Pijte z čistého zdroje!
PIJTE Z ČISTÉHO ZDROJE!
Tomáš Korčák, 2005, 2022
Jednou jsme na modlitebním setkání volali k Pánu, že žízníme po živé vodě, po Bohu a jeho slávě. Po vyjádření této naší touhy jsem v duchu uviděl ležící svini, která byla připravena napojit mlékem svá mláďata. Cítil jsem výzvu: „Pojď a napij se!“ S odporem jsem však odmítl. Pak jsem přemýšlel nad tímto viděním a ptal se Pána: „Co to znamená? A je to vůbec od Tebe?“ Poté jsem ve svém srdci uslyšel slova: „Můj lid chodí k nečistým zdrojům! A přitom je otevřena vyvěrající studnice vody života na hoře mé svatosti. Vystup na moji horu, navaž vodu z mé studnice spásy a pij životodárnou vodu, která způsobí, že se sám staneš studnicí vody života pro své okolí.“
Existuje neviditelná duchovní řeka. Řeka svým proudem oblažuje Boží město, svaté příbytky Nejvyššího. (Ž 46,5) Je to řeka Ducha svatého, která obveseluje Boží lid. Pán Ježíš znal občerstvující moc této řeky a na své cestě z ní často pil. V Žalmu 110,7 je psáno: Napije se z potoka na cestě, proto zvedne hlavu. I nás chce naučit pít z tohoto zdroje. Znamená to však (podle úvodního vidění) vystoupit na horu svatosti a navážit vodu ze studnice, což znamená, že to bude stát nějaké úsilí.
Svině tohoto světa se ti lehce nabízí bez jakéhokoli tvého úsilí. Je to velice pohodlné. Nemusíš ani vstávat z křesla, máš přece dálkový ovladač! Těch pohodlných zdrojů tohoto světa je mnoho, není to jenom televize. „Chytrý“ mobil s internetem máme dokonce většinou stále u sebe. Jaké hodnoty však z médií čerpáme? Není to pouze marnost nad marnost (Kaz 1,2 B21)? A neodvádí a nerozptyluje nás to od čerpání čerstvé životodárné vody z božské studnice? Jsme vedeni převrácenými vlivy tohoto světa, nebo hodnotami Božího království?
Vystoupit na Boží horu svatosti a navážit čistou a životodárnou vodu ze studnice spásy však stojí za to. Kristus se nám stává ve všem přitažlivý (Pís 5,16). On sám je přežádoucí skvost. (ČEP) Potom můžeme směle vztyčit svoji hlavu, a to v této strachem a nepokojem zmítané době velice potřebujeme.
Pán Ježíš řekl u Lukáše 21,25-28: A budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných před řevem a vlnobitím moře. Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět; neboť mocnosti nebes se zatřesou. A potom uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, protože se přibližuje vaše vykoupení.
Máme se napřímit, vztyčit svoji hlavu, a to úzce souvisí s naším pitím živé vody. Učme se pít z té duchovní řeky či potoka na cestě ve svém soukromí, ale též při setkání církve a na různých společných modlitebních aktivitách sboru. Nechme Ducha svatého, aby byl Pánem a aby nás uvedl do svojí svobody (viz 2K 3,17). Tato svoboda souvisí s tím, že jsme cele Bohu vydáni a děláme jen to, co jemu líbí.
Apoštol Pavel píše: Všichni jsme jedním Duchem pokřtěni do téhož těla a jeden Duch se nám všem stal nápojem. (1K 12,13 B21) Každý znovuzrozený křesťan má ve svém nitru pramen vody tryskající k věčnému životu (J 4,14). A každý Duchem naplněný křesťan má v sobě dokonce řeky živé vody (J 7,38). Všichni můžeme vírou pít Ducha svatého.
Přicházejme proto každý den k Pánu, vyjadřujme mu svoji žízeň a pijme – vírou přijímejme toto duchovní naplnění. Jednou měl jeden bratr při modlitbách vidění nedopité sklenice a Pán říkal: „Dopíjejte ten pohár až do dna na každý den!“ Pak z našeho nitra poplynou řeky živé vody.
Jak však Ducha svatého máme pít prakticky? Odpovím jednoduše: Pijme svými ústy a svým srdcem! Podívejme se do Žalmu 116,12-13: Jak se odvděčím Hospodinu za všechno jeho dobrodiní vůči mně? Zvednu kalich spásy a budu vzývat Hospodinovo jméno. Našemu nebeskému Otci se nejvíce odvděčíme tím, že jeho dary přijmeme a užíváme je. Odvděčíme se mu tím, že vezmeme z jeho ruky kalich všeobsáhlého spasení a budeme z něho pít skrze oslavování jeho jména.
Podobně to říká apoštol Pavel v Efeským 5,18-21: A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem, mluvíce k sobě v chvalozpěvech, v oslavných zpěvech a v duchovních písních, svým srdcem zpívajíce Pánu a velebíce ho a vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci. Podřizujte (doslova: podřizujíce se – vše se vztahuje k naplňování Duchem) se jeden druhému v bázni před Kristem.
Naplňování Duchem svatým souvisí s našimi ústy. Skrze naše srdce a ústa přichází a vychází plnost Ducha svatého. Tak se uvolňují prameny a řeky, které jsou hluboko v našem nitru. Aktivně rozněcujme Ducha svatého, který v nás přebývá, skrze děkování, chválu, modlení se Božího slova a uctívání.
Jak jsme přijali Ducha svatého? Přišli jsme ve víře k Ježíši a požádali ho o naplnění Duchem svatým. Pak jsme ve víře otevřeli svá ústa a začali mluvit v jiných jazycích, jak nám Duch dával promlouvat (viz Sk 2,1). Oslavovali jsme Boha a prorocky mluvili k jeho chvále. Stejně tak jako jsme na začátku přijali Ducha svatého, pijme ho každý den. Apoštol Pavel nás vybízí: Nebraňte mluvit jazyky. (1 K 14,39)
Vedle mluvení je také důležité naše mlčení, a to také souvisí s našimi ústy. Je čas mlčet i čas mluvit. (Kaz 3,7 ČEP) Jak mluvení, tak i mlčení je velmi důležitou aktivitou. Toto mlčení souvisí s naším srdcem. Ztišíme svoje nitro a soustředíme se na Toho, kterého miluje naše duše (viz Pís 3,1). Odmítneme všechno rozptýlení a v uctívání nasloucháme.
I řekneš v onen den: Budu ti vzdávat chválu, Hospodine! Ačkoliv ses na mne hněval, tvůj hněv se odvrátil a potěšil jsi mě! Hle, Bůh je má záchrana, budu mu důvěřovat a nebudu se strachovat, vždyť Hospodin je mou silou i mocí – stal se mou záchranou. S jásotem budete čerpat vodu z pramenů té spásy. V onen den řeknete: Vzdávejte chválu Hospodinu, vzývejte jeho jméno, oznamujte mezi národy jeho činy; připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené. Hrajte chvalozpěvy Hospodinu, protože jednal vznešeně – ať je to známo po celé zemi. Jásej a výskej, obyvatelko Sijóna, protože velikým je uprostřed tebe Svatý Izraele! (Iz 12,1-6)
