Pamatuj na odpočinek

Poznámky ze sedmi nedělních vyučování v létě 2003

Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. (Ex 20,8)

Jediné přikázání desatera, kde je použito slovo “pamatuj”. Zřejmě je ve staré přirozenosti člověka tendence na odpočinek zapomínat.

“Toto téma se bude nejen stále více objevovat ve vyučování a kázání, ale stane se skutečností, když Pán vejde do svého chrámu, do církve. Rostoucí vroucnost našeho vztahu k němu přinese pokoj, který uklidní rozbouřené vlny lidstva. Tato doba bude tak bouřlivá, že každý zdánlivý, falešný pokoj zanikne. Musíme být sjednoceni s Pánem sabatu.” (Rick Joyner, Vize o velké žni, Život víry 3/1994)

Dnešní společnost má nejvíce volného času, než kdy lidé měli (pětidenní pracovní týden …), nejvíce se věnuje vyhledávání zábavy a přitom je nejvíce unavená (o tom svědčí i množství zdravotních problémů). “Protože nechápeme, že odpočinek je nutnost, převrátili jsme jeho význam a odpočinek, jehož nám Bůh dal příklad, jsme nahradili tak zvanou zábavou. Ta vůbec žádný pořádek do našeho soukromého světa nepřinese. Zábava může být příjemná, ale pro soukromý svět člověka znamená asi totéž jako cukrová vata pro trávicí soustavu. Na chvíli člověka pozvedne, ale dlouho nevydrží.” (Gordon Mac Donald, Uspořádej svůj svět)

Odpočinek pod Kristovým jhem – Mt 11,28-30

Ježíšovo pozvání je pro všechny. Jenom však ten, kdo si uvědomuje námahu, tíhu břemen života a nakonec vlastně i marnost svého lidského plahočení a pachtění, může pravdivě na toto pozvání odpovědět. Ježíšovo jho je příjemné a máme ho na sebe dobrovolně vložit.

Představme si dvě tažná zvířata, jak jsou spojena jedním jhem a jak táhnou společně nějaké břemeno. Ve Starém zákoně bylo výslovně zakázáno zapřáhnout dvě rozdílná zvířata – bylo hříchem mít nerovné jho (Dt 22,10). Ježíš zde chce být pod jedním jhem s námi. On se s námi ztotožňuje, staví se na naši rovinu. On je naším starším bratrem a přítelem. A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím, aby se stal milosrdným (Heb 2,17a). Ježíš je schopen mít soucit s našimi slabostmi, vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu (viz Heb 4,15). Ježíš je však také naším Pánem. On chce určovat jakým směrem jít a jaká břemena společně táhnout. Pod jhem Ježíšovým prožíváme odpočinutí, naplnění, smysl, uvolnění a vědomí vlastní ceny.

Dále se máme něčemu učit. Ježíš je náš vzor a náš Mistr. Jsme jeho učedníci. Učedníci mají dovoleno něco zkazit. To nejdůležitější, čemu se máme od Ježíše naučit, je mít tiché a pokorné srdce. Mít Kristovo srdce je něco velice drahého před Božím obličejem. Tichost znamená, že přestávám hlučet sám sebou a nechám mluvit a jednat svého Pána. Pokora je uznání potřeby Boha a jeho pomoci. Jsem na něm zcela závislý. Přijímám od něj dary milosti. Chválím ho proto a uctívám.

Nemáme jen prožít moment odpočinutí, ale máme chodit v odpočinutí!

Ježíš nám dává odpočinutí a my ho máme určitým způsobem jednání nalézt. Vzít Ježíšovo jho (poddat se) a učit se od něho je jednání, skrze které nalézáš od Pána darovaný pokoj. Jinými slovy, poddanost a závislost na Ježíši a pokorný učednický duch nás uvádí do odpočinutí. (Iz 50,4-5)

Skrze víru v Krista máme pokoj s Bohem – Ř 5,1-2

Jsme smířeni s Bohem. Nebeskému Otci se líbíme a jsme mu milí. Nehněvá se na nás. Náš hřích byl vložen na Ježíše a odstraněn. Boží Duch na nás odpočívá (1P 4,14Kral).

