdoví evangelisté, kteří jsou povoláni k tomu, aby prostě rozsévali. Žnout budou ostatní.

Hudba country

Obnovená obliba country hudby, nebo převážně lidové hudby, není náhoda. Tato hudba má svůj původ v církvi a Pán ji chce znovu získat pro svoje záměry. Povolá mnoho hudebníků, kteří jsou na tomto poli špičkou, a když budou následovat jeho volání, mocně je použije. Pak bude lidová hudba, na kterou je stále nahlíženo jako na hudbu spodních vrstev, sklízet více uznání, než jakýkoliv jiný hudební směr. V opačném případě se stane poněkud bezvýznamnou.

Hudba v uctívání

Chvála a uctívání přinese písně s novým, čerstvým zvukem. Tato hudba nadchne stejně mladé jako staré. Mnoho Božích skladatelů písní bude mít následující zkušenost: budou pozvednuti do nebe, aby slyšeli nebeskou hudbu. Další přijmou hudbu a duchovní písně ve snech a viděních. Síla této nebeské hudby naprosto změní křesťanský všední den. Bude formován opravdovým duchem chvály a uctívání Pána.

Hudba v evangelizaci

Církev musí své týmy chval posuzovat jako přední voj v bitvě o současnou generaci. Dostaneme nový pohled pochopení ztónované a zhudebněné evangelizace. Mnoho hudebních skupin bude ohodnoceno jako skuteční evangelisté a ne jako pouzí baviči. Mnoho misijně nasazených členů skupin musí, stejně jako každá jiná služba, dostat duchovní vyzbrojení a podporu. Oblast hudby bude jedním z největších bojišť 21. století, protože má potenciál dosáhnout v boji proti temnotě největších průlomů.

Bitva o média

Na média nesmíme pohlížet jako na svého nepřítele. V médiích jsou nepřátelé křesťanské víry a mnozí z nich tam zaujímají klíčové pozice. Přesto si musíme svobody slova a svobodného tisku vážit jako velikého požehnání. Vůbec nic nepřinese a jen promrháme svůj čas, když se budeme rozčilovat nad vztahem tisku k vládě a jiným problémům. Svůj čas a energii bychom raději měli využít na to, abychom se za něj modlili. Musíme konečně uchopit tuto převratnou pravdu: Pán skutečně slyší naše modlitby. Dal nám autoritu, která budí bázeň, aby co svážeme na zemi bylo svázané i v nebi. A toto platí i opačně. To, co svážeme na nebi, bude svázáno i na zemi a co rozvážeme v nebi, bude rozvázáno i na zemi. Křesťané se mají za každý rozhlasový vysílač, každou televizní stanici, každé noviny nebo jiný zdroj informací v jejich blízkosti modlit tak dlouho, dokud není dosaženo takového standartu zodpovědnosti za vysílané, že je zavázán pravdě, poctivosti a slušnosti.

Už přibližně čtyřicet let je téměř v každé zemi světa vyučovaná jako druhý jazyk angličtina, dokonce i v zemích bývalého sovětského svazu. Nyní je tedy pro posluchače možné, aby rozuměli celosvětově vysílaným zprávám CNN nebo jiných anglicky mluvících vysílačů. Zprávy o událostech v křesťanském světě rozšířené nevěřícími reportéry světských vysílačů přispěly k šíření evangelia více, než to dosud dokázaly křesťanské vysílače. Tím nechci podsouvat, že křesťanské vysílače dosud nic nedokázaly. Ale teprve až světské vysílače zpráv, které se v duchovní rovině chovaly neutrálně, budou šířit zprávy o probuzení a o všem, co Bůh právě dělá, bude to mít důsledky, jaké zde dosud nebyly.

Bitva o města

Každá bitva, která se bojuje za určitou pravdu, má svoji vlastní strategii, která je zaměřena na danou duchovní oblast. Klíč k vítězství v každém boji však spočívá v dosažení průlomu. V posledních letech se trochu změnila situace nad některými městy, jako např. Los Angeles. Když však na to přijde, jenom se nám trochu podařilo zatlačit linie nepřítele. Ke skutečnému průlomu na této frontě ještě nedošlo. Teprve až jednou prožijeme, jak je skutečně celé město zabrané pro Ježíše, pobídne to křesťany v celém světě k tomu, aby se pozvedli a s dosud nepoznaným nadšením zabrali svá města. Potom vzniknou četná duchovní předmostí pravdy a čestnosti.

V boji o naše města už bylo dosaženo takového pokroku, že stále více křesťanů je s to sjednotit se s touto strategií duchovního boje za naše města. Důsledkem je zřejmá mobilizace bojových sil. Klíč k průlomu spočívá ve strategii koncentrovat převahu bojových sil v jednom jediném bodu nepřátelské fronty. Nepřátelské linie v této bitvě sice zahrnují každé jednotlivé město a místo. Ke strategicky důležitým bodům ovšem patří jen málo míst, kde se církve v jednotě společně najdou, aby se modlily za probuzení a změnu duchovního klimatu ve městě. Až bude v našich rukou jedna jediná metropole, nepřítel se stáhne i z jiných hlavních měst světa. Musíme tedy posílit naše frontové linie a hnát se dopředu, jak je to jen možné.

