CO TO JE POKÁNÍ?

• Pokání je první a nevyhnutelný krok, který nás vede do Božího království.
  Mt 3,2: Sk 2,38
• Bez pokání zahyneš. Zoufale potřebuješ Boha. Pokáním přijímáš od Boha milost, abys nezahynul.
  Lk 13,3.5
• Vidíš se vší vážností smrt jako mzdu svého hříchu? Ježíš utrpení smrti podstoupil místo tebe. Kristovo utrpení bylo způsobeno tvými hříchy.
  Ř 6,23
• Ježíš přišel volat pouze hříšné ku pokání. Pyšný sebespravedlivý člověk pokání nepotřebuje.
  Mk 2,17 (Iz 64,6)
• Apoštol Pavel se nesrovnával s druhými. Viděl své hříchy. Považuje se za největšího hříšníka ve svém starém životě. Ví toho na sebe nejvíce a vidí závažnost svého hříchu.
  1.Tm 1,15
• Pokání je dar, kterým se otevíráš pro Boží milosrdenství a dobrotu.
  Př 28,13: Ř 2,4
• Bůh chce, aby všichni dospěli k pokání.
  2.Pt 3,9 (1.Tm 2,4)
• Bůh nařizuje (přikazuje) lidem, aby všichni a všude činili pokání.
  Sk 17,30

2. CO TO JE POKÁNÍ ?

• Pokání vyjadřuje změnu smýšlení (řecky: „METANOIA“) jako pevné vnitřní rozhodnutí. Dále vyjadřuje obrat (hebrejsky: „Š-V-B“) ve směru životní cesty člověka, který má trvalé důsledky. Je to tedy vnitřní změna smýšlení, která se navenek musí projevit v životě člověka. Je to poznání tvého dosavadního života ve světle Písma a oddělení od minulosti, která byla bez Boha.
• Duch svatý usvědčuje ze hříchu – předkládá nám před oči náš hřích a hned ukazuje i na východisko v odpuštění skrze Ježíšovu krev. Je to něco zcela jiného než náboženské sebeobviňování, nebo vyznávání neurčité hříšnosti.
  J 16,8
• Pokání musí být vidět v proměně života.
  Mt 3,8: Sk 26,20: Ž 119,59.60
• Od doby Kristova ukřižování a zmrtvýchvstání se v Nové smlouvě používá převážně dokonavý výraz slovesa : učiňte pokání – tzn. Pokání je něco, co má začátek i konec. Bůh odpovídá na tvé pokání a skrze moc Kristovy krve je ti odpuštěno. Pokání je ukončeno, když přijmeš odpuštění (Lk 15,10.24).Změna smýšlení – poznání hříchu ve světle Božího slova a Ducha svatého (Ž 119,105: J 16,8)
  Vyznání hříchu (1.J 1,9)
  Zármutek podle Boha – lítost nad hříchem v pohledu na Kristovo zástupné utrpení (2.Kor 7,10)
  Přijetí odpuštění – musí následovat ihned po vyznání hříchu(1.J 1,9: Žd 10,17)
  Odvrácení se od hříchu – „hřích je mým úhlavním nepřítelem a já přináším ovoce hodné pokání“ (Ž 139,22: J 8,11)

3. PŘÍBĚH O NÁVRATU SYNA K OTCI v Lk 15,11-24 nám dokonale popisuje úplné pokání:

• Přišel sám k sobě (v.17) – poznal v pravdě svůj stav (hřích).
• Učinil rozhodnutí (v.18).
• Uskutečnil rozhodnutí (v.20) – vstal a šel k otci. Bez toho by zůstal sedět a plakat (i se správným rozhodnutím) mezi prasaty.
• Vyznal hřích (v.21a) – nesnažil se omluvit své jednání, ale nazval je hříchem.
• Vydal se milosti (v.21b).
• Přijal milost (v.21-24). Bůh ti tvé hříchy odpustil. Rozhodl se je zapomenout (Žd 10,17). K vyznaným hříchům se nevracej ani slovy, ani vzpomínkami (2.Pt 2,22).     „A začali se radovat!“
• Následoval nový život syna v milosti a poslušnosti.