David vyznává: “Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod.” (Ž 23,1-2)

O Sijónu (církvi) Bůh říká: “To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím.” (Ž 132,13-18)

Všechnu svou starost uvrhněte na Krista, neboť mu na vás záleží – 1Pt 5,7; Fp 4,4-9

“Jsou tři veliká slova, která popisují stav věřícího, jenž činí užitek ze svých výsad v Kristu: odpočinutí, pokoj a radost. Tato tři slova jsou ovocem dospělé víry. Odpočinout ve vykoupení je věc, kterou by měl znát a užívat každý věřící. Jaké je to odpočinutí? Není to odpočinek toho, kdo stoupá na nějakou horu s těžkým břemenem, pak usedá na nějakou chvíli a břímě drží na klíně. Je to odpočinek toho, kdo nemá žádné břemeno, který všeliké břímě uvrhl na Pána.” (Kenneth Kenyon, Skutečné odpočinutí víry)

Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru? – Mk 4,35-41 (Mt 8,23-27; L 8,22-25)

Skrze víru v ochranu a moc našeho Pána a skrze uplatňování naší autority ve jménu Ježíše Krista, můžeme zakoušet vítězství nad strachem, skutečný odpočinek a sytý spánek (viz Ž 127,2).

Odpočinek dovršuje pilnou práci

Co je protikladem lenosti? Pilná práce a odpočinek! Odpočinek dovršuje pilnou práci. Boží práce byla dokončena v odpočinku (Gn 2,1-3; Mk 2,27). Jsi dobře stvořen a to takovým způsobem, že potřebuješ sedmý den odpočívat. Vůbec to nesouvisí s dodržováním nějakých “sobotních” či “nedělních” předpisů, ale s naším vztahem ke Kristu (viz Ko 2,16-17)! Přestat konat práci a odpočívat je umění, kterému nás Pán chce naučit a je k němu nutné sebeovládání (Ga 5,23). “Náš čas potřebuje být posvěcen, jinak žijeme tělesně.” (Derek Prince, Uctívání a odpočinek)

“Věřím, že odpočinek sabatu může znamenat jeden den týdně. Můžeme ho však zakusit kdykoli, ve větších či menších dávkách, když se rozhodneme oddělit si hodinu nebo víc pro pěstování důvěrného vtahu s Bohem. Rád bych však zároveň zdůraznil, že tento odpočinek by měl mít v našich časových plánech pevné místo. Neodpočíváme proto, že máme hotovo; odpočíváme, protože to Bůh přikázal a protože nás s potřebou odpočinku stvořil.” (Gordon Mac Donald, Uspořádej svůj svět)

Dvojí vysvětlení dne odpočinku

1. Připomenutí Božího stvoření (Ex 20,8-11)

Příběh o Božím stvoření nás vede k tomu, abychom zhodnotili svoji práci. Bůh zhodnotil vždy každý den: Viděl, že to je dobré. Před odpočinkem však zhodnotil všechnu práci celého týdne (Gn 1,31-2,1). Na své zhodnocení reaguj: děkuj a chval Boha nebo čiň pokání. Střež si čisté svědomí. Jdi ke kořenům, základům a pramenům. “Doopravdy odpočíváme, když se pravidelně zastavíme uprostřed každodenních povinností a hodnotíme, podle jakých pravd a závazků žijeme.” (Gordon Mac Donald, Uspořádej svůj svět) Zabývej se Božím povoláním pro svůj život. Můžeš si pročítat a modlit se proroctví a biblická zaslíbení pro svůj život. Definuj své záměry a cíle, rozvažuj nad nimi a podle nich plánuj následující týden, měsíc či rok!

2. Připomenutí Božího vysvobození (Dt 5,12-15)

V egyptském otroctví nebylo možné odpočívat. Bůh tě v Kristu vysvobodil z otroctví tohoto světa. Místo ducha otroctví ti dal Ducha synovství. Nemají pokoj svévolníci (Iz 48,22; Iz 57,21). Opusť skutky svévole a rozhodni se vstupovat do připravených skutků. Hledej Hospodina a skutky, které pro tebe připravil. Jsi pro Pána tak drahý, že nemáš nic dělat sám, ale vše s mocným pomocníkem Duchem svatým. (J 5,15-20; Ef 2,10)

Uctívání je cesta do odpočinutí – Žalm 95

Chválení a díkůvzdání celým srdcem nás uvádějí do Boží přítomnosti.

“To, co uctíváš, je tvým Bohem. Když neuctíváš Boha, tak nakolik je tvým Bohem?Cokoliv uctíváme, získává nad námi kontrolu a moc. Čím více to uctíváme, tím více se tomu připodobňujeme.” (Derek Prince, Uctívání a odpočinek) Být tváří na zemi před Bohem je nejjistější místo. “Ten, kdo je dole, se nemusí bát pádu.” (John Bunyan)

Uctívání nás přivádí na místo, kde můžeme uslyšet Boží hlas a když ho posloucháme, tak vstupujeme do odpočinku (Jr 7,23; Dt 28; J 10,27).

Žalm končí napomenutím: “Nezatvrzujte svá srdce!” Izraelci nevešli do odpočinutí pro nevěru, neposlušnost a zatvrzelé srdce. Lidé mají tvrdé srdce pro nevěru, neochotu činit pokání, neposlušnost, svévoli a neupřímnost (Mk 16,14; Ř 2,5; Ž 81,12-15; Mk 3,1-6).

“Jsou mnozí, kteří mne znají již dlouhou dobu, ale oni mi nedůvěřují. Ve skutečnosti mi odmítli důvěřovat. Oni raději důvěřují sami sobě. Raději důvěřují svým vlastním zraněním. Ti, kteří mi opravdu věří, mají srdce měkké. Chtějí růst a přinesou mnoho ovoce ve svých životech.”

Heb 3,7-4,11

Do odpočinutí vcházíme my, kteří jsme uvěřili. Kdo totiž vešel do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svých činů, tak jako Bůh od svých. Pospěšme si tedy vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle stejného příkladu neposlušnosti.

Do odpočinutí vejdeme skrze uctívání, slyšení Božího hlasu, poslušnost a důvěru.

Mariin vzor odpočívání – odpočívání u Ježíšových nohou (L 10,38-42)

Marie: pokora – sedí pod Ježíšem
naslouchání
pokoj s Bohem a lidmi
odpočívání
vybrala si jednu činnost
nechala se sytit Ježíšem
pod – pokoj – jedna
Marta: stojí nad Ježíšem
sem tam strhávaná
rozčílená
plná starostí, zmatků a nepokoje
dělala mnoho věcí
chtěla sytit Ježíše
nad – nepokoj – mnohé

Marta hází pocity viny na Marii. Marie je uchvácena pohledem na Ježíše. Má typický učednický postoj: sedí u nohou svého Mistra a naslouchá mu (viz Saul u nohou Gamalielových – Sk 22,3). Po čase u Ježíšových nohou jistě šla pracovat.

Mariino uctívání u Ježíšových nohou (J 12,1-8). Chceš, aby se tvůj dům naplnil vůní? Božsky plýtvej chválou …! Jidáš místo toho, aby naplnil své poslání (Juda – ten, kdo chválí), se stal zrádcem skrze lásku k penězům.

Odpočívání v pokoře – Žalm 131

Touha po naší slávě a velikosti ničí naši službu a odvádí od spočinutí v Hospodinu.

Buďme střízliví a věnujme se všedním službám a obyčejným lidem (Ř 12,3.16).

Toužíš “učinit se velikým” nebo jsi zapřel sám sebe, položil svůj život a vzal na sebe kříž pro svého Pána?

Lidé, kteří trpí touhou po slávě a velikosti, ji často u sebe sami nerozpoznají. Je produktem vzpoury a ovlivňuje motivy a hodnoty. “Dělat” je pro tyto lidi důležitější než “být”. Tato touha nás otevírá klamům .. slyšíme ďábla a myslíme si, že je to Bůh. Vede nás k falešným očekáváním, zklamáním, neúspěchům, obviňování ostatních, hořkému překrucujícímu cynismu. Ovlivňuje nás, abychom si vytvořili a osvojili falešné vize a cíle, které nám nedal Bůh! Nevidíme potřebu činit pokání, protože nevidíme, co je špatné. Chybí jednoduchá poslušnost.

Jsi svojí službě vydán více než Ježíši Kristu?

Vyhněme se všemu, co soutěží s oddaností Ježíši Kristu.

Dokážeš žít v realitě nebo žiješ ve snovém světě superduchovnosti?

Buďme opravdoví, skuteční. Potřebujeme duchovní rádce, aby nám pomohli odstranit z našich srdcí nereálné myšlenky a očekávání, které by nám nakonec přinesly zranění a rozčarování.

Žiješ v realitě o svých vlastních slabostech?

Potřebuješ vědět, že nejsi “superhvězda”! Musíme být reální ohledně našich schopností.

Méněcennost a povýšenost (které se často u člověka střídají a doplňují) brání vidět Boží slávu.

Jak slyšíš Boha?

Nemáš jen nějaké euforické sny a přání o tom, jak tě Bůh “mocně” použije, založené na nějakém nejasném proroctví?

Máš realistický pohled na život a službu?

Potřebuješ propíchnout bublinu! Děkuj za své pastýře, kteří ti ji pomohou odhalit a propíchnout. Čti životopisy Božích mužů a žen. Z toho pochopíš, jak Bůh pracuje se svým lidem, a bude tě to inspirovat k úplnému odevzdání se, poddání se a ochotě trpět. Pomůže ti to zlomit jakékoliv romantické představy. Často mají lidé romantické bubliny o službě v Božím království, ale též o manželství a rodičovství. Je to jedna z největších překážek dobrého manželství.

Jsi připraven přinést potřebnou oběť?

Z velikých věcí, které by chtěl vykonat člověk ze svých sil ke své slávě vychází zápach a hnilobný puch. Veliké věci vykoná Hospodin, proto jeho oslavujme a nechme se použít k jeho velkým cílům (Jl 2,20-21). Nepředbíhej Pána, ale ani nestůj na místě, když se Pán pohybuje (Ž 32,9).

Pokorný člověk odpočívá v Boží náruči jako dítě, které bylo právě nakojeno. Pokorní budou mít rozkoš ve množství pokoje (Ž 37,11). Jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova (1Pt 2,1-3). Začněme do těchto věcí vstupovat od tohoto času!

Odpočinek a půst – Iz 58,13-14

“Den odpočinku i půst mají společného jmenovatele, a tím je oddělení času pro Hospodina. Základní myšlenkou je odpočinutí a zastavení našich vlastních činností. Obrovské duchovní požehnání plyne z uvolnění a očekávání na Boha, ničím nezaměstnán. Je velmi důležité udělat si čas na uvolnění, odpočinek a očekávání na Pána, a spojit i tento odpočinek s půstem. Pak si odpočine jak tvůj duch, tak tvůj žaludek. Mnohem důležitější než délka postu je motiv!” (Derek Prince, Půst)

Nedobrovolné odpočívání (Lv 26,33-35; Lv 25,1-2; 2Pa 36,20-21)

Je lepší si odpočinout dobrovolně, než k tomu být přinucen. Jsme tak zaměstnáni a tak horlivě děláme věci (někdy i “pro Pána”), že když nám řekne: “Odděl si čas, uvolni se, upokoj se, zůstaň o samotě, oprosti se ode všeho, protože ti potřebuji něco sdělit”, tak pro samou práci ani neslyšíme. Pak však budeme sklízet ovoce svého jednání.

Čemu Bůh skrze manu vyučoval Izraelce po 40 let na poušti a čemu vyučuje dnes nás? (Ex 16)

1. Každý den je zkoušena tvoje víra v Hospodina v jednotlivých rozhodováních (Ex 16,4-5; Dt 8,2-5.16) V nouzi je možná dvojí reakce: Buď strach, starosti a reptání proti Hospodinu, nebo důvěra a předložení žádostí Hospodinu. Bůh zkoušel svůj lid, zda se bude řídit jeho slovem. Vychovával ho v důvěře, jako vychovává muž svého syna. Božím cílem této zkoušky a výchovy byla důvěra v Hospodina, který chce svému lidu prokazovat dobro. Bůh totiž může prokazovat dobro pouze těm, kteří na něho spoléhají, kteří mu důvěřují, kteří jsou pokorní. Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost. Pokora je závislost na Bohu a jeho Slovu (Ž 145,15-16). Starosti uval na Hospodina.

2. Zodpovědně naplňujte potřeby své i svojí rodiny (Ex 16,16-17)

3. Rozdělte se, aby nikdo neměl nedostatek (Ex 16,18; 2K 8,15)

4. Nedělejte si starosti. Strach a obavy: “Co když zítra …?” páchnou. (Ex 16,19-20; Mt 6,34; L 21,34-36)

5. Nepropásni pro svoji liknavost Bohem dané příležitosti (Ex 16,21)

6. Čas odpočinku potřebuje přípravu (Ex 16,22)

7. Sedmého dne odpočívejte (Ex 16,23-30)

Každý den hned z rána se syť Ježíšem, který je tím pravým pokrmem z nebe (J 6) a který se jmenuje Slovo Boží (Zj 19,13). Syť se Ježíšem, který říká: Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám já pověděl, jsou duch a jsou život. (J 6,63)

Odpočinek a Dům modlitby – Iz 56,1-8

V této poslední době, kdy Pán obnovuje svoji církev jako Dům modlitby a chvály (Davidův stánek), bude Boží lid současně uváděn do poznání a praktikování skutečného odpočinku ve svém Spasiteli.

“Svět a církev potřebují opravdu odpočaté křesťany – křesťany, které pravidelně občerstvuje skutečný odpočinek sabatu, nikoli pouze zábava a volný čas. Když se naučíte odpočívat podle Božího plánu, uvidíte, jak nezdolní a houževnatí mohou křesťané ve skutečnosti být.” (Gordon Mac Donald, Uspořádej svůj svět)