Stavíme stejné hradby

Stejně jako v době Nehemjáše bude každé rodině přidělen k obnově zvláštní úsek hradeb. Přesto všichni stavíme stejnou hradbu a společně stojíme jako jeden muž. Kdo chce zakusit více Boží uzdravující moci, nejen že velkoryse strpí souseda, který je jiný a zabývá se např. především studiem Písma, ale také ho využije, když sám bude potřebovat poučení, povzbuzení a usměrnění. Všichni budeme v situaci, kdy se budeme specializovat na zvláštní povolání. Tak bude světlo, které nám je dané, soustředěno na jeden cíl. Když toho konečně dosáhne, stane se laserovým paprskem.

Tímto způsobem zrajeme v porozumění, o co v bitvě vlastně jde, kde je naše místo a kdo stojí vpravo a vlevo vedle nás a to, i když naši sousedé plní jinou funkci. Když se to stane, bude nám Pán moci svěřit duchovní laserové dělo. Jeho svazek paprsků je tak cílený, že může prolomit i nejsilnější pevnosti nepřítele.

(Úryvek z knihy Prorocká vize 21.století, 2.díl, volný překlad části 9.kapitoly: Porodní bolesti a zemětřesení, přeložil Petr Dvořák)

Při uctívání na modlitebním setkání (7.11.2011) jsem viděl, jako kdybych byl ve válečné vřavě, seděl na koni a bojoval mečem. Nebyly však ve mně naprosto žádné stopy strachu, ale naopak smělost, odvaha a až určitá rozšafnost. Vzpomněl jsem si na slovo z Písma: bitvou veselou bojovati bude proti němu (Iz 30,32 KP). V této smělosti a jistotě úderu nebyla žádná lehkomyslnost a nerozvážnost. V mém bojování byla obsažena moudrost a bylo zápaseno řádně podle pravidel (2Tm 2,5).

Po skončení vítězného zápasu jsem viděl několik lidí procházet osvobozenou a pokojnou krajinou jako Sedm statečných. Krajina a lid byli osvobozeni od stále drancujících bídáků, kteří okrádali a zabíjeli (viz J 10,10). Ti stateční však byli v plném počtu beze ztrát a kráčeli s vědomím, že jsou další bitvy před nimi.

Musel jsem přemýšlet nad starozákonními bitvami, které nám jsou plastickým příkladem bitev novozákonních, kdy nebojujeme proti lidem, ale proti duchovním mocnostem (viz Ef 6,12). Přemýšlel jsem nad bratrovražednými bitvami v knize Soudců, kdy bylo mnoho ztrát na životech, ale i nad několika bitvami, kdy Izraelci neměli žádné ztráty a v boji zvítězili nad svými nepřáteli. Bylo jistě za tím Boží vedení a moudrost a bojování podle Božího řádu Božími zbraněmi v plné Boží zbroji (viz Ef 6,10-18). Nezáleželo na početní převaze, ale na Hospodinu, který vysvobozuje. Zápas je společný a neobstojí v něm nezávislí a svévolní lidé. Spojuje nás Boží bázeň, v uctívání vidíme Boží velikost a převahu. Studujme, co způsobovalo ztráty v bitvách popsaných v Písmu. Je to napsáno k našemu poučení (viz Ř 15,4).

Mezi statečnými bojovníky byly přátelské vztahy, upřímnost, důvěra a rozhodnost bojovat jeden za druhého. Na nic si před sebou nehráli, měli společné úkoly, za kterými šli – osvobozovat zemi a šířit Království. Měli plné vědomí závislosti na Hospodinu, neboť vedení, moudrost, strategie, zbroj, zbraně, meč a síla byly Boží. Jejich hrdost na Hospodina a radost z ovoce zápasu je motivovala do dalších bitev. Vykonali soud nad nepřáteli, jak byl v Písmu zapsán. Je to čest pro všechny jeho věrné. (Ž 149,5)

Chci, aby vaše služba, vaše modlitby, vaše jakėkoli činnosti a kroky vycházely z pokoje, synovství a spravedlnosti, kterou jsem vám dál v Kristu. To je pevný základ, který obstojí. Nenechte se vtáhnout do pasti nedostatečnosti a lidské dokonalosti, která je skrze snahu o vlastní spravedlnost. Protože takoví lidé neznají Boží spravedlnost, místo toho usilují postavit svou vlastní spravedlnost, a nepodřídili se spravedlnosti Boží. Vyjdĕte činit mė skutky v mém pokoji. Nečekejte až budete dokonalí, vždyť jste doplnĕni v Kristu. Vždy pamatujte na slova: Blaženější je dávat než brát.
Dal jsem vám svůj věčný život, kterým je, abyste poznávali jediného pravého Boha a Ježíše Krista. Dávám vám svá Slova, abyste ve mně měli pokoj. I uprostřed soužení tohoto světa buďte dobré mysli, neboť já jsem přemohl svět. Dal jsem vám svůj pokoj, který nezná tento svět, proto ať se vaše srdce nechvěje a není bázlivé. Mysl upevněnou ve mně budu střežit dokonalým pokojem, protože mně důvěřuje. Důvěřujte Hospodinu až navěky, protože v Hospodinu, v Hospodinu je skála věků.
(Biblické odkazy: Ř 10,3; Ko 2,10; Sk 20,35; J 17,3; J 16,33; J 14,27; Iz 26,3-4)