4. TŘI DRUHY POKÁNÍ :

• Pokání z hříchu (jednotné číslo) životního postoje nevěry v Krista. Je nutné pro spasení. Z hříchu nevěry a nezávislosti na Bohu vycházejí všechny ostatní jednotlivé hříchy.
  J 1,29: 16,8.9
• Pokání z konkrétních hříchů (množné číslo) starého života. Je potřebné k úplnému osvobození a rozvázání pout. Je předpokladem pro vítězný život nezatížený minulostí. Pracovně to nazýváme generálním úklidem.
  Př 5,22: Sk 19,18-20
• Pokání z hříchů učiněných v novém životě.
  Př 24,16: 1.J 1,7.9: 2,1-2

5. CO POKÁNÍ NENÍ :

• obecné vyjádření hříšnosti
  „Pane, my jsme zhřešili, jsme hrozní hříšníci …“
• vyznání hříchu s přátelstvím ke hříchu
  Hřích musí být tvým nepřítelem. Pokání probíhá především uvnitř tvé osoby. Je to rozhodnutí: zaujímám Boží postoj nenávisti k hříchu a odděluji se od hříchu.
  „Pane, odpusť mi … (jsem však rád, že jsem to učinil)“
• přenášení zodpovědnosti za svůj hřích na druhé
  Hřích si omlouváš špatnými postoji ostatních. Jsi však zodpovědný za to, jak reaguješ na jednání druhých. „Pane, odpusť mi, ale může za to …“
• přenášení zodpovědnosti za svůj hřích na okolnosti
  Hřích si omlouváš nepříznivými okolnostmi. „Pane, odpusť mi, ale okolnosti mne přitlačily …“
• lítost pouze nad důsledky hříchu
  Nelituješ příčinu, ale důsledek hříchu. Nelituješ neposlušnost, že jsi např. přes zákaz vzal do rukou drahou vázu, ale lituješ, že jsi ji rozbil. Lituješ toho, co hřích natropil, místo toho, že jsi zhřešil. Nevidíš cenu hříchu, kterou za tebe zaplatil Ježíš.
• vyvažování viny
  Místo, abys uznal svoji vinu, ukazuješ na větší provinění druhých. “Zhřešil jsem, ale on zhřešil (proti mně) více (první).” Pokání znamená uznat: “Jsem vinen!” a nesrovnávat se povýšeně s druhými (viz Lk 18,9-14). “Pane, odpusť mi, ale přece jenom nejsem zas takový hříšník jako …”
• výlev sebelítosti
  Sebelitování není pokání, ze sebelítosti musíme činit pokání. „Jsem tak nešťastný, špatný, hříšný, nehodný, hodný zatracení, chudák, …celý špatný…“
• citový projev
  (pláč, sténání, smutek, úzkost …) – Citové projevy samy o sobě pokání nezpůsobí. Můžou však být vedlejším projevem opravdového pokání.
• výčitky svědomí
  Jsou důležité, abys pokání mohl vůbec činit. Avšak samy o sobě pokáním nejsou.
• vyslovení hříchu
  Důležitá součást pravého pokání, avšak musí být podepřena změnou. Ústa někdy mohou vydávat pouze prázdná slova.
• zpověď
  Máme se vyznávat jedni druhým z hříchů, avšak samotná zpověď pokáním ještě není.
• snaha hřích si odčinit
  Pokání je dar, který Bůh nabízí každému. Je vždy spojeno s milostí (Ef 2,8.9)! Bůh nám může odpustit hřích POUZE zdarma.

6. CO POKÁNÍ ZPŮSOBUJE :

• je to dar k životu – Sk 11,18
• přináší spasení – 2.Kor 7,10
• přivádí do osobního vztahu s Bohem – Sk 20,21
• přináší odpuštění hříchů – Lk 24,47: Sk 5,31
• uvádí do oddechu před tváří Páně – Sk 3,19.20
• uschopňuje věřit – Mk 1,15: Žd 6,1
• je to předpoklad pro vodní křest a přijetí Ducha svatého – Sk 2,38
• otevírá pro nebeské království – Mt 3,2
• otevírá pro prožívání Boží dobrotivosti – Ř 2,4
• vede k poznání pravdy, která osvobozuje – 2.Tm 2,25.26: J 8,32
• přináší radost – Lk 15,7.24
• vede ke vzdávání slávy Bohu – Zj 16